Přestože kapela, která nese jméno holandského kytaristy Adriana Vandenberga, znovu existuje, je jedním z pojmů, který si dokážeme ztotožnit s osmdesátými lety. Tehdy měla hity, sílu a ambice stát se velkou kapelou, přestože původně vznikla jako Adrianův projekt, jenž se chtěl dostat na vrchol zejména v domovském Holandsku, potažmo v západní Evropě. Všechno dopadlo trochu jinak. Vandenberg, ač před dvěma lety v překopané sestavě vydali comebackovou desku „2020“, byli jen chvilkový fenomén, který by byla škoda přehlížet nebo na něj zapomenout. Přece jen znamenal víc než to, že si v něm David Coverdale vyhlédl kytaristu Adriana Vandenberga, kterého zasadil přímo do zlaté éry Whitesnake…
Začalo to už v sedmdesátých letech, kdy mladý Adriaan van den Berg začal v holandském městě Haag dělat první rockové krůčky, které (stejně jako řadu jeho vrstevníků) vedla raná alba Led Zeppelin či Deep Purple. Jejich hudba byla pro mládež omračující, působila jako dotek kouzelného proutku a nebylo divu, že Adrian toužil stát na pódiu a užívat si chvíle slávy a pozornost publika. Dřel, zkoušel mnoho hodin a brzy dal dohromady první kapely. Vážné to začalo být v roce 1978, kdy se mu podařilo vydat album s formací Teaser, v níž se představil nejen jako slušný kytarista, ale zejména jako výborný autor. Díky jeho rukopisu platí album za velmi slušné dílo dobového hard rocku, s tušeným komerčním potenciálem a proto ve své době vyvolalo v zemích Beneluxu docela slušný rozruch. Dnes se na něj můžeme dívat jako na něco, co Adrianovi posloužilo jako odrazový můstek, díky tomu se o kytaristu začali zajímat různí šíbři se snahou dopomoci mu k úspěchu a sobě k plnější šrajtofli.
Ukázalo se, že jméno Teaser nebude nejšťastnější, nejen proto, že se tak jmenovalo vynikající sólové album bývalého kytaristy Deep Purple Tommyho Bolina, ale zejména proto, že ve Spojených státech působila stejnojmenná parta, kterou vedl budoucí kytarista Ozzyho Osbournea Jake E. Lee. Americký trh, to bylo něco, nač chtěl Vandenberg cílit v první řadě, prorazit v Americe byla brána k celosvětovému úspěchu. Po vzoru Van Halen kapelu přejmenoval podle svého příjmení, vyházel všechny spoluhráče z Teaser a našel si parťáky nové. Takové, kteří s ním alespoň v začátcích sdíleli společné vize - zpěvák Bert Heering, basista Dick Kemper a bubeník Jos Zoomer, kteří bažili po úspěchu stejně jako principál. Velký krok udělali na začátku osmdesátých let, kdy získali smlouvu s kolosem Atlantic (konkrétně s pobočkou ATCO Records), jenž je nasměroval do Velké Británie, kde ve studiích kytaristy Led Zeppelin Jimmyho Page Sol Studios mělo vzniknout debutové album nové kapely.
Počin nahraný během dubnových dnů 1982 sny splnil vrchovatě. I dnes zní deska vcelku čerstvě, byť odráží dobu svého vzniku, ovšem nezapře skvělý Vandenbergův vyšlechtěný rukopis. Jasný vrchol představuje slavná balada „Burning Heart“, nebývale silná věc, přesně taková, jakou si mladí posluchači žádali a kterou můžeme směle řadit mezi vrcholná díla hard rocku či glam metalu po boku „Home Sweet Home“ od Mötley Crüe, „Alone Again“ z dílny Dokken či „Never Say Goodbye“ od Bon Jovi. Komerčně deska stále především na této skladbě, ale není samotná, jež dělá z bezejmenného debutu Vandenberg dobře poslouchatelnou a silnou desku. Zejména první polovina nahrávky je velice silná a dá se řadit k tehdejší hardrockové klasice. Ať už jsou to silné úvodní hardrockovky „Your Love Is In Vain“ a „Back On My Feet“, či rozmáchlá stadionovka „Wait“, v níž si kapela pohrává se vzdušnou atmosférou ve slokách, aby v refrénu nasadila o něco hysteričtější tón, jenž dokáže vyburcovat davy ke společnému skandování.
Druhá polovině je poněkud slabší, ale i zde se dají najít dobré věci jako zpěvná „Nothing To Lose“ a zejména hejskovská „Lost In A City“, jež zaujme silným refrénem. Horší je, když Vandenberg začnou pošilhávat po heavymetalovém zvuku, který platil za to nejmodernější, co rocková scéna nabízela. Adrianovi a jeho partě to v takové pozici nevychází. Přestože závěrečná „Out In The Streets“ svou kvalitu má, „Ready For You“ a zejména „Too Late“ (zde si Holanďané snad hrají na Judas Priest…) jsou vyloženě přežité věci, které nelze vnímat jinak než jako artefakt doby, ovšem ani tenkrát neplatily za bůhvíjak silné skladby. Musíme mít na paměti, že „Vandenberg“ je album čtyřicet let staré, jedná se o desku debutovou, která, když chtěla uspět, musela hrát podle pravidel doby. Ani tak jí čas zuby úplně neobrousil.
Po vydání desky zafungovala náhoda a kousek pověstného štěstí. Firma hodila na trh singl „Burning Heart“, který nabídla i americkým rádiím a byl z toho velký poprask. Jak „Burning Heart“ šplhala po hitparádovém žebříčku, zdálo se, že Vandenbergův sen o dobytí Ameriky dostává každým dnem reálnější kontury. Do americké hitparády se zakouslo i album, které skončilo na pětašedesáté příčce, což byl pro začínající partu obrovský úspěch. Přesto hrubě podcenila propagaci, nevypravila se do Spojených států, kde sbírala nejvíc bodů a ve chvíli, kdy se rozběhla MTV a šance rockových kapel stály a padaly s jejím vysíláním, neměla v ruce ani klip ke svému největšímu hitu. I když byla opojena dosavadním úspěchem, byl tohle okamžik, který se projevil neblaze až v budoucnu. A za rohem číhal David Coverdale, který si usmyslel, že do Whitesnake musí Vandenberga přetáhnout za každou cenu…
|
