Málokterá metalová kapela to dotáhla do soundtrackového playlistu áčkového amerického seriálu (Peacemaker) nebo - psáno s jistou nadsázkou - do podkladu upoutávek stanice ČT sport (slyšet metal v české televizi je dnes učiněný zázrak). Švédským Dynazty se to povedlo, za jejich současným úspěchem nicméně stojí kupa práce. Nejde jenom o počet studiových zápisů (ten nejnovější má pořadové číslo osm), ale také o skutečnost, že severský kvintet dokázal v pravý čas zachytit moderní "disco-beatovou" vlnu a díky tomu se uhnízdit v popředí zájmu žánrově spřízněného metalového publika.
Album "Final Advent" vyšlo na konci srpna po zdlouhavých covidových odkladech, lze však s čistým svědomím napsat, že trpělivost v tomto případě vynesla kýžené ovoce. Švédové se nacházejí ve velmi dobré formě, která jim dovoluje ukázat všechny krásy svého autorského peří. Jejich obrovskou předností je schopnost okořenit tendenční hudební složku (do které osmdesátkové beaty zajisté patří) skladatelstvím, které patří na špičku současného moderního melodického metalu, a v některých ohledech i melodického poweru.
To, co předvádí kytarové duo Rob Magnusson a Mike Lavér v sólových partech, je jedním slovem parádní. V jejich práci se krystalizuje cit pro progresivní architekturu i melodické vyústění, jež ideálně dotváří zpěvnost vokálních - zejména refrénových - linek, kterým vévodí pro kapelu ikonický hlas Nilse Molina. Výsledná hudební forma znamená přijatelný kompromis mezi modernou a melodickým powerem, jenž by měl zaháčkovat i takové posluchače, kterým tendenční prvky v metalu jindy příliš nevoní. Na novém albu se pokračuje v kutání úspěšných autorských vzorců z minulých desek, někdy trochu okatě ("Natural Born Killer", "Heart Of Darkness"), občas lehce úsměvně (některé pasáže zní jako metalová Abba), většinou však nápaditě a stran chytlavosti dostatečně uspokojivě.
Všechny písně jsou hrané s chutí, jejich vnitřní náboj nutí k nepolevující pozornosti a postupně vzrůstajícímu energickému i emotivnímu napojení. Pádný důvod k tomu zavdá položka "Yours" s hymnicky vykresleným - a zatraceně svůdným - refrénovým obloukem. Melodramatické významy servíruje kousek "All The Devils Are Here" s atraktivně tlumenými slokami nebo "Achilles Heel" s umně protaženými chorusovými koncovkami. Hitový a patřičně hlasitý zážitek zaručí songy "Advent" či "Power Of Now", osvěžení znamená i variace klasického tématu uvnitř příspěvku "Instinct". Na albu tentokrát nefigurují extrémně svůdné perly jako "Waterfall" nebo "In the Arms of a Devil", která zdobily předešlé počiny "The Dark Delight", resp. "Firesign", na druhou stranu desetipoložkový playlist zbytňuje skladatelská kompaktnost, jež je stejně umělecká jako svůdná a srdečně zve k poslechu všechny příznivce dokořán otevřeného melodického metalu.
|
