Tobias Sammet patří mezi nejvýraznější představitele současného německého metalu. Díky působení v Edguy a zejména zásluhou projektu Avantasia se nesmazatelně zapsal do pomyslné kroniky metalové hudby. Letos je tomu neuvěřitelných třicet let, kdy se hudbě začal profesionálně věnovat, proto jsme se v rozhovoru pokusili shrnout nejdůležitější okamžiky jeho kariéry. Tobias se ukázal jako ochotný společník, mluvil o Edguy, o Avantasii, ale komentovat novou desku Avantasie zatím nechtěl. Album ještě není na světě a proto si fanoušci budou muset nějaký den počkat....
Jak to vypadá s aktivitou Edguy?
Podobných otázek dostávám mnoho a už jsem na ně mnohokrát odpovídal. Kapela Edguy jednoduše spí. Jsem nesmírně hrdý na to, co jsme dokázali a kluky z kapely miluji, ale padla na nás únava a vyčerpání. Zjistili jsme, že v současné době nejsme schopni společně tvořit novou hudbu a aktivně ji propagovat. Kapele zkrátka došel dech. To však neznamená, že se v budoucnu nového alba nedočkáte.
Jak vzpomínáte na své začátky? Věřili jste, že jednou budete patřit mezi výrazné představitele německé metalové scény?
S pokorou mně vlastní řeknu, že ano. (smích) Věděli jsme, že potenciál v nás je. Začínali jsme jako 13-14 letí kluci, kteří se snažili hrát skladby Kiss, Deep Purple nebo AC/DC. Postupem času jsme zjišťovali, že to nezní úplně zle a vrhli jsme se do toho po hlavě, protože nám bylo jasné, že bez vlastních skladeb nás velká budoucnost nečeká. Trvalo nějaký čas, než jsme dokázali navázat první spolupráci s hudebním vydavatelstvím, ale od té chvíle už to šlo samo.
S debutovým albem „Savage Poetry“ velký úspěch nepřišel. Chtěli jste album v roce 2000 fanouškům nabídnout v nové verzi i kvůli tomu, že jste byli přesvědčeni o kvalitě skladeb?
Těch důvodů bylo více. V roce 1995 jsme na vlastní náklady nahráli a vydali „Savage Poetry“. Hudební vydavatelství však o nás nejevila zájem. Po urputném hledání se nám podařilo navázat spolupráci s AFM Recrods, kteří však po nás požadovali nahrání zcela nové desky. V roce 2000 jsme debut znovu natočili, neboť o to firma měla zájem a i ze strany fanoušků jsme dostávali informace, že původní deska již není nikde k sehnání.
Po vydání alb „Vain Glory Opera“ a „Theater Of Salvation“ jste se dostali do čela nové generace melodického metalu společně s Hammerfall či Stratovarius. Jak dnes s odstupem času tyhle nahrávky hodnotíte?
Samozřejmě bychom dnes řadu věcí udělali jinak. Vzpomínám si, že v roce 1999 jsme ze všeho nejvíce chtěli projevit rychlost a bombastičnost naší tvorby. Dnes na to vzpomínám s úsměvem, ale tenkrát jsme chtěli světu dokázat, že umíme hrát zatraceně rychle a bombasticky. K natočeným deskám se zpravidla nevracím, ale troufám si tvrdit, že se nemáme za co stydět. (smích)
V této době se začal rodit projekt Avantasia. Jak to celé začalo?
V roce 1998 jsme před natáčením alba „Vain Glory Opera“ navázali spolupráci s Timo Tolkkim (ex-Stratovarius), který nám album mixoval. Díky němu jsme získali řadu kontaktů na vlivné lidi. Mně se do hlavy následně začala vkrádat myšlenka, že bych rád vytvořil projekt, ve kterém by hráli a zpívali hudebníci, které jsem obdivoval. Napadlo mě vytvořit koncepční album, na kterém by účinkovalo více postav a celé jsem to nazval metalovou operou. Kdybych věděl, kolik s tím bude práce, tak bych silně zvažoval, zda bych do toho šel znovu. Řeknu zcela upřímně, že nebýt internetu a jeho možností, tak bych se do pokračování Avantasie pravděpodobně již nikdy nepustil. Práce na prvních dvou dílech mě absolutně vyčerpala, protože jsem netušil, kolik věcí k řešení okolo toho bude.
Je pravda, že název „Avantasia“ vznikl spojením slov „Avalon“ a „Fantasia“?
Ano, je to pravda. Avantasia nebyl název samotného projektu, ale země, ve které se děj prvních nahrávek odehrává. Proto jsem chtěl, aby zněl fantasticky a originálně.
Proč projekt Avantasia nevznikl v rámci kapely Edguy nebo alepoň se členy kapely? Nebylo by té práce méně?
Avantasia byl můj samostatný projekt a je to především splněný sen o tom, že bych spolupracoval se svými idoly. I proto najdeš v sestavě Markuse Grosskopfa (Helloween) nebo Henjo Richtera (Gamma Ray, The Unity). Jakmile začneš spolupracovat s jinými lidmi, tak díky nim načerpáš zcela novou inspiraci a přesně toho jsem chtěl docílit.
Nejvíce mě překvapila účast Michaela Kiskeho. Jak se vám ho podařilo do projektu zlanařit?
Byl to běh na dlouhou trať. Michi je jeden z mých největších idolů a dodnes tvrdím, že jeho hlas je dar od boha. Od poloviny devadesátých let byl jeho odpor k metalové hudbě tak silný, že navázání spolupráce bylo téměř nadlidským úkolem. Vzájemné sympatie nakonec dokázaly prolomit ledy, ale pouze za podmínky, že v sestavě bude figurovat pod pseudonymem „Ernie“. Zdálo se mi to mírně bizardní, ale jeho účast pro mě byla naprosto stěžejní, takže jsme se dohodli. Mohu však s klidem na srdci říci, že s Michim jsme opravdu velcí přátelé. Je to moc fajn chlapík.
Bude Michael Kiske i na novém albu Avantasia, které letos vyjde?
Dokážete si představit album Avantasie bez Michaela Kiskeho? Já ne. Tím jsem snad odpověděl zcela dostatečně. (smích)
Po vydání projektu Avantasia jste doslova roztáhl křídla. Panovala při natáčení dalšího alba Edguy větší nervozita?
My jsme to tenkrát takhle nebrali. AFM Records nám nabídlo podstatně více peněz na nahrávání, takže nám začali mnohem více věřit a nás to o to více nakoplo. Natáčení alba „Mandrake“ probíhalo naprosto v klidu a pohodě a troufám si tvrdit, že je to na výsledku znát.
Jak vznikl název „Mandrake“ a berete tohle album jako milník kapely?
Původní název alba byl „Magica“, ale následně jsme usoudili, že tento název v té době používalo mnoho kapel, takže jsme od toho ustoupili. Při brouzdání v knihách jsem narazil na informace o rostlině mandragora a nápad byl na světě. Za milník album „Mandrake“ nepovažuji. Beru ho jako další výrazný krok vpřed. Zlom nastal s bonusovými skladbami. Vydavatel nás doslova přinutil natočit ještě jednu skladbu, která by byla určena pro japonský trh. Už k albu „Theater of Salvation“ jsme museli dodatečně dodat jednu skladbu navíc, a proto jsme s Jensem (Ludwig, kytarista Edguy; pozn. aut.) natočili s akustickou kytarou „For A Trace Of Life“. U „Mandrake“ jsme se na to vybodli, protože jsme nic dalšího na skladě neměli, a proto jsme znovu natočili „Wings Of A Dream“ z alba „Kingdom of Madness“. (smích)
Albem „Hellfire Club“ jste se zařadili mezi špičku německého metalu. Jak je možné, že s tímto albem proběhla taková změna ve vaší hudbě?
Nezdá se mi, že bychom nějak razantně změnili styl. Za mě se jedná o klasického nástupce předchozích alb. Každé album Edguy zní jinak a přitom stejně. „Hellfire Club“ je podle mě jen více agresivní a nabušenější. Agresi v naší tvorbě jsme chtěli potvrdit už samotným názvem. Původní název „Mysteria" jsme po debatě v kapele nakonec vyřadili a zvolili pekelně ohnivý klub, který se líbil všem. Od firmy Nuclear Blast, se kterou jsme před natáčením alba podepsali smlouvu, jsme dostali velké množství peněz, za které jsme si mohli dovolit na albu mít opravdový orchestr, perfektní zvuk a k tomu i nákladné videoklipy. Možná proto vám přijde, že je ten posun v naší tvorbě výraznější, protože jsme při tvorbě alba měli mnohem více možností.
Jak vzpomínáte na období alba „Hellfire Club“?
S nadšením. Poprvé jsme vyjeli na obrovské světové turné, poznali mnoho skvělých lidí a zažili nespočet zážitků. Natáčení alba probíhalo opět v naprosté pohodě. Potíže nastaly při výběru skladeb pro EP „King Of Fools“, neboť jsme se nemohli rozhodnout, které skladby použijeme jako B-singly. Všechny nám přišly naprosto úžasné a dokonalé. (smích) Zpětně bych však některé věci udělal jinak. Zejména singl „Lavatory Love Machine“ bych nenatočil s takovou vervou, protože do té skladby se hodí více hard rockového nádechu. Za mě ta skladba zní až zbytečně těžkotonážně. A abych pohanil sám sebe, tak dnes bych odzpíval „The Spirit Will Remain“ ve zcela jiné tónině. Na můj vkus je až moc teatrální.
S albem „Rocket Ride“ se z vaší tvorby začal vytrácet speed/power metal a v daleko větší míře přišel na řadu klasický hard rock. Byl to záměr?
Vůbec ne. V jednoduchosti řeknu, že své vzory zkrátka nezapřeme. Po albu „Hellfire Club“ nám bylo jasné, že tvrději už pravděpodobně hrát nebudeme, a že chceme tvorbu kapely opět posunout někam dál. To se nám perfektně podařilo díky Saschovi Paethovi, který „Rocket Ride“ produkoval. Najednou naše skladby dostaly zcela nový rozměr a začaly být mnohem více variabilní. Album díky tomu ani na chvilku nenudí a perfektně propojuje starou éru kapely s tou novou. Naučil mě navíc novou techniku zpěvu, kterou jsem využil na této desce a myslím, že je to zatraceně dobře slyšet.
Skladby „Matrix“ nebo „Trinidad“ byly velkým překvapením. Nebáli jste se, že by to skalní fanoušci nepřijali?
„Trinidad“ a „Fucking With Fire“ byly původně plánované jako bonusy na EP „Superheroes“. Pokud se někdo bojí riskovat, tak je to jeho věc. My jsme se nebáli, protože jsme věděli, že skladby jsou dobré, a že tvorbu kapely oživí a posunou do dalších sfér. V rozhodnutí nám pomohl i fakt, že největší ohlasy na koncertech měly vždy optimistické skladby „Vain Glory Opera“ nebo „Lavatory Love Machine“.
Na „Tinnitus Sanctus“ jsou jak skladby perfektní, tak i skladby průměrné. Jak se zpětně díváte vy sám na „Tinnitus Sanctus“? Nezpříčinil mírný kvalitativní propad návrat projektu Avantasia v roce 2008?
Některé kritické recenze jsem četl, ale osobně si za albem plně stojím. Po „Rocket Ride“ jsme se opět chtěli posunout dál a přidat do naší hudby nový drive. „Tinnitus Sanctus“ je pro mě heavy metal se špinavými kytarami. Plně jsme tomu přizpůsobili zvuk a rychlých skladeb je na albu méně, protože kdo chce poslouchat jen rychlé skladby? Důležitá je variabilita alba. Pokud si poslechneš alba Sabaton nebo Freedom Call, tak víš, o čem hovořím. To však neznamená, že ty kapely nemám rád. Jen mi u nich chybí moment překvapení.
Návrat Avantasie přišel ve velkém stylu. Veleúspěšná deska, monstrózní turné s plejádou známých osobností apod. Nebylo by však lepší místo dvojalba „The Wicked Symphony“ a „Angel of Babylon“ udělat výběr toho nejlepšího a dát to na jedno CD?
Vidím to podobně. Při natáčení alba „The Wicked Symphony“ jsem sršel mnoha nápady a každá další spolupráce mi dodávala nové impulsy. To nakonec vyústilo k tomu, že jsem ve finální fázi měl dvacet dva skladeb a všechny mi přišly dobré. S odstupem času ale přiznávám, že jsem se mírně unáhlil.
Album „Age Of The Joker“ ukázalo Edguy v novém světle. Power metal se téměř zcela vytratil a ve velké míře se album drží v hard rockovém stylu. Přišel stylový zvrat zcela přirozeně nebo jste šli tvrdě za cílem?
Budu se opakovat, ale s albem jsme se chtěli opět posunout někam dál, ale přitom držet elementy z minulosti. I proto se na albu dají nalézt jak heavy metalové skladby, tak rockovější. Zapomněl jsem se ještě zmínit, že proces skládání nové tvorby je u nás stále stejný. Neříkáme si dopředu, že teď složíme rychlou nebo pomalou věc. Všechno funguje naprosto přirozeně a nenuceně. „Age Of The Joker“ beru jako příjemné, pohodové album, které nás opět posunulo dál.
V roce 2013 jste přišel s dalším albem projektu Avantasia s názvem "The Mystery Of Time". Tohle album je poněkud ve stínu za ostatními alby. Jak se na něj dnes díváte vy?
To album mám rád a nesouhlasím s tímto názorem. Na koncertech dodnes hrajeme třeba "Invoke The Machine". Navíc se mi tímto albem otevřely brány na nové trhy a navštívili jsme místa, kde jsem předtím nikdy nebyl. Díky spolupráci s Ronniem Atkinsem (Pretty Maids) a Ericem Martinem (Mr. Big) jsem získal do projektu dvě naprosto stěžejní jména, bez kterých už si Avantasii neumím představit.
V roce 2014 vyšlo poslední studiové album Edguy „Space Police: Defenders Of The Crown“. Věděli jste, že se bude jednat o prozatím poslední album?
Kdepak. Po vydání alba následovalo úspěšné světové turné a po albu „Ghostlights“ od Avantasie jsme začali připravovat oslavy k 25. výročí vzniku kapely. Pauza v kapele nastala v roce 2019.
Proč byl cover „Rock Me Amadeus“ od Falca zařazen mezi ostatní skladby na tracklistu?
Chtěli jsme album něčím ozvláštnit a napadlo nás, že bychom mohli udělat coververzi nějaké slavné skladby. Na skladbu „Rock Me Amadeus“ moc coverů nenajdeš, a proto jsme se rozhodli pro nic. Je natočena skvěle a perfektně jsme se u ní vybláznili. Samozřejmě jsme ji mohli dát jako bonus, ale musíš uznat, že přidala na rozmanitosti desky a funguje jako ideální předěl mezi jejími dvěma částmi.
Na albu „Ghostlights“ hostuje Marco Heitala (ex-Nightwish). Jak se díváte na jeho odchod z hudební sféry?
Mrzí mě to, ale na druhou stranu se nedivím. Díky internetu jsou prodeje alb stále menší a s tím souvisí i stále menší návratnost finančních prostředků. I z toho důvodu je obtížné vydat další live album s Avantasií, neboť i ze strany vydavatelství jsem dostal informaci, že se to finančně nevyplatí. Marco již zkrátka nechtěl, aby za jeho hudbu dostávali peníze převážně jiní lidé a rozumím mu.
Výběrové album "Monuments" je poslední, které jste s Edguy vydali. Jak probíhala práce na nových skladbách? A existují ještě nějaké rarity, které jste nevydali?
Kluci dorazili s některými nápady, které jsme dali společně dohromady a vzniklo z toho hned několik skladeb. Nechtěli jsme vydávat pouze výběr toho nejlepšího, proto jsme nové skladby natočili a k tomu přidali kompletní koncert z Brazílie na podporu alba "Hellfire Club", jehož ukázka vyšla již na EP "Superheroes". Fanoušci tak dostali obrovskou porci k oslavám 25. výročí kapely.
Myslíte, že se skalní fanoušci ještě někdy dočkají desky kapely Edguy čistě ve speed/power metalovém stylu.
Každý člověk se během let vyvíjí. Stejně tak je tomu u nás. Neumím si představit, že bychom s Edguy vytvořili desku ve stylu „Theater of Salvation“. Každý z nás je již stylově někde jinde. Samozřejmě pořád miluji Helloween, ale také si velmi rád poslechnu The Magnum, Scorpions nebo Kiss. Jsou to vlivy, které na člověka zapůsobí a upřímně by mě čistě speed metalová deska nudila. Chci se u alba bavit a očekávat neočekávané.
Na albu „Moonglow“ je skladba „Book of Shallows“, ve které zazní Mille Petrozza (Kreator). Nenapadlo vás pozvat ho již dříve?
Mille je můj dlouholetý přítel. Naše spolupráce proběhla již v roce 2004 na albu „Hellfire Club“, na němž odzpíval část skladby „Mysteria“. Do Avantasie jsem ho dříve pozvat nemohl, protože jsem skladbu „Book of Shallows“ složil až v roce 2018. (smích) Pravdou je, že jsme se na další spolupráci domlouvali již dříve, ale kvůli časové vytíženosti to bohužel nebylo možné.
Projektem Avantasia prošla celá řada známých zpěváků. S kým se vám spolupracovalo nejlépe a existuje někdo, koho byste rád v projektu měl a zatím se nepoštěstilo?
Těch jmen by byla celá řada. Každý, s kým jsem spolupracoval, byl milý příjemný. Velmi blízko mám k Jornovi (Lande, pozn. aut.), protože je naprostý profesionál každým coulem. Miluji humor Ronnieho Atkinse a Michaela Kiskeho. Miluji večerní rozhovory s Bobem Catleyem a Ericem Martinem. Mohl bych pokračovat hodiny a hodiny. Jmen, které bych chtěl mít na desce, je mnoho. Ať už by se jednalo o Freddieho Mercuryho, Meata Loafa nebo Ronnieho Jamese Dia. Tam už šance bohužel není. Zkoušel jsem kontaktovat Bruce Dickinsona a Paula Stanleyho. Bohužel to kvůli jejich časové vytíženosti nevyšlo, ale ještě není všem dnům konec.
Nová deska je již připravena k vydání. Můžete čtenáře navnadit na to, co mohou očekávat?
Deska „A Paranormal Evening With The Moonflower Society“ vyjde 21. října. Svým způsobem půjde o nepřímého nástupce minulé desky „Moonglow“. Ti, kteří desku měli možnost slyšet, tvrdí, že v některých momentech jim připomíná desku „Hellfire Club“ od Edguy. Je pravda, že některé skladby mají až power metalový nádech. Díky covidové pandemii jsem měl skutečně velké množství času na to, abych ze sebe dostal to nejlepší a věřím, že se deska bude líbit.
Jaké máte plány do budoucna?
V současné době jsem zaneprázdněn přípravami na vydání nové desky, která vyjde v několika formátech a musím se přiznat, že to vypadá fantasticky. Ozývají se mi novináři z celého světa, takže práce bude dost a dost. Na příští rok plánujeme světové turné na podporu alba a věřím, že jeden z koncertů bude i v České republice. Budu se moc těšit, až k vám zase přijedeme, protože koncert na festivalu Rock Of Castle jsme si nesmírně užili. Do České republiky se vždycky velmi rád vracím.
|
