Lorna Shore. Dříve metalcore, pak deathcore. Blackened deathcore. S vlivy black metalu a technického deathu se kapela z New Jersey pomalu zamířila do povědomí posluchačů, s podpisem u Century Media Records a s vydáním alba „Immortal“ se konečně dostala tato nadějná part do širšího hledáčku metalových fanoušků. Zásadní průlom se odehrál 11. června 2021.
Ten den se oficiálně představil nový zpěvák Will Ramos v písni „To the Hellfire“. A ta zbořila internet. Šestiminutová nálož korunovaná devastujícím breakdownem naplno ukázala, že kapela je ve vynikající formě. Tím spíš, když se nový vokalista předvedl snad ve všech myslitelných vokálních polohách. Kromě vysokých ječáků zvládne i záhrobní growly a pig squealy s takovou lehkostí, s jakou jede pod ním instrumentální inferno. Následovalo LP „…And I Return to Nothingness“ s nadšenými reakcemi, nespočet rozhovorů, záznam z nahrávacího studia, v němž „To the Hellfire“ Will dá na jeden zátah, video s instalací kamerové sondy přímo do hlasivek samotného zpěváka a v neposlední řadě várka singlů, která lákala na aktuální desku. Během jediného roku se stala z Lorna Shore senzace a z „Pain Remains“ jedno z nejočekávanějších metalových alb letošního roku.
Rok trvající nadšení vyšponovala očekávání na maximum. Lorna Shore pravidelně dávkovala nový materiál, singly s železnou pravidelností válcovaly internet a z Willa Ramose se díky jeho unikátnímu vokálnímu projevu stala nová pěvecká modla. „Pain Remains“ lze charakterizovat velice jednoduše: smíchejte Dimmu Borgir, Fleshgod Apocalypse a Behemoth s libovolnou deathcorovou moderní smečkou. Kromě precizně zvládnutého mixu technického black/deathu, orchestrací a extrémního vokálu kapela dominuje ještě v jednom důležitém aspektu, který rezonuje napříč publikem, a tím jsou emoce.
Titulní trilogie v závěru představuje monumentální dvacetiminutový epitaf rozdělený do tří kapitol. Smutek, zlost, odpuštění, naděje…to i díky klipům nenásilně posluchače vtáhne do děje, který má hned několik pomyslných vrcholů. Esenciální je použití epického a zároveň vkusného orchestrálního doprovodu, což spolu s tématem ždíme nefalšované emoce. Pokud se kapele často vytýká monotónnost a stereotyp (což je z části neduh i na tomto albu), trilogie „Pain Remains“ si vystačí s pár nosnými melodickými linkami, vzletnou instrumentální kanonádou a silným tématem. Nechybí brutální breakdowny a Willova schopnost upsat se samotnému ďáblu, byť se tyto atributy v náznacích objeví i zde. A to je známka kvalitně odvedené skladatelské práce.
Pokud necháme stranou závěrečnou trilogii a singly, Lorna Shore jede jako buldozer, řeže hlavy a lze jen uznale pokyvovat hlavou, kolik talentu a dovednosti v kapele dřímá. Úvodní „Welcome Back, O´Sleeping Dreamer“ je perfektní ukázkou a shrnutím, co na desce čeká. Epické orchestrace, extrémní Ramosův vokál a instrumentální preciznost, v rychlém tempu se jede na plný plyn, aby se opakovaně zatáhlo za ruční brzdu a posluchač se naplno sešrotoval několika devastujícími breakdowny. To je recept, který je na desce využit nesčetněkrát, a byť se tato skladatelská jistota občas stává stereotypní, vždy se najde moment, který dodá poslechu nový rozměr.
„Pain Remains“ je monstrózní epická deska, a je to jako jízda na horské dráze. Více než hodinová stopáž uteče jako voda i díky lehce přepálené produkci, která těží ze tří elementů: zpěvu, bicích a orchestrace. Zbytek se slévá v jeden kontinuální nášleh, v němž se často utopí kytary a baskytara v podstatě neexistuje. Jediným světlým bodem jsou buď kytarová sóla anebo breakdowny. Nakolik je toto rozhodnutí obhajitelné při poslechu a nakolik rušivé je zřejmě čistě subjektivní záležitost. Záměr je ovšem jasný – nedat vydechnout a neustále atakovat veškeré možné vjemy a emoce.
Lorna Shore splnila nesplnitelné a po více než roce od oznámení nového zpěváka dodává nejen své nejlepší album, ale také desku, která překračuje běžný deathcore standard a na poli extrémní metalové muziky přináší čerstvý vítr. „Pain Remains“ je brutální, zábavná a emociálně plná placka, na které je nejlepší to, že členové kapely zcela jistě ještě naplno nevyužili svého skladatelského potenciálu. Deska roku, chtělo by se dodat.
|
