Kam jednou dokráčí Oceans Of Slumber? Tuhle otázku přineslo jejich páté album „Starlight And Ash“. Pokud se spolu se jménem kapely skloňují pojmy jako progresivní rock, či doom metal, není to úplně od věci, ale skutečnou podstatu novinkového alba „Starlight And Ash“ to nevystihuje – na progresivnost jsou Oceans Of Slumber až laskavě přístupní, na doom metal jsou příjemně živí a jejich posmutnělost není skličující, spíš v ní neustále problikávají jiskřičky naděje. Velmi zklidněná aktuální novinka má dvě jasné dominanty – emoce a podmanivý hlas Cammie Gilbert. Její společníci až na pár výjimek působí úžasně decentním dojmem, přitom však poskytují dokonale sametovou a přitom detailně propracovanou náruč pro smyslně podmanivý zpěvaččin vokál.
Paradoxem je, že když se v závěru deváté skladby „Just A Day“ kapela na moment totálně utrhne ze řetězu, na plné pecky zabouří a Cammie zdivočí, asi jen málokdo nezalituje, že se do takhle vyhrocených pasáží Oceans Of Slumber nepouští častěji. Ale kdyby kapela tuhle svoji dravou tvář nezdůraznila, předchozí procházka po emotivních zákoutích s občasnými zkreslenými kytarami, technicky hravými bicími a excelentním zpěvem nabízí natolik příjemně houpavou a intimní atmosféru, která je víc než dostatečná pro to, aby Oceans Of Slumber elegantně strhli posluchačovu pozornost a přízeň na svou stranu. Hledání ideálního reprezentanta současné formy kapely může skončit s úvodní „The Waters Rising“. V ní kapela rozehrává nenápadně napínavé představení prostřednictvím jemně vedených nástrojů a melodického Cammiina vyprávění, ale když celkově konejšivá (někdy až hypnoticky líná) nálada v závěru dostane parádně akční kopanec, je zřejmé, že v podobně šťavnatých kontrastech (byť s nimi Oceans Of Slumber kdovíjak neplýtvají) je možné hledat největší kouzlo kapely. Že i bez Cammiina skvělého hlasu se v emočních exhibicích Oceans Of Slumber jsou schopni obejít, dokáže zasněná instrumentálka „The Spring Of `21“, jak kreativně kapela zachází s vypůjčenou předlohou, deklaruje osobité smyčcové zpracování lidovky „House Of The Rising Sun“.
Odklon od metalu Oceans Of Slumber stoprocentně vyšel. Silné skladby, trefné aranže, záplava emocí, srdce na dlani ve smyslném zpěvaččině projevu. Věřím, že takhle povedený vývojoví krok budou plně akceptovat i příznivci dřívější hrubší tváře kapely.
|
