Když Kabát vydá novou desku, je to v tuzemských hudebních poměrech vždy poprask. Kapela se drží na špičce scény už třicet let, postupem doby se stala nejúspěšnější tuzemskou partou, na jejíž koncerty míří běžně desítky tisíc lidí. Zdá se, že novinka „El Presidento“ by mohla jejich pozici upevnit a proto byl čas spojit se s basistou a duší Kabátu Milanem Špalkem. Milan trávil večer na hotelovém pokoji, ač trochu nastydlý, měl velmi dobrou náladu a proto je následující rozhovor plný jeho typického nadhledu se střípky svérázného humoru.
Jaké máte ohlasy na novou desku a jak lidi reagují na nové věci, když je hrajete naživo?
Ohlasy jsou dobré, ale je vidět, že to lidi zatím neznají, neumí to zpívat, protože to dlouho venku není. Takhle to bylo vždycky… Když jsme vydali desku „Do pekla/do nebe“, tak jsme vyráželi na turné a hráli jsme první koncert ve Varech v den, kdy to vyšlo. Lidi jen koukali, protože to neznali a nevěděli, o co jde. Během turné se pak rozezpívají, čím více to naposlouchají.
Jak vznikl název „El Presidento“? Existovaly i jiné varianty názvu?
Je to podle skladby, o které nám všichni přehazují, že je o prezidentovi, ale ono to tak není. Je o chlapíkovi, který dělá jakéhosi šéfa motorkářského gangu, je z toho trochu zoufalý a ostatní mu přezdívají El Presidento. Ale jiný název? To asi ne… Když jsme udělali tuhle věc, tak jsme se rozhodli, že se tak bude jmenovat deska. Dobře to i vypadá na tričku, na pásku nebo na čepici.
Jak probíhalo natáčení? Dělali jste dohromady nebo každý tvořil doma sám během covidu?
Základy jsme měli natočené před covidem a chtěli jsme to vydat už před rokem nebo před rokem a půl. Jenže do toho přišel covid, takže jsme to dali k ledu. Já jsem začal psát texty, začali jsme dělat na refrénech a melodických linkách, a to už jsme na tom dělali všichni společně. Na konci toho procesu jsme ve studiu už jen já s Josefem, protože bubeník má odbubnováno a kytaristi mají odkytarováno, takže my dva jsme to dokončovali, ale jinak je to společná práce.
U minulé desky „Do pekla/do nebe“ jsi říkal, že je stále těžší přijít s dobrým textem. Jak to bylo teď? Dalo ti to zase zabrat?
Dalo mi to zabrat jako vždycky, ještě o něco víc. Texty jsem neměl vůbec připravené a dělal jsem je za pochodu. Když má text být dobrý, tak to musí přijít do hlavy samo a ne že to ze sebe nuceně cpeš. To si ve stresu z toho, že ti to nejde. Zaplaťpánbůh mě ve finále začalo občas něco napadat. Stalo se to ve studiu jeden den po ránu, po lehkém mejdanu mě najednou napadla jedna celá písnička. Zničehonic. A to mě nakoplo, protože tohle se mi nestalo už dlouho. Tak jsem si začal věřit.
První singl z desky je „Rumcajs miloval Manku“, která se textově obrací do devadesátých let. Jaké na tu dobu máš vzpomínky?
Dobrý. Mě to bavilo, nic mě nebolelo, měl jsem všechno u prdele, neměl jsem žádné obavy z ničeho. Ale teď, čím seš starší, tak se držíš trochu zpátky, bojíš se o děti a to všechno se ti honí hlavou. Ale v devadesátkách, když mi bylo přes dvacet, to bylo něco jiného. Prostě jsme si žili. Kalby, mejdany, hodně se hrálo, lidi chodili. Nemusel jsem chodit do práce. To bylo super, protože jakmile se kapela rozjela, řekl jsem si: Tak sláva, už nemusím nikam do fabriky!“. (smích)
Dovedeš si představit, že byste dneska udělali desku jako „Má jí motorovou“ nebo „Děvky ty to znaj“?
Ty desky přichází s dobou. To ani nejde udělat takovou desku, protože to by bylo něco jako kdyby Metallica znova natočila „Kill `Em All“, což se taky nikdy nestane. To prostě nejde. Máš jiný hudební vkus než v té době, neposloucháš to co tenkrát, to jsme měli rádi největší nářezy. Dneska ještě poslouchám tvrdou muziku, ale ne největší nářezy. Radši už mám klidnější věci. To není jen moje věc, v kapele jsme podobné ročníky, takže na to máme i stejný náhled. Někdy možná chceš udělat pořádný nášup, ale stejně se do toho promítne to, kde v současnosti jsi.
Jaké kapely dnes posloucháš?
Já jsem vyrůstal na starých partách, Motörhead, Judas Priest, AC/DC. Pak se přidávaly další. Rob Zombie mě hodně bavil, pak mě chvíli bavili System Of A Down, protože to bylo čerstvé. Dneska si poslechnu kde co. Spíš tvrdší muziku, ale ne death metal. Úplně nejhorší pro mě jsou kapely, jak tam zpívají operní pěvkyně (smích).
Jak si vysvětluješ to, že z kapel, s kterými jste byli na výběrech „Rockmapa“ a „Ultrametal“, jste prorazili nejvíc?
Protože jsme to vydrželi. A taky se staráme o to, aby frázování našich skladeb bylo zpěvné a texty si lidi pamatovali. Aby si to mohli sami zazpívat. To je důležité. Říkám si, že když to jde z huby mě a Josefovi, tak to půjde dobře z huby i ostatním. Hodně dbám na to, aby to jelo z huby, aby texty dobře fungovaly. Další věc je, že kapela drží pohromadě v pěti lidech v podstatě od začátku, což je hrozná výhoda, když se mění členové, tak to není pro tu kapelu dobře. Vem si Beatles a Rolling Stones, když začínali. Beatles byli slavní a rozpadli se, Stouni byli trpěliví a vydrželi.
Na nové desce není žádná srandička jako „Králíci“ nebo „Pašík“. Nenapadla vás žádná nebo tahle záležitost u Kabátu skončila?
Jednu takovou jsme měli, ale rozhodli jsme se, že ji nedáme na desku, ale třeba jí vydáme příští rok jen tak na netu. Měli jsme jednu výbornou věc o mývalech, hodně srandovní, ale už jsme ji na desku nechtěli dávat, když dneska všechno můžeš vydávat jako singly a řada kapel už ani nevydává dlouhohrající desky, akorát dinosauři jako my (smích). Hází to každé tři měsíce na net po jedné skladbě a funguje to. Takže my jsme tuhle skladbu na desku nedali a vyhodíme ji třeba příští rok před festivalovou sezonou.
Jaká z nových věcí vykazuje největší hitové ambice?
Co jsem přijel ze studia, tak jsem desku vůbec neslyšel. Zabýval jsem se jí tak dlouho, že nerozeznám, co je tam dobře a co špatně. Řekl jsem "vůbec tu desku ke mně nepřibližujte"! (smích) Tak jsem si tím zablokoval hlavu, že jsem posledních čtrnáct dní nespal a byl jsem z ní unavenej. Teď jsme vyrazili na šňůru a já jsem řekl, že až ji dojedeme, tak si teprve desku poslechnu. Takže vůbec netuším, co z toho může být hit. Potřebuju větší odstup.
Musíte se při skládání hlídat, abyste se neopakovali, když jste udělali tolik desek?
No jasně! Hlídáme se a opakujeme se. S hrůzou jsem zjistil, že ve dvou nových písničkách mám stejný obrat, stejný slovosled. Ale prostě jsme Kabát a Tomáš Krulich má na to dobrou výmluvu, když říká, že tohle je náš rukopis. A kdyby ses třeba zeptal Motörhead, když byli ještě naživu, jestli se neopakujou? To byla jedna věc jako druhá. Ale to byl jejich rukopis. Když Lemmy spustil rock n`roll, mělo to pořád stejné postupy, pořád stejné melodie, stejný zpěv. Každá kapela se bude opakovat, nemůžeš pořád vymýšlet něco nového, převratného. To jde s první, druhou, maximálně třetí deskou.
Budete sázet na klipy k desce? Myslíš, že prezentace na youtube nebo sociálních sítích je důležitá?
Doposud jsme moc klipů nedělali. Teď jsme jeden udělali a natočili jsme i druhý, ten bude z koncertu, což v podstatě není ani klip, ale reklama na to, jak to vypadá na koncertě. Pak bychom chtěli udělat ještě dvě videa, takže k téhle desce bude klipů víc. Není to ale kde pouštět. Hodíš to na youtube, na facebook, ale televizní programy bohužel nejsou uzpůsobeny tomu, že se tam bude pouštět bigbít nebo celkově muzika. Nejsou hudební pořady. Ty vole, dneska v televizi akorát krájí salám. Nikoho už nezajímá muzika, dneska jsou hvězdy kuchaři.
Jak sestavujete koncertní playlist a je v něm nějaká skladba, kterou musíte zahrát, i když jí máte plné zuby?
Kluci tvrdí, že nesnáší „Moderní děvče“, ale já ji mám rád. Nemám to tak vyhraněné, že bych některou věc vyloženě nesnášel. Ale to, co hrajeme, se mění. V Chomutově jsme hráli „Kdo ví jestli“, pak v Plzni jsme to nezahráli, protože nějaký virus se dotkl i nás. Josef s tím začal, už je v pohodě, pak jsem byl v prdeli já a Oťas, prostě nějaká malá chřipka. Po Chomutově jsme vyhodili pár věcí, protože to se nedalo odzpívat. „Kdo ví jestli“ je pro Josefa tak dlouhý, že říkal, že se bojí, že mu odejde hlas. Playlist překopáváme za jízdy. Když něco nefunguje, tak to vyměníme. Když to negraduje, prohazujeme skladby.
Děláte koncerty pro obrovské množství lidí, dělali jste Vypich… Je nějaká tvoje další vysněná meta?
Ne! (smích) Já mám jedinou metu a to, že bych chtěl odejít, dokud nebudu na pódiu vypadat jak shrbený dědek. Chtěl bych skončit ještě předtím, než zjistím, že to nejsem schopný odehrát nebo že sotva lezu. Nerad bych se někde ztrapňoval v sedmdesáti, když na to nebudu mít.
V poslední době přichází do módy vinyly. Nechystáte reedice starých alb v tomto formátu?
Něco už vyšlo u Warneru, ale moc to nesleduju. Kdysi dávno jsme s nimi něco podepsali a oni teď vydali na vinylu první desky. Teď vydáme na vinylu „Do pekla/do nebe“ a pak půjdou i další. Ale prvních pět nebo šest už je venku.
Po vydání „Banditi di Praga“ jste říkali, že fanoušci na novou desku nebudou čekat zase čtyři roky a čekalo se pět let. Teď to bylo dokonce sedm. Dovedeš odhadnout, kam se protáhne další pauza?
Není na co čekat. Další desku budeme muset vydat rychle, za deset let už někomu z nás bude skoro sedmdesát. Josefovi je padesát sedm a za deset let? Víme, že to budeme muset vydat dřív, ale taky víme, že proces tvorby je pomalejší. Ze začátku kapely vydávají alba po roce, dvou až třech a pak se to prodlužuje a vývoj je všude stejný. Není kapela, která by vydávala desky každý rok a jestli to tak je, tak ty desky za moc nestojí nebo to jsou výjimeční talenti. Myslím, že další deska půjde ven za čtyři, pět let. Rychlejší to asi nebude.
|
