V hudebních dějinách snad není jiný žánr, který by byl tolik spjat s drogami a tragickými konci muzikantů, jako grunge. Seznam nejvýznačnějších osobností stylu, které přímo či nepřímo dojely na drogovou závislost, je hrozivě dlouhý. Kurt Cobain, Layne Staley, Scott Weiland, Chris Cornell, Shannon Hoon, Mark Lanegan, Andrew Wood nebo Kristen Pfaff jsou nejvýznamnější, ne však jediní umrlci seattleské scény. Ti, kteří šílenství první poloviny devadesátých let přežili, se od podobných věcí (a částečně i od klasického grunge) distancují, a varují se zdviženým prstem před užíváním drog. Můžete jim věřit každé slovo. Prošli si tím, byli u toho, když jejich kamarádi umírali s jehlou v ruce, a proto je dodnes i jejich hudba neopakovatelným, ovšem skrz na skrz prohnilým aspektem prosycena. Drogy a grunge patřily k sobě a proto měla tato hudba ve svém největším rozpuku v letech 1991 až 1995 podivně sklíčenou atmosféru, vycházející z halucinogenních koktejlů a šílených heroinových absťáků.
Mezi hegemony scény, ať už to byla Nirvana, Alice In Chains, Pearl Jam nebo Soundgarden, se v roce 1994 vpletlo jméno, které si dělalo veliké ambice, ovšem příliš brzy jej stihly požrat tvrdé drogy. Mad Season! Název plně odrážející realitu a stav muzikantů samotných. Nepřekvapí, že kapela vznikla v protidrogové léčebně. Tam se potkal kytarista Pearl Jam Mike McCready a basista John Baker Saunders. V pauzách mezi kajícnými sezeními, kde se zpovídali ze svých hříchů, se stačili domluvit, že až se vrátí do domovského Seattlu, dají dohromady kapelu, která by pro McCreadyho mohla posloužit jako ventil po náročných pracích na albu Pearl Jam „Vitalogy“. Když se objevili v Seattlu, téměř okamžitě našli třetího parťáka, bubeníka kapely Screaming Trees Barretta Martina a nakonec McCready přivedl i svého kamaráda, frontmana Alice In Chains Laynea Staleyho. Od toho si kytarista sliboval nejen výtečný vokální vklad, ale také naději, že by Staley mohl v čerstvě abstinující společnosti zmírnit či úplně odbourat svůj drogový návyk. V první věci se McCready nemýlil, Staley v rámci Mad Season začal předvádět skutečně výborné výkony, ovšem co se týče drog, ani toto angažmá se Staleyem nehnulo a stále více se zaplétal do heroinových pavučin.
Měli Mad Season blíž k Pearl Jam nebo Alice In Chains? V podstatě ani k jedné z těchto kapel, přestože se dají hravě zařadit do grungeové škatulky. Prvním důvodem byl Staleyho charimasticky mečivý vokál, plný emocí a vášně. Druhým specifická McCreadyho kytara, která misky vah převažuje směrem k Pearl Jam, místy slyšíte ozvěny na jejich slavný debut „Ten“. A pak je tu atmosféra. Typicky grungeová, neveselá, sklíčená, ovšem daleko od hutného, těžkého zvuku Alice In Chains. Mad Season sází spíše na jemnější vyznění, v němž dominují silné vlivy blues a místy jazzu. Není nouze o tvrdší riffy, protože hned po emoční a niterním úvodu „Wake Up“ kapela nasadí typicky grungeovou „X-Ray Mind“, v níž dominují kytarové riffy, pro styl tolik typické. Jsou rozesety po celé desce a i když nejsou v převaze, jsou jedním z důležitých prvků. Nejtvrdší věci „I`m Above“, „Lifeless Dead“ a „I Don`t Know Anything“ pošilhávají po světě Alice In Chains, i když jejich znění není tolik poprášené metalízou a spíše jde o zemitější, hutně pomalé kousky.
Největší síla spočívá v jemnějších polohách. Staley předvádí trochu jiné rejstříky než v domovské kapele a nedává průchod tolika navztekaným a negativním emocím. Nejvýraznější položkou je singlová „River Of Deceit“, mající nepopiratelné hitové ambice, a závěrečná, psychedelicky znějící „All Alone“, v níž jako kdyby McCreadyho kytara vytahovala zbytky ozvěn hnutí hippies a Staley k nim dodal zasněné vokály. Nouze však není ještě o větší překvapení. V „Long Gone Day“ sahá Staley po mnohem hlubších tónech hlasu, kapela koketuje s world music, a výrazný vklad saxofonu, který natočil bubeník Barrett Martin, dává skladbě silně jazzovou atmosféru. V jakém je to kontrastu se zurčivou instrumentálkou „November Hotel“, v níž prim po jemném akustickém úvodu hraje sólující McCreadyho kytara. Jeho sóla jsou tak silná, že se dá mluvit o typicky hardrockovém kousku, ovšem stále ještě opatřeným specifickou halucinogenní atmosférou grungeové revoluce.
Tu Mad Season nepřežili. Když v březnu 1995 album „Above“ vyšlo, ještě se flinta do žita neházela, přestože jak Staley, tak McCready měli povinnosti ve svých domovských kapelách a vydání desky podpořili jen dvěma koncerty. Papírově kapela existovala až do roku 1997, kdy se mluvilo o natočení druhého alba, ovšem ze všeho sešlo. Chyběl Staley. Ten jako kdyby se po 3. červenci 1996, kdy Alice In Chains vystoupili společně s Kiss v Kansas City, ztratil ze světa. Prodělal nebývale silné heroinové předávkování, ovšem ani to pro něho nebylo dostatečným varováním. S Mad Season (stejně jako s Alice In Chains) přestal komunikovat a když kapela chtěla hrát dál, musela si najít nového zpěváka. Tím se stal Mark Lanegan ze Screaming Trees, s jehož nástupem si Mad Season změnili jméno na Disinformation. Finální tečkou se pro tuto partu stal rok 1999, kdy zemřel basista John Baker Saunders, který se nedlouho předtím vrátil k užívání heroinu. Drogy, která jej přivedla před šesti lety do léčebny a měla přímý vliv na založení Mad Season.
Tragický byl i osud i Layna Staleyho. V roce 1996 zemřela na předávkování heroinem jeho přítelkyně Demri Parrott a jeho život nabral naprosto sebedestruktivní směr. Druhou polovinu devadesátých let prožil takřka v nevědomí a když už poskytl nějaký rozhovor, byla z jeho slov cítit apatie, naprosté odevzdání a zoufání nad zničeným životem. „Nefungují mi játra, nemůžu ani jíst. Pořád jen zvracím, pálí mě všechny vnitřnosti. Je to největší bolest na světě, musím ji znovu tlumit heroinem,“ svěřil se v roce 1998, když byl takřka izolován od okolního světa. „Změnil jsem si číslo, nechci nikoho vidět a už vůbec ne lidi z hudebního byznysu a své bývalé spoluhráče. Můj život se stal noční můrou,“ přiznal. O rok později, se setkal s Jerrym Cantrellem, s nímž tvořil nerozlučnou dvojku v Alice In Chains. „Přišel za námi nějaký divný chlápek. Byl bílý jako stěna, hubený na kost a neměl zuby. Na krku se mu houpala šluknička. Až když začal mluvit, poznal jsem, že je to Layne. Bože, to bylo hrozné! Byl zase úplně na kaši,“ svěřil se Cantrell s tím, že už v té době věděl, že Staleyho konec je jen otázkou času. Ten přišel o tři roky později, 5. dubna 2022 (na den přesně osm let poté, co zemřel Kurt Cobain), kdy Staley už byl takřka zapomenutou osobností. Jeho tělo našla policie až o čtrnáct dní později ve stavu značného rozkladu a vedle tlejících ostatků leželo nádobíčko na přípravu nitrožilní aplikace drog.
Do dnešních dnů nepřežil žádný ze zpěváků, kteří se postavili do čela Mad Season. Když se kapela na scénu jednorázově vrátila v roce 2015, za mikrofonem stál frontman Soundgarden Chris Cornell (basový post po zesnulém Saundersovi obstaral basista Guns N`Roses Duff McKagan), jenž o dva roky později spáchal sebevraždu. Mezi živými už není ani Mark Lanegan, jemuž tělo, zhuntované mnohaletou heroinovou závislostí, vypovědělo službu poté, co se nakazil onemocněním Covid-19. Je to smutný konec kapely, která nikdy neměla být tak vlivná jako Nirvana, Alice In Chains či Pearl Jam, ale v rámci grungeového stylu vydala desku, která se může zpříma dívat do očí ikonám žánru. I když je tato krátká epizoda více než čtvrt století stará, hudba kapely je stále živá…
|
