Američtí Graveshadow prožili čtyři rušné roky od poslední desky, neboť je potkalo personální zemětřesení. V kapele zůstali jen kytaristé William L. Waleker a Aaron Robitsch, kteří našli nové parťáky a pokračují tam, kde minule skončili. Graveshadow se doposud prezentovali zajímavým mixem amerického hevíku s gotikou a melodeathem a jejich třetí nahrávka v tom pokračuje.
Úvodní „Soldier Of 34“ začne přesně v tomto stylu. Blast beaty a riffy, které by slušely nějaké black metalové bandě se brzy změní v power metalový kvapík, rušený death metalovými nálety. Dominuje melodický zpěv nové zpěvule Rachl, který se střídá s growlovými pasážemi. Skladba je ideálním uvítáním, protože obsahuje všechny elementy, kterými se Graveshadow dosud prezentovali, a ukazují, že přes veškeré změny zůstává kapela věrna svému výrazu.
Zaklínačská skladba „Gwynnbleidd“ se snaží o větší melodičnost a stylově se řadí k power/speed metalu. Podařená je středověká atmosféra, dějem se nedaří posluchače úplně vtáhnout.
Mezi nejdynamičtější songy patří „The Swordsman“, neboť se noří i do světa death metalu. Kombinace melodií a hrubosti Graveshadow sluší nejvíc. Bohužel těchto skladeb je méně než v minulosti a chybí zejména větší podíl gothic metalu. Místo toho se dostane na heavy metalové tuctovku „Vengeance Of Envy“, jež kolem vás jen proletí a nevzbudí žádné emoce ani zájem. Naštěstí jsou tu „Beautiful End“ či „The Two Lived“, první potěší starší fanoušky kapely a přináší pestrost, která byla Graveshadow vlastní. Druhý song překvapí tím, že kapela se pustí do doom metalových vod. Atmosférická a tvrdá skladba je vrcholem alba a ukazuje, že Graveshadow tento styl umí také.
I když klasický power metal amerického střihu desce vévodí a výletů k jiným subžánrům je méně než v minulosti, není to takový problém. Ty jsou jinde. Jedním je fakt, že skladby nejsou hitové či zapamatovatelné, druhým je zvuk. Graveshadow nikdy neměli špičkovou produkci, ale novinku absolutně sráží nazvučení zpěvu. Rachl zní neustále podivně zastřeně, jako by se zvukař pokoušel udělat dvojhlas, ale nepovedlo se to. Ač Rachl umí zpívat, její hlas se rychle oposlouchá a díky produkci je docela nepříjemný.
Graveshadow by mohli potěšit fanoušky kapel Seven Spires nebo Unleash The Archers. Oproti nim na novince Graveshadow hledí více do minulosti a zdá se, že nahrávka mohla vzniknout klidně před třiceti lety. Kapela si drží žánrovou pestrost, i když extrémních pasáží (i těch gotických) ubylo. Albu škodí nepovedený zvuk, Graveshadow stále umí složit výborné skladby a novinka za poslech stojí. Je sice lehkým krokem zpět, přesto se jedná o nadprůměr.
|
