I když měl Petr Janda rozjetý projekt „Rockmapa“, který si dal za úkol představit mladé metalové kapely širší veřejnosti a na sklonku osmdesátých let jim dát příležitost dostat skladby na oficiálně vydané dlouhohrající album, cítil, že metalové období v Olympicu spěje ke konci. Ještě v roce 1989, krátce po vydání (na poměry Olympicu) nebývale tvrdého alba „Když ti svítí zelená“, přišla kapela s mnohem tradičněji znějící skladbou „Ať“, symbolizující návrat k typičtějšímu zvuku. „Už neměla s metalem vůbec nic společného, to u nás končilo. Ale byl to hezký výlet, hezké vybočení,“ řekl k této etapě vývoje kapely Janda. Pomalu začínal připravovat repertoár pro další album, které se mělo vrátit někam mezi desky „Kanagom“ a „Bigbít“ a uklidnit staré fanoušky, kteří při „Jako tele na vrata“ nebo „Když ti svítí zelená“ jen skřípali zubama. Poté, co kapela odehrála klasický set letních koncertů roku 1989, nastoupila na podzim do Jandova studia Propast, aby začala natáčet základy nové desky. Ještě v ní doznívala epizoda „Když ti svítí zelená“, ovšem už bylo rozhodnuto, že cesta, kterou se Olympic vydá, bude trochu jiná…
V době příprav desky došlo k něčemu, co ovlivnilo život všech obyvatel Československa i kariéru Olympicu. Ti byli v listopadu na šňůře ve Východních Čechách, když v Praze došlo ke střetům na Národní třídě, což vyvrcholilo v sametovou revoluci. „Někdo na nás v Hradci Králové křičel: Petře, co tu ještě děláte, v Praze je revoluce. Je stávka a hrát se nesmí. Já koukal jako blázen… Šel jsem do kanceláře ředitele, na nic jsem nečekal a sdělil jsem tomu soudruhovi, že Olympic přerušuje šňůru a jede do Prahy dělat revoluci,“ vzpomínal na listopad 1989 Janda. Kapela se připojila k výzvě umělců, která požadovala okamžité politické změny. Bylo po koncertech i po natáčení desky. K živému hraní se kapela vrátila o měsíc později, když odjela do západního Německa spolu s Petrem Novákem a Yvonne Přenosilovou, ovšem práce na třináctém albu se zastavila.
Deska byla z drtivé většiny natočená ještě před revolucí, ale s dokončením a vydáním se příliš nespěchalo. Každý měl jiné starosti. „Porevoluční doba zdrhala strašně rychle a těžko se doháněla. Svobodná Evropa se už pár měsíců nerušila a já chtěl dělat všechno jiný, než natáčet album,“ podotkl zpěvák. Kapela desku dodělala a vypustila na svobodný trh na podzim 1990. Jestliže singl „Ať“, symbolizuje návrat ke starému znění Olympicu, s celým albem to tak jednoznačné není. Podepsala se na něm atmosféra doby, v níž nahrávka vznikala, a fakt, že hlavní autor skladeb Janda měl úplně jiné priority než předložit skvělou desku. Na podmínky v jakých deska „O, jé“ vznikala, se z toho podařilo Olympicu vybruslit jakžtakž se ctí. Je to nahrávka silně nevyrovnaná, na níž doznívá atmosféra „Když ti svítí zelená“, zejména v úvodu alba, v titulní „O, jé“, v „I vesmír svý zákony dřív změní“, či ve „Smečce psů“, ale vše je ředěno písničkářskou formou. Tu v lepší, tu v horší kondici.
Nejvýraznějším bodem je geniální bluesová instrumentálka „Stejskání“, nejen pro Jandovu precizní kytarovou práci, ale zejména pro neopakovatelný posmutnělý feeling. To je vrchol desky, který ční nad ostatním materiálem velice vysoko. „Stejskání“, která jako jediná z „O, jé“ přežila do dnešních dnů, sekundují věci zdařilé i nepovedené, ale ve své podstatě vždy vcelku obyčejné. Za nejlepší kusy můžeme označit právě „O, jé“, „I vesmír svý zákony dřív změní“ a „Smečku psů“, k nimž s přivřeným okem lze řadit i „Proč to děláš“, „Prapodivnej stín“, i „Ať“, i když ta už klouže na hranici průměru. Tam se zcela suverénně pohybuje finále alba, v němž je znát spěch, horká jehla, kterou byla deska šita. Alešem Brichtou otextovaná „To nebylo fér“ je nevýrazná, v podstatě nezapamatovatelná věc, která vlétne jedním uchem dovnitř a hned druhým ven. „Už je to tady“ (zjevně dopisována jako poslední věc alba) je podivná sametově-revoluční agitka, která vyprchala stejně rychle jako nadšení z listopadových dnů, a skandování „deportace, provokace, izolace, deportace, internace, perzekuce, koncentrace, revoluce“ působí dnes naprosto mimózním dojmem. „Hasičskej bál“, pošilhávající po tvrdších kytarách, je tak slabá a odfláknutá skladba, že by se v jiné době neuchytila ani jako B strana singlů. Konec alba kazí celkový dojem a po tučných osmdesátých letech znamená „O, jé“ krok o úroveň níž.
Plný porevoluční euforie se Olympic vypravil za hranice. Od jarního výletu do Německa si kapela hodně slibovala, ale brzy začala zjišťovat skutečný stav věci. Popularita kapely končila jen pár metrů za západní hranicí, kde začínal zcela neprobádaný hudební trh a na něm pro Olympic nebylo místo. I tuzemské prostředí začalo s nově nastoleným tržním hospodářstvím měnit zvyklosti, do Československa začaly jezdit zahraniční hvězdy, ať už The Rolling Stones, Pink Floyd, Deep Purple nebo tehdejší megastars Guns N`Roses, a na české kapely začala dopadat tvrdá realita a deziluze. „Od léta 1990 to s námi začínalo jít z kopce. Deska „O, jé“ vyšla do absolutního nezájmu. Koncertů ubývalo. Přesto jsme ještě odehráli vánoční koncert v Lucerně, ale ani zdaleka nebylo vyprodáno. Doba se změnila a začala naše smutná kapitola. Tušil jsem, že bude ještě hůř,“ shrnul situaci Janda. Kapela se vypravila na opulentní turné „Prázdniny na Zemi II“, na které jí asistoval kytarista Arakainu Miroslav Mach, saxofonista Ivan Myslikovjan a dívčí sbor, ale šlo jen o poslední vzepětí.
„Milion berou, dva miliony, Jandové a jiní,“ hřímal na sklonku léta 1989 generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš při projevu v plzeňském Červeném hrádku. O tom si o rok, dva později mohl nechat Olympic jen zdát. V roce 1991 se definitivně projevil nezájem pořadatelů a kapela stála. Realita ukázala pravou tvář. „Hráli jsme ve Třemošné a pořadatel nám nezaplatil. Smál se nám do ksichtu, ať ho klidně žalujeme,“ připomněl jednu z tehdejších příhod Janda. 30. května 1992 kapela svolala tiskovou konferenci, na které oznámila, že odehraje vystoupení k třicátému výročí od založení a poté ukončí činnost. Na koncertě, kde s Olympicem zahráli Arakain, Kabát a Tři sestry, si Janda symbolicky nechal ustřihnout copánek, což měla být definitivní tečka za historií kapely…
|
