Dánsko není jen Pretty Maids, Mercyful Fate, D.A.D či Mike Tramp, ale disponuje velice bohatou a zajímavou undergroundovou scénou, která skrývá velké množství zajímavých kapel. Jednou z nich je i parta Junkyard Drive, mladá formace, která se o přízeň hardrockového publika snaží třetí deskou „Electric Love“. Sama ví, že ji k většímu věhlasu čeká pořádný kus cesty, ale věří, že jednou bude stát na největších světových pódiích. Ambice na to má, „Electric Love“ je velmi podařená deska, z níž je cítit vzrůstající kvalitativní tendence. A na to, že soubor existuje jen osm let, má před sebou ještě mnohé. To si myslí i frontman Kris, který v rozhovoru nejen představil novou desku, ale také přiblížil dosavadní existenci souboru.
Jak moc je v Dánsku v současnosti silná hardrocková scéna? Jedná se o mainstream nebo jsou rockové kapely spíše v undergroundu?
Rozhodně se jedná o underground. Je tady asi tak maximálně pět kapel, které hrají hard rock a zná je i posluchač mainstreamu.
Kdy a proč jste se rozhodli založit Junkyard Drive?
Kapela začala fungovat v našem rodném městě Roskilde v roce 2014. Naší myšlenkou bylo vytvořit kapelu, která bude hrát old schoolový rock n`roll jako AC/DC, Airbourne nebo Guns N`Roses. Já jsem v kapele nejprve hrál na kytaru. Vyzkoušeli jsme i jednoho zpěváka, ale nakonec s námi nemohl pokračovat, tak jsem nechal kytaru být a začal jsem zpívat.
V době, kdy jste Junkyard Drive zakládali, fungovala na severu Evropy silná Nová vlna skandinávského glam metalu. Patřili jste k této scéně?
Dá se říct, že víceméně ano, i když sami sebe vidíme mnohem více jako hardrockovou kapelu než jako špinavou sleaze/glamovou. Ale když si poslechneš debut „Sin & Tonic“, tak tam ovlivnění novou glamovou vlnou určitě je.
Když jste vydali debut „Sin & Tonic“ mluvilo se o ovlivnění kapelami AC/DC, Skid Row a Guns N`Roses. Jsou to tvé oblíbené kapely? Kterou z nich máš nejradši?
V té době rozhodně byly. Jediné, co jsme tenkrát poslouchali, byli AC/DC, Guns N`Roses, Skid Row a Airbourne. To už dnes až tak neplatí a máme rozmanitější hudební vkus. Dnes jsou kapely, na kterých se všichni shodneme, určitě Deep Purple a Rival Sons.
Splnila debutová deska tvoje představy? Jsi s ní dodnes spokojený?
Rozhodně ano. Hodně jsme si s ní vyhráli a producent Soren Andersen odvedl skvělou práci. Od té doby jsme se hodně vyvinuli, ale mladická energie, která můžeš na debutu slyšet, je skvělá. Takže ano, jsme s touhle deskou stále spokojeni.
Po jejím vydání jste se rozešli s basistou Mikkelem. Proč k tomu došlo?
Nic dramatického bych za tím nehledal. Prostě jen ztratil zájem o hraní hudby.
Baskytarový post zaujal Tim Meldal. Proč jste si vybrali právě jeho?
Tim je velice talentovaný basista a také skvěle zvládá doprovodné vokály. Bylo to přesně to, co jsme tehdy potřebovali. Ale o něco později u nás Tim také skočil. Teď máme Mikkela Sjuse a doufáme, že s námi snad už zůstane.
Od začátku pracujete s producentem Sorenem Andersenem. V čem spočívá jeho největší přínos hudbě Junkyard Drive?
Zaprvé si se Sorenem velmi dobře rozumíme. Má jako my rád starý hard rock a vyrostl na stejných kapelách, které posloucháme. Je to hodně kreativní člověk, který nám hodně pomáhá při skladatelském procesu a s aranžemi. Ale co na něm lze oceňovat nejvíce, je jeho kytarová práce. Je to velice nadaný kytarista, takže pro něho není problém přijít i s výtečnými kytarovými nápady.
Druhé album „Black Coffee“ jste vydali rok po debutu. Měli jste pro tuto desku připravené starší skladby nebo jste psali všechny nové?
Nic starého jsme nepoužili. Pro „Black Coffee“ jsme psali jen samé nové věci.
V čem se nejvíce „Electric Love“ odlišuje od předchozích nahrávek?
V první řadě obsahuje mnohem lepší skladby. Texty jsou mnohem hlubší a osobnější, riffy tvrdší a refrény větší. Prošli jsme hodně studií, které jsme vyzkoušeli, než jsme našli odpovídající zvuk. Navíc jsme ke spolupráci získali skvělého Erica Martenssona, který celou desku zmixoval a zmasteroval. I díky němu si myslím, že to album zní úžasně.
Od „Black Coffee“ uplynuly čtyři roky. Proč natáčení trvalo tak dlouho a jaké změny se za tu dobu v kapele odehrály?
Asi nejdůležitější bylo to, že došlo ke změnám v sestavě. Také jsme si postavili vlastní studio a nějakou dobu zabralo psaní samotných skladeb. Potom přišel covid, to všechno ztížilo.
„Electric Love“ je typickou moderní glammetalovou deskou, ale cítím z ní i éru Sunset Stripu osmdesátých let. Souhlasíš?
Asi ne tak docela. Máme v naší hudbě hodně vlivů z osmdesátých let, ale dobře slyšitelné je v ní i ovlivnění sedmdesátými lety.
Na novém albu máte skladbu „Mr. Rock N`Roll“. Nemám k dispozici text, je tato skladba o někom konkrétním?
Není to o konkrétní osobě, ale každý ví, o jakém typu lidí zpíváme. Skladba je o převlečených pozérských rockerech, kteří si užívají pozornost za každou cenu.
„The Wonderland Of Temptations“ je klasickou baladou. Myslíš, že ještě dnes jsou balady pro rockovou hudbu důležité?
Velice důležité! Vždycky jsme milovali, když klasické rockové legendy udělaly baladu. Dává to posluchači možnost ještě víc se přiblížit ke kapele. Balady dávají možnost nahlédnout do „nahého“ prostředí kapely.
Velice dramatický feeling má skladba „Mama“. O čem skladba je?
Je o mámě našeho řidiče, která zemřela, když byl ještě hodně mladý. Celý tragický příběh nám vyprávěl při jedné cestě z koncertu. Na nás hodně zapůsobil, tak jsme se rozhodli jej sdělit světu.
Kterou z deseti skladeb bys vybral jako vás největší současný hit?
Z nové desky? To záleží na mnoha věcech. Lidi na koncertech si docela oblíbili baladu „The Wonderland Of Temptations“. Ale je tu taky „Mind Eraser“, která si hodně dobře vede na Spotify. Takže by to byly asi tyhle dvě…
Covid skončil a scéna se otevírá koncertům. Už máte připravené turné na podporu „Electric Love“?
Letos jsme docela dost hráli po Dánsku a v tom budeme pokračovat až do konce roku. Příští rok už bychom chtěli překročit hranice naší země a cestovat po Evropě.
Takže se nezaměřujete jen na dánský trh a chcete expandovat dál…
No samozřejmě, Dánsko je přece tak malé. Chceme se rozjet do celého světa a dělat velká turné úplně všude.
|
