Tahle kapela byla vždy divná jako její název. …And You Will Know Us By The Trail Of Dead? Dovedete si představit kostrbatější název pro rockovou kapelu? Jenže s touhle partou z texaského Austinu to nikdy zrovna jednoduché nebylo a především nebyla to, čemu se říká normální rocková kapela. Přestože se řadí do všeobjímající škatulky alternativního rocku, skutečnost je mnohem složitější. V její hudbě se vždy mísil typický alternativní rock, jaký představují například hvězdní The Smashing Pumpkins, s hardcorovou minulostí, všemožnými progresivními postupy, zdůrazňovanými hardrockovou úderností a grungeovým halucinogenem, a nezanedbatelné vlivy vážné hudby. Jde tohle vůbec dohromady? …And You Will Know Us By Trail Of Dead ukazují, že ano. Dokonce tak, že svého času nakoukli i do mainstreamových hitparád. Přestože dnes jsou v domovských Spojených státech spíše v undergroundu a jako hlavní hvězdy vystupují na festivalech nezávislé kultury, zejména v sousedním Německu si dokázali vybudovat téměř kultovní postavení.
Pracují na tom řadu let, rozvíjejí styl, vzešlý z hardcorových kořenů, do velice specifické formy, jakési rockové opery z vesmírného meziprostoru. Čím je parta, jejíž základ tvoří multiinstrumentalisté Conrad Keely a Jason Reece, starší, tím víc opouští původní post-hardcore a sune se progresivnějším směrem. Dnes je corový prvek u nich slyšitelný minimálně a nahrazují jej snové polohy, nepředvídatelné postupy a skladatelské inovace. …And You Will Know Us By The Trail Of Dead jsou odvážní experimentátoři, kteří se nebojí nahlédnout do různých, ač zdánlivě nesourodých odvětví hudby, a kupodivu z toho nevzniká kočkopes, ale zajímavé albové kolekce, které i přes počáteční rozháranost vždy vykazovaly vnitřní sílu a slušný potenciál. Proto i když sběhli k art rocku či dokonce baroknímu popu na desce „So Divided“, pořád se mohli opřít o svůj skladatelský talent a nikdy z toho nebyla nahrávka, která by se dala označit za špatnou. Stejně je tomu i nyní, i když servírují nejedno překvapení.
To první se dostaví hned, jak se podíváte na obal. Dvaadvacet skladeb? Více než sedmdesát minut? Červík pochybností začíná rychle hlodat s vědomím, že tahle kapela nikdy netvořila jednoduchou hudbu. Člověka rychle napadne, jak moc se bude jednat o náročnou a nepřístupnou nahrávku. Tou „XI: Bleed Here Now“ je, ale v tom až tak velký problém nespočívá. Keely s Reecem ví, jak s touto plochou zacházet. Pohrávají si s náladami, což umocňují ani ne minutové vsuvky, které mají za úkol lapit posluchače do odlidštěné atmosféry celého konceptu. Tím kapela, evokuje své nejlepší album „Madonna“ z devětadevadesátého, i když jeho kvalit na novince nedosahuje. Jako kdyby kapela chtěla rekapitulovat svou dosavadní činnost a proto se neostýchá zařadit necelou minutu a půl dlouhý hardcorový nářez „Kill Yourself“, jenž možná potěší jejich nejstarší fanoušky, ovšem pro „XI: Bleed Here Now“ není až tak vypovídající.
Většina desky má odlehčenější atmosféru, kde se snad po vzoru hippies využívá hojně akustická kytara a skoro až meditativní nálada. V těchto jemnějších chvilkách, které zastupují „The Growing Divine“, „Penny Candle“ či „Millennium Actress“, je kapela stejně silná jako v živějších kompozicích, z nichž vyčnívají hitové „No Confidence“, „Golden Sail“ či gradovaná, barokní atmosférou naplněná „Protest Streets“. Kapela si umí pohrávat s mnoha polohami důkladně a vybírat si z nich to nejlepší. Někdy je to hůře stravitelné, jinde to vyžaduje větší množství poslechů, protože až při nich se začnou objevovat zajímavé momenty, ale pořád má deska magnet, který dokáže posluchače přimět k tomu, aby se k ní vracel, přestože ví, že to znovu nebude nic jednoduchého. Dostat se celou plochou desky je cesta trnitá, někde bolí, jinde dokáže pohladit po duši, ale i to je známka toho, čeho …And You Will Know Us By The Trail Of Dead chtěli docílit.
Je znát, že jako skladatelé jsou stále vyspělejší. Na novince si ukousli obrovské sousto, ale dokázali si s ním poradit se ctí. Jestli se ptáte, zda dosáhli podobného výsledku jako na prvních albech, na nichž nejvíce demonstrovali svůj překotný vývoj, tak nikoliv. Ovšem ukázali, že mají ambice i sílu udělat pestrou, rozsáhlou desku bez toho, aby se dostavoval pocit nudy. Tahle deska posluchače dokáže vtáhnout do děje a dá mu nakouknout do dosud netušených zákoutí, do nichž se i kapela možná bála na předchozích počinech nahlédnout.
|
