Od té doby, co se The Night Flight Orchestra stali senzací evropské scény (v Americe přece jen tolik věhlasu nedosáhli) stojí druhá kapela zpěváka Björna „Speed“ Strida a kytarista Davida Anderssona trochu v pozadí. I přesto, že drží vysoké postavení v rámci švédské metalové scény, ovšem není tolik vidět jako okázalý projekt, specializující se na osmdesátá léta a tehdejší vlnu disca a stadionového pop metalu. Jestliže však na The Night Flight Orchestra lze spatřovat tunu pozlátka, Soilwork jsou přírodnější kapelou, vyrostlou z kořenů melodického death metalu konce devadesátých let a je proto nutné jim přičítat zásluhy o obrodu stylu v tomto tisíciletí. Vždycky byli trochu jiní než In Flames, Arch Enemy nebo Dark Tranquillity, ale přece jen je s nimi pojila příslušnost ke stejné scéně. Jenže melodický death se metal změnil a dnes už není jen o křížení typického murmuru a hudby Iron Maiden (jak převratné a skvělé bylo album „Amok“ od Sentenced…), a Soilwork z něho vyčnívají čím dál více.
Kapela se začala měnit už před deseti lety (pokud nepočítáme předchozí koketérii s metalcorem), v době, kdy došlo k revoluci v sestavě a kapelu doplnil David Andersson. Zároveň vznikli The Night Flight Orchestra a vše se začalo prolínat. Andersson se rychle stal (společně se Stridem) velice důležitým autorem skladeb, čímž se rukopis kapely korigoval. Do té doby byl stěžejním skladatelem kytarista Peter Wichers, který hudbě Soilwork dával původní deathmetalový esprit. Po jejich odchodu začal mizet, až to dospělo do stádia, že novinka „Övergivenheten“ jako kdyby chtěla popřít základy Soilwork a směřovala kapelu k mnohem civilnějšímu a rockovějšímu znění. Díky charismatickému Stridovu čistému hlasu je tu velmi silná paralela s The Night Flight Orchestra. Soilwork pořád mají mnohem tvrdší výraz, nezačali hrát čisté AOR, ale odkazy na někdejší bohatýry Journey, Toto nebo Foreigner jsou slyšitelnější než vlivy Entombed, Death nebo Iron Maiden, a rozhodně to není špatně..
Jestliže Soilwork v posledních letech ukazovali překotný vývoj, je tento trend na novince „Övergivenheten“ korunován. Na albu se jako pozůstatky dávné minulosti dají najít i velmi tvrdé znějící věci „Is It In Your Darkness“, „Vultures“, „The Godless Universe“, „Golgata“ a částečně i „Harvest Spine“, v níž se ve velkém Soilwork ohlížejí do minulosti a noří se do extrémně metalových hlubin, ať už v tom hledáte pozůstatky death metalu či vlivy blacku nebo i metalcoru. Jenže tyhle skladby nejsou těmi, které by táhly album vpřed. Jsou zastoupeny proto, aby se vývoje nelekli staří fanoušci a šmahem Soilwork neodmítli jako novou verzi The Night Flight Orchestra. Tam Stridova parta opravdu míří. Jako kdyby se světy obou kapel začali k sobě přibližovat, přičemž rozhodné kroky činí Soilwork. Už z nich není ukázková kapela švédské školy melodického death metalu, ale spíše univerzální a moderní rock/metalová parta.
Tato snaha je jasně čitelná hned z počátku desky, ze skladeb „Overgivenheten“, „Valleys Of Gloam“ či „Nous Sommes La Guerre“, v nichž Soilwork zní jako tvrdší verze The Night Flight Orchestra (i díky použité francouzštině v poslední jmenované), což starým fanouškům nemusí být vůbec po chuti, ale řada z nich bude muset uznat, že se jedná o skutečně výtečné kompozice, o velké rockové hity. Kontrast na jednu stranu působí přitažlivě, ale zároveň má za následek určité tříštění materiálu, který je velmi silný, ale neukotvenost a neustálé přeskakování mezi styly dokáže sice tvořit nebývalé hudební dobrodružství, ale jako jednolitá nahrávka při sobě nedrží. Více než hodinová stopáž hovoří o tom, že si Soilwork ukousli veliké sousto. Možná chtěli vytvořit svoje vlastní „Exile On Main Street“ či „Use Your Illusion“, ale k těmto megadílům jim přece jen krůček chybí. Důraznější producentský zásah nebo sebereflexe by možná nebyla od věci.
Kvality „Övergivenheten“ s největší pravděpodobností docení až čas. Pro Soilwork je to důležitá deska. Naplno v ní kapela demonstruje, kam kráčí a jak moc se dokázala vyvinout. Je to pro Švédy přelomové album, na němž zúročili celý rok práce, a je znát, že zde startuje jejich nová epocha. Má ambice být zajímavější než ta uplynulá a jednou by mohla Soilwork dovést mezi velké rockové kapely.
|
