Americký kytarista Vinnie Moore je na rozcestí kariéry. Nejenže visí otazník nad britskou hardrockovou legendou UFO, jejíž je členem už skoro dvacet let, změny dělá i v sólové tvorbě. Poprvé od roku 1986, kdy vypustil do světa debut „Mind`s Eye“ natočil album, které není čistě instrumentální. K realizaci projektu „Double Exposure“ si přizval hned čtyři zpěváky a chuť pokračovat dále v tomto duchu jej neopouští. Vinnie je velice otevřený člověk, který pečlivě své kroky vysvětluje, čímž si vysloužil nálepku profesionála každým coulem. Tak přistoupil i k rozhovoru a ochotně ze svého domova na východním pobřeží Spojených států odpovídal na otázky.
Proč jsi nenatočil znovu čistě instrumentální album, ale přizval sis k němu různé zpěváky?
Tohle album bylo zpočátku zamýšlené jako šestiskladbové EP. Ale během nahrávacího procesu se stalo něco neočekávaného, když jsem ve skladbách začal slyšet vokály. Tak mě napadlo, že bych mohl mít zpěváky ve všech skladbách, ale zároveň na něj umístit i originální instrumentální verze. Bylo to pro mě hodně vzrušující, něco jiného, nového. Natočil jsem hodně instrumentálních alb, takže bylo osvěžující zvolit jiný přístup.
Podle jakého klíče jsi zpěváky na „Double Exposure“ vybíral?
Všechno jsou to kluci, které znám už nějakou dobu. Keitha Slacka jsem potkal už v roce 1999 a celou tu dobu jsme se bavili o tom, že spolu něco uděláme. Mike DiMeo odehrál s mou kapelou několik turné jako klávesista a já s ním chtěl spolupracovat jako se zpěvákem. Briana Stephensona jsem potkal na turné v roce 2016 a líbil se mi jeho hlas a nápady. Ed Terry se mnou dal dohromady několik skladeb pro jiný projekt. Jeho hlas a psaní skladeb se mi také moc líbilo, že jsem si ho uchovával v paměti jako někoho, s kým bych chtěl dál spolupracovat.
Oslovil jsi jen zpěváky, kteří se na albu podíleli nebo byl někdo, kdo spolupráci odmítl?
Jen tyhle čtyři zpěváky jsem oslovil. Myslel jsem sice i na další, ale k tomu už nebylo dostatek skladeb.
Desku jsi začal připravovat během lockdownu v roce 2020. Měl jsi více času na to rozmyslet, jaká skladba bude instrumentální a jaká zpívaná?
Ve skutečnosti to moc času nezabralo. Bylo to o jedné jiskře, o tom, že jsem dostal nápad udělat zpívané verze. Byl to zářivý okamžik. Mnohem více času se pak věnovalo práci s vokály.
Je možné na „Double Exposure“ zaslechnout i tvůj hlas?
Dělám nějaké doprovodné vokály ve skladbě „Still Waters Run Deep“. Takové to oooh, ahhh (smích). Taky jsem se podílel na částech textů.
„Still Waters Run Deep“ bych si představil jako ideální singl alba.
Děkuji za doporučení. Dosud jsem se ještě nerozhodl, která z těch skladeb by měla být singlem.
Na albu spolupracuješ s řadou muzikantů, kteří ti dělají společnost už léta. Vyjedou s tebou na turné nebo pro potřeby koncertů sestavuješ jinou kapelu?
V tuhle chvíli je to těžké říct. Když zatím jen plánuješ turné, může snadno dojít ke kolizím v termínech a ukáží se i další překážky. Takže to nebudu vědět, dokud nepřijde čas dát všechno dohromady.
„Double Exposure“ je ve tvé diskografii přelomové album. Je to start nové éry nebo jen jednorázový experiment a další alba už by měla být zase pouze instrumentální?
Je to jednorázový experiment, pokud jde o napůl vokální a napůl instrumentální obsah. Co bych chtěl dál, to je kapela se zpěvákem. Udělal jsem hodně instrumentálních nahrávek, ale už nějakou dobu chci mít plnohodnotnou kapelu.
Kariéru jsi začínal jako člen kapely Vicious Rumors. Proč jsi kapelu opustil hned po debutovém albu „Soldiers Of The Night“ a odešel na sólovou dráhu?
V tomto rozhodnutí bylo několik faktorů. Žil jsem na východním pobřeží Spojených států a Vicious Rumors sídlili v severní Kalifornii. Jel jsem tam na natáčení, ale čtyři měsíce trvaly zkoušky a pak se teprve šlo nahrávat. Bylo mi dvacet a stýskalo se mi po domově. Byl jsem daleko od místa, kde jsem dosud žil, bez rodiny a bez přátel. To byl jeden z problémů. Další byl ten, že se kapela chtěla ubírat jiným směrem, než jak zněla původní dema. Já tím směrem jít nechtěl. Takže se mi zdálo jako nejlepší rozhodnutí, když kapelu opustím a vydám se vlastní cestou. Ale jsem moc rád, že jsem s nimi tuhle desku udělal. A lidé ji znají i po letech, takže si myslím, že jsme vytvořili něco dobrého.
S druhým albem „Time Odyssey“ ses dostal i do hitparády. Byl to velký úspěch umístit do Billboardu instrumentální album, navíc ve stylu neoclassical metal?
Ano. Byla to dobrá deska. Dělal jsem, co jsem dělal a šel jsem proti proudu, protože mít úspěch s něčím, co bylo tolik odlišné od toho, co bylo populární, byla překvapivá věc. Znamenalo to, že se moje fanouškovská základna rozrostla a koneckonců i to, že se tomuto druhu hudby věnuje více lidí.
Tvůj životopis nabízí mnoho zajímavých míst, spolupráce s Alice Cooperem na albu „Hey Stoopid“ je jedním ze zlatých hřebů. Jak vzpomínáš na natáčení desky a spolupráci s Alicem?
Zlatý hřeb, to je krásná fráze a pro mě úplně nová. Natočili jsme to tenkrát hodně rychle. Poslali mi dvě skladby („Hurricane Years“ a „Dirty Dreams“, pozn. aut.), takže jsem se je musel naučit a zapracovat své nápady. Nahrávali jsme v Bearsville, ve státě New York, což bylo tři nebo čtyři hodiny od místa, kde jsem bydlel. Naložil jsem zesilovač a kytaru do auta a vyrazil na sever. Ráno jsem šel do studia, kde byl Alice, producent a zvukový inženýr. Dali mikrofon před můj zesilovač a pustili jsme se do práce. Trvalo to asi pět nebo šest hodin, načež jsme si spolu dali večeři a já zase odjel domů. Takže vlastně necelý jeden den. To jsem ještě nevěděl, že se připojím i na turné.
Kromě krátkého členství ve Vicious Rumors jsi byl vždy znám jako sólový umělec. Jaký byl impulz pro to, že jsi v roce 2003 vstoupil do řad legendárních UFO?
Vždycky jsem měl zájem přidat se ke kapele, ale nechtěl jsem být jen najatý muzikant. Měl jsem vždy zájem o to být součástí skladatelského procesu. Přišla příležitost s UFO a bylo to velmi lákavé, protože Phil (Mogg, frontman UFO, pozn. aut.) chtěl někoho, kdo by s ním psal hudbu. Hledali někoho, kdo bude rovnocenným partnerem v kapele. Když jsem byl malý, byl jsem jejich velkým fanouškem, takže to všechno dávalo smysl.
V UFO působíš skoro dvacet let. Jak dělíš čas mezi kapelu a sólovou tvorbu? Není těžké zkoordinovat všechny plány?
Vlastně to zase tak těžké není. Jsou chvíle, kdy jsme na turné nebo pracujeme na desce, ale pak jsou taky chvíle volna. A v té době dělám sólové věci. Občas je nějaké plánování třeba, ale většinou v tom nenastane problém.
S UFO jsi natočil pět řadových alb a jednu desku coververzí. Které z nich vnímáš jako nejlepší? Jako to, co nejvíce navazuje na legendární práci kapely ze sedmdesátých let…
Upřímně ti můžu říct, že nemám tušení. Vždycky pracuji na psaní skladeb, pak je zkoušíme a nahráváme, ale pokud je nehrajeme naživo, tak už na ně zapomínám. Málokdy si poslechnu zpětně desku, na které hraju. Je dost dobře možné, že mi teď můžeš citovat některé skladby a já si na ně ani nevzpomenu. Takhle hrozné to se mnou je (smích). Jakmile je natočím, už přecházím k dalším věcem a neohlížím se zpět. Je docela legrační, že před kapelou jsem se zmínil o některých věcech z alba „Force It“ a ani oni si nepamatovali, že je udělali. Prostě je jen natočili, nehráli je živě, tak na ně zapomněli. Asi nikdo neposlouchá zpětně svoje stará alba.
Zprávy, které přicházejí o zdravotním stavu Phila Mogga, nejsou nejlepší. Co bude s UFO v následujících měsících?
V tuto chvíli nevíme nic jistě. Věřím, že by chtěl ještě něco udělat a vím, jak je nešťastný z toho, že jsme museli zrušit poslední turné, ale podle mě nemá pocit, že by to končilo. Počkáme, jak se věci vyvinou v příštích měsících a co řekne jeho lékař.
Jistě jsi za celou kariéru měl hodně nabídek od různých kapel. Je nějaká, kterou jsi nevyužil a mrzí tě to?
Já moc nabídek neměl. V tom je asi důvod, že jsem zavedený jako sólový umělec. Řeknu ti příklad. Na konci osmdesátých let se ptal jeden muzikant našeho společného přítele na možnosti spolupráce a ten můj kamarád mu řekl, že mám své vlastní nápady a myšlenky. A proto ke spolupráci nedošlo. Nebylo to, co chtěli. Možná si někdo může myslet, že chlap, co dělá instrumentální desky, těžko zapadne do kapely. Ale upřímně, tak to u mě není. Vždycky jsem se snažil dělat to, co je nejlepší pro celek, než abych myslel sám na sebe.
|
