Eskimo Callboy se po neslavné „Rehab“ rozloučili se zpěvákem „Sushim a začaly velké změny. Příchod vokalisty Nica přinesl čerstvý vítr, čisté výšky, změnu názvu a pojetí kapely. Z Electric Callboy se rázem stala internetová senzace, která zaplavila hitem „Hypa Hypa“ kdejaký reakční kanál na Youtube. Vymazlená produkce spolu s geniálním spojením corových prvků a taneční hudby byla jen odrazovým můstkem k novému albu „Tekkno“.
Nová deska zúročuje směr nastolený dva roky starým EP „MMXX“, na kterém se změna stylu způsobená singlem „Hypa Hypa“ projevila. Kapela se zaměřila na taneční hudbu 80. a 90. let, přičemž nezapomněla na metalové kořeny a velkou dávku nadhledu a parodie. To vše podtrhla sebevědomým vokálním výkonem a důrazem na silné melodické linky. Vznikl koktejl hravé a zábavné hudby, která vyniká výbornou produkcí, nápady a zároveň si bere to nejlepší z minulé tvorby.
Začátek alba je napálený skvostně. První dva singly jsou venku již dlouho, takže „Pump It“ i „We Got The Moves“ už stačil prověřit čas i živá produkce. Nad skvěle zkombinovanými prvky diska a coru ční geniálně zkomponované refrény a svěže odprezentované mezihry, přičemž ta z „We Got the Moves“ patří k nejlepším věcem z celé dosavadní kariéry kapely. Z podobného ranku je i singl „Spaceman“, který překvapí spoluprací s raperem Finchem a jeho mrštným jazýčkem. O stejné ozvláštnění se postarala i americká holčičí smečka Conquer Divide v pop-punkovém „Fuckboi“. V obou případech velice dobrá práce.
Album nezastavuje ani při prezentaci ještě neslyšených tracků (kapela před vydáním zveřejnila pět singlů). Byť se jede spíše v osvědčených mantinelech masivních riffů a plnotučného elektronického doprovodu, stále se jedná o adrenalinové šlehy plné nápadů a zábavy. Za zmínku stojí sofistikovanější využití breakdownů v „Parasite“ nebo „Tekkno Train“ (simulace vláčku bude naživo určitě evergreen) a opět sázka na hitové melodické refrény v „Mindreader“ a „Arrow of Love“. Škoda závěrečné rozvolněné „Neon“, ve které se však naplno ukáže Nicův vokální rozsah.
Electric Callboy dovedli k dokonalosti svou image a vypěstovaný styl z minulých let. Využili dovedností nového frontmana a postavili kolem něj silné skladby. Z obou světů si kapela bere to nejpodstatnější a využívá jejich přednosti. Z taneční hudby hravost a chytlavost, z metalové hudby tvrdost a rychlost. Perfektní ukázkou je geniální skloubení německého šlágru s grindcorem ve dvouminutové jednohubce „Hurrikan“. Po koketování s dechovkou u Rammstein další důkaz, že německá hudební produkce má specifický smysl pro humor i pořádný kus sebereflexe a cit pro parodii.
Němečtí komedianti se ocitli ve výborném rozpoložení a naservírovali posluchačům nejzábavnější desku. Mistrně využívají předností všech parodovaných subžánrů a ve výsledku baví, překvapují a ve velmi sebevědomém produkčním kabátku přesvědčují, že s novým stylem, názvem a frontmanem mají potenciál vyrůst v headlinery první kategorie. Půlhodina čiré energie, hravosti, chytlavosti, dravosti a nadhledu je přesně to, co Electric Callboy splnili beze zbytku.
|
