Dan Reed a jeho parta Network žijí! Přestože to vypadalo, že je kapela uložena k zimnímu spánku, čas od času přijde tento americký muzikant s albem, které vždy překvapí. Časy, kdy se formace snažila nacpat do mainstreamu, jsou pryč a proto můžete věřit, že co dnes Dan Reed a jeho kolegové vydají, je hrané od srdce, s nejčistší láskou k hudbě. Pryč je doba, kdy Dan Reed Network měli komerční úspěch takřka na dosah a scéna se za tu dobu změnila k nepoznání. Ovšem skladatelská invence muzikanty neopustila. Potřebují k tomu více času než v osmdesátých letech, kdy rychle za sebou vydali dvě nejznámější desky, eponymní debut a album „Slam“, které je dostaly do žebříčků. Tehdy byla kapela neokoukaná a nabízela trochu něco jiného než klasické glammetalové party, neboť stadionové popěvky stavěla na funky základu, čímž se (s dávkou fantazie) přibližovala newyorským Living Colour.
Ke klasickému glammetalovému zvuku (spíše ve stylu Bon Jovi než Mötley Crüe) měli však Dan Reed Network blízko a to jim v devadesátých letech zlomilo vaz. Frontman zažil několik životních držkopádů, propadl těžké závislosti na drogách a alkoholu, což jej nasměřovalo do duchovních vod, přičemž odhodil i bujnou kštici. Stal se buddhistou a na hudební svět zanevřel. Nic ale netrvá věčně a proto v roce 2012 došlo i k nečekanému comebacku Dan Reed Network. Bez mediálního humbuku, stranou od hlavních metropolí světového rocku (roku 2011 se Reed přestěhoval do Prahy), se kapela vrátila na scénu, což korunovala vydařeným albem „Fight Another Day“. Doby, kdy jezdila obří turné po Spojených státech ve společnosti Bon Jovi byly pryč, ale jako restart posloužila nahrávka takřka dokonale. Kapela na ní záhy navázala neřadovým albem „Origins“, a v tu chvíli bylo jasné, že svůj návrat myslí Reed vážně.
Skvělá novinka „Let`s Hear It For The King“ tento comeback stvrzuje v plné parádě. Jako kdyby covidové šílenství, během kterého kapela desku tvořila, vlilo muzikantům novou krev do žil a výsledkem je nahuštěná třináctiskladbová sbírka velkých rockových hitů. Kapela se vzdává části funkového základu (ani to není kontraproduktivní) a spíše se zaměřuje na rockovější složku, v níž je místo pro vzletné AOR melodie, vycizelované refrény a obrovská kytarová sóla. I když se žhavá „Supernova“ dotkne světa, kde byl doma velký Reedův oblíbenec Prince (nebo snad i toho, v němž tvoří Lenny Kravitz), jsou to spíše mírné koketérie, než aby kapela vzývala Princův nomen omen „Purple Rain“, na nějž přísahala v osmdesátých letech. Je to znát i z řady jiných věcí a toto jemné koření dává desce až nečekaně čarovný esprit a uvolněnou letní atmosféru. Díky tomuto pojítku funguje nahrávka jako celek, jako sevřená kolekce třinácti potencionálních hitů, které mohou stát vedle sebe nebo každý zvlášť.
Stačí si poslechnout nádherný refrén titulní „Let`s Hear It For The King“ (melodie je nápad za milion!) a Dan Reed Network vás okamžitě vtáhnou do svého světa a mají vás bezpečně v moci. Skladby jim sezobnete i s navijákem. Kompozice jsou pestré, zvukově pečlivě ošetřené, nepřeprodukované a aranžérsky dotažené do nejmenšího detailu. Ať už je to úvodní rozpumovaný rokec „Pretty Karma“ či „The Ghost Inside“, vzletnou baladu „I See Angels“, či svižnou„Where`s The Revolution“ s riffy jako z pokladnice AC/DC, takřka vždy narazíte na jistou tutovku, která má navíc tu vlastnost, že ji nemůžete dostat z ucha. Kapela si může dovolit implantovat do „Homegrown“ i decentní vlivy hip-hopu (myšleno v úvodu skladby) nebo spojit lehce taneční odér s ohromným hardrockovým refrénem v „Just Get Might It“, a nic z toho nebude působit rušivým dojmem. Proto Reedovi odpustíte i poněkud unylý závěr „Unfuck The World“ a „Last Day On Saturn“, v nichž jako kdyby docházela energie a kapela nasadila dramatičtější výraz, který je o poznání méně přitažlivý než přívětivější tvář v ostatních skladbách.
Novinka i tak představuje Dan Reed Network v nejsilnější hodince a do kapsy strčí i první dvě velmi ceněná alba. Je velké překvapení, jak čerstvou porci skutečně zábavné a neotřelé hudby dokázala kapela připravit. Svůj výraz na „Let`s Hear It For The King“ trochu poupravila, dala mu ještě větší přitažlivost, což z desky dělá nejlepší dílo, s jakým kdy Dan Reed přišel. Budoucnost pro ně vypadá velmi slibně.
|
