Dream Theater je jedna z největších prog metalových kapel všech dob. Každý z členů skupiny je osobnost. Nejvíce pozornosti patří většinou zpěvákovi. Tím je James LaBrie, který se mimo domovskou kapelu podílel jako host na všemožných projektech - v kapele Mullmuzzler jako stálý člen, hostoval v Ayreon, Redemption, Evergrey..... A jak to u populárních zpěváků bývá, i LaBrie zatoužil před lety po sólovém počinu. Aktuálně představuje již čtvrtý.
Novinka „Beautiful Shade Of Grey“ vychází po dlouhých devíti letech od poslední řadovky „Impermanent Resonance“. LaBrieho sólovky šly jinou cestou než Dream Theater. Se „Static Impulse“ vyloženě šokoval, když představil moderní melo-death metalové album s ohromnou energií a tahem na bránu. Jamese doprovázel s growlem bubeník Peter Wildoer (Darkane) a byla to velká jízda. Tu si zopakovali i na „Impermanent Resonance“. „Beautiful Shade Of Grey“ představuje pravý opak předchozích energických a tvrdých desek. Je polo-akustickou deskou, které dominují jemné melodie.
Desku odstartuje velice příjemný a nadějný otvírák „Devil In Drag“. Bicí (za kterými sedí Jamesův syn Chance), baskytara, akustická kytara, v pozadí kreslí harmonii klávesy, střední tempo a Jamesův typický zpěv. Skladba přinese pozitivní náladu a refrén má hitové ambice. Parádně zní sólo na akustickou kytaru a celkově jde o klasický prog rockový kousek, jen téměř bez elektrických nástrojů.
„SuperNova Girl“ lehce zpomalí a působí lehce zasněně. A tady začíná problém alba – je mnohdy až příliš zasněné a pohodové. V „Give And Take“ je vše v pořádku, krásně zní, je příjemná na poslech a akustická kytara zní neskutečně lahodně. Jenže tahle krása se postupně začíná zajídat. Respektive chybí moment překvapení nebo alespoň vrchol nahrávky – hit. zasadit jej do polo-akustické desky je těžké, obzvlášť když kromě dvou - tří výjimek se jedná o pomalé skladby.
Lehké oživení přináší a capella mezihra „Conscience Calling“, povedená je i navazující „What I Missed“ jež předá o něco více energie a posluchače probudí. Nejživější skladbou je závěrečná cover verze Led Zeppelin „Ramble On“, jež nabídne nečekané exotické motivy z různých žánrů. Chvíli jako by chtěla navodit náladu Karibiku, jindy je tu náznak country. Jinak se ale jedná o poměrně hřmotnou rockovou píseň, ve které se James trochu více odváže a jeho hlas je důraznější.
„Beautiful Shade Of Grey“ je až příliš hodná a mírná deska. Skladby jsou kvalitní a polo-akustická podoba Jamesi LaBriemu sedne, jen jako celek má album tendence rychle omrzet. Je škoda, že nejlepší skladba je první a ty další již nejsou zdaleka tak zapamatovatelné. Přesto se nedá hovořit o slabé nebo průměrné nahrávce. James LaBrie umí a kdo má rád jeho hlas, měl by album určitě vyzkoušet. Pokud máte rádi akustická alba a hledáte něco příjemně neagresivního, přičtěte si klidně bod nahoru.
|
