AMKEN - Passive Aggression
Řecká kapela Amken se letos vytasila s druhým studiovým zápisem. Ten debutový jsem na našich stránkách chválil se shrnutím, že jde o poctivé dílo, které udělá radost fanouškům staré thrashové školy. Něco takového je možné napsat i o novince "Passive Aggression", avšak s jedním zásadnějším rozdílem. Nic se nemění na hudební složce: ta je stylově ultimátní, kytary servírují riffové hody, a když rytmika zrychlí (což se stává velmi často), působí řecká kapela jako rozžhavený thrashmetalový vagón, který se navíc řítí po zvukově nabroušené produkční kolejnici. Jihoevropané nenabízejí bezmyšlenkovité žánrové masakry, svoji hudbu prokládají napínavými nájezdy, tempovými zvraty i nadžánrovými melodeathovými prvky. Potud je vše v naprostém pořádku. Problém vězí jinde, a to ve vokálech. Na albu opět hřmějí dva zpěváci, Vanias a Giannis (oba se zároveň starají o šestistrunné nástroje). Jenže zatímco na debutu měl hlavní pěvecké slovo Vanias, který má zajímavější hrdelní zabarvení, na novince je tomu naopak. Těžko říct, proč k tomu došlo, nicméně je realitou, že netvárný a pocitově nijak příjemný Giannisův projev táhne řeckou artilerii hodně dolů. Když jej v tandemu doprovodí Vanias, kvalita se zvedne (jakkoli ani tento vokalista nepatří mezi vyloženou elitu), nedochází k tomu však často. Řekové si tak sami pod sebou nařízli větev. Ta sice díky dostatečně bytelnému thrashi pořád drží, nalomení zážitku je nicméně dokonáno a já se nemůžu zbavit pocitu, že je to pořádná škoda.
6/10
YouTube ukázka - I Am The One
DENIAL OF LIFE - No Reason
Americká parta Denial Of Life (vystupující též pod zkratkou D.O.L.) vznikla teprve před třemi lety, hned se však jala vydávat dema a singly, až tato aktivita letos vyústila ve formu plnohodnotného debutu. Album "No Reason", které vyšlo v půli srpna, nabízí crossoverový obsah s nádechem thrashe, punku i hardcoru. Takových kapel se v poslední době vyrojilo velké množství, neznamená to ale, že by se crossover nacházel v nějaké renesanční etapě. Kýžená kvalita se totiž většinou nedostaví a kapela se sama prozradí malou profesionalitou (většinou už na úrovni zvuku). To ovšem není případ spolku D.O.L. Zde je od prvních tónů znát vyšší úroveň, a to od zvuku, přes skladatelství, až po samotné řemeslo. Z jednotlivých pozic je nutné vyjmout zpěv, o který se stará diva jménem Brenna. Její projev je značně přitažlivý, oscilující mezi anarchistickou spratkovitostí, stylovou odlehčeností i podvědomou naléhavostí, což je mix pro crossover jako dělaný. Brennu vydatně podporuje hudba, jejíž největší hodnotou je smysl pro zkratku, po celou dobu stopáže máme pocit, že vše víceméně sedí na svém místě. Žánrovou pointou je nekomplikovaný a s nadhledem braný crossover (výjimkou nejsou oživující samply), kdesi v základu lze ale odkrýt inspiraci kapelou Ministry, dokonce zde najdeme stopy stále ikoničtějších Power Trip. D.O.L. nicméně nalézají vlastní autorská východiska, která jsou neméně chytlavá, charismatická a hlavně zábavná. Pokud si hovíte v křížení původních žánrů, s těmito Amíky vedle nešlápnete.
7,5/10
YouTube ukázka - Asphyxiation
PROTECTOR - Excessive Outburst of Depravity
Němci Protector fungují již od roku 1986, v první polovině kariéry je ale neustále doprovázely personální problémy, které vedly rovnou k dvojnásobnému ukončení činnosti (1994 a 2003). Na lepší časy začalo svítat před jedenácti lety, kdy jediný pozůstalý, zpěvák Martin Missy, obnovil kapelu s trojicí spoluhráčů, kteří jsou zřejmě psychologicky stabilnější, neboť s Martinem fungují dodnes a všichni dohromady letos vydávají již čtvrtý studiový počin. O tom lze bez sentimentu napsat, že je prvotřídní blackened-thrashmetalovou lahůdkou. V drážkách alba "Excessive Outburst of Depravity" se úročí dlouholetá zkušenost, spojená s výrazným talentem a konstruktivním tvůrčím hladem. Úvod díla v podobě songů "Last Stand Hill", "Pandemic Misery" a "Referat IV B 4" znamená agresivně neodolatelný nálet s bojovými projektily, které se okamžitě zakousnou do ušní, a pakliže patříte k vyznavačům výše zmíněného stylu, pak dost možná i do vaší srdeční soustavy. Intenzivní řež se speedovými, punkovými i thrash´n´rollovými oddénky, mohutnými riffovými stěnami, prokládaná sóly, kořeněná zlověstnými stíny a zocelená démonickým Martinovým projevem. Kus "Open Skies and Endless Seas" přitlumí jízdu rozvážnější hrou s blackovým nádechem, v případě skladby "Thirty Years Of Perdition" se vlády chopí death metal, čímž je stylový mix vyšponován do patřičné atraktivity. Tihle Němci zkrátka vědí, co činí, a přestože album postupně nabere znaky jisté kolovrátkovitosti, hudba k sobě díky temné auře automaticky přivolává všechny hříšné metalové duše.
7/10
YouTube ukázka - Pandemic Misery
|
