Úspěch alba „Fire And Water“ a zejména singlu „All Right Now“ byl tak drtivý, že kapelu sledoval celý svět. „Zažíváme velký nárůst nátlaku, musíme to vydržet,“ řekl kytarista Paul Kossoff, který se s rychle nabytou popularitou vyrovnával nejhůře. Pil jako Dán, pral do sebe všechny možné drogy a neustále se hádal se zbytkem kapely, zejména s basistou Andym Fraserem, kterého nemohl vystát, neboť do zvuku kapely protežoval baskytaru a klávesy. Kossoff byl typickým prototypem kytarového hrdiny, který uznává jen svůj nástroj. Jeho autorský vklad byl čím dál menší a proto už od druhého alba ovládl Fraser (společně se zpěvákem Paulem Rodgersem) celou tvorbu kapely. I na ně byl vyvíjen tlak, protože bylo třeba kout železo, dokud bylo žhavé, a trh se dožadoval dalšího hitu, podobného „All Right Now“. Management kapely jednal rychle, hned poté, co se Free vrátili z monstrózní akce 1970 Isle Of Wight Festival, poslal je do studia. Kapela se nestačila divit, měla pohromadě jen velmi málo materiálu, který by mohla na čtvrtou desku dát. Jenže pohlaváři a fanoušci si žádali své. Chtěli další hity…
Kapela byla postavena před šibeniční termín, protože firma Island chtěla novou desku vypustit na vánoční trh, proto ji museli Free nahrát během září 1970, což pro ně bylo nezvyklé, jelikož na předchozích albech pracovali několik měsíců. Potíž byla i s Kossoffem, který se ve studiu zjevoval ve stěží použitelném stavu a když jej uprostřed natáčení zastihla zpráva o smrti jeho největšího idolu Jimiho Hendrixe, psychicky se zhroutil. Silou vůle bylo natáčení dokončeno a předvánoční termín se podařilo stihnout. Ovšem žádný velký šlágr se nekonal. Na počinu se projevil spěch, a především žádný další hit typu „All Right Now“ se nepodařilo vydolovat. Nutno však říci, že i album „Highway“ je výbornou prací, které ukazuje jemnější a přemýšlivější stránku kapely. Nahrávka není až tak hardrocková, převládá Fraserův funkový vliv, Rodgersovo soulové cítění a sem tam se zjeví i dravá Kossoffova kytara, která však není v hlavní roli.
Kapela si vybojovala, že pilotní singlem alba bude nejtvrdší kompozice „The Stealer“, přičemž firma vyžadovala mnohem méně nápadnou „Ride On A Pony“. Přestože „The Stealer“ nesklidila ani v nejmenším úspěch jako „All Right Now“, uznání se jí dostalo postupem let a dnes je brána jako jasná kapelní klasika, kterou předělala řada dalších umělců. Ne náhodou je jedním ze tří vrcholů desky. Další dva leží přesně v jejím srdci. Jsou jimi dramatická „Be My Friend“ a rozvernější „Sunny Day“. První klade velký důraz na klavír Andyho Frasera, který skvěle doplňují Kossoffova sóla, čímž skladba mohutní a roste do epické bluesové kompozice. Kossoff ji považoval za svůj nejoblíbenější kus na desce, jakýsi protipól vůči kompozičně jednoduché „All Right Now“, o které několikrát přiznal, že ji nechová ve značné oblibě. „Sunny Day“ působí jako protiklad k „Be My Friend“ prosluněnou letní atmosférou, uvolněná nálada je její hlavní devizou.
Sílu má i závěrečná, teskně bluesová „Soon I Will Be Gone“ a podobně laděné „Love You So“ a „Bodie“, v nichž prim hraje silný hlas Paula Rodgerse. Jedinými skladbami, které zůstávají trochu za očekáváním, jsou poněkud nenápadný otvírák „The Highway Song“, na jehož místě se čekala energičtější věc, trochu omšelá bluesovka „On The Way“ se zbytečně countryovými kytarami a jasně nepřesvědčivá „Ride On A Pony“, jež nemohla plnit funkci pilotního singlu, jak prosazoval šéf firmy Island Chris Blackwell. V době vydání očekávání nesplnila ani „The Stealer“, jejíž vlažné přijetí ukazovalo osud celé desky. Ač kvalitativně není o moc horší než „Fire And Water“, představovala něco jiného, než fanoušci chtěli. Předpoklad, že Free přitvrdí zvuk a přikloní se k hard rocku se nenaplnil, Free udělali pravý opak. To je možná stálo výsadní postavení, které měli díky „Fire And Water“ a způsobilo to krizi uvnitř souboru.
Jedenačtyřicáté místo ve Velké Británii, sto devadesáté v Americe a zjištění, že se první dvě nahrávky po úspěchu „Fire And Water“ prodávají lépe než aktuální „Highway“, bylo obrovské zklamání. Možná k němu možná přispěl i nevhodný obal alba, na němž nebylo uvedeno jméno kapely, ale pouze titul desky. Fígl s uvedením na vánoční trh, který měl zájem o kapelu prohloubit, absolutně nevyšel a nátlak, o němž kapela mluvila po úspěchu „All Right Now“, se znásobil. „To už jsme v alkoholu a drogách jeli všichni. Ale Paul více než mi všichni ostatní,“ přiznal po letech Paul Rodgers s odkazem na těžce se zhoršující Kossoffovu závislost na heroinu. Najednou s ním nechtěl nikdo ze zbylé trojice pracovat, protože chvilky, kdy byl v použitelném stavu, byly velmi vzácné. Kapela jakž takž přežila Nový rok 1971, ale když singl „My Brother Jake“ v dubnu 1971 vyšel, už bylo po všem. Britský hudební tisk přišel jen se suchým konstatováním, že se Free na základě rozporů mezi členy kapely rozcházejí. Vypadalo to, že navždy.
Problémy, které vypluly na povrch, se netýkaly pouze Kossoffa. Hluboké rozpory se projevily také mezi hlavní autorskou dvojicí Rodgers – Fraser, kteří se nemohli shodnout na tom, jakým stylem dále Free vést. Zatímco Rodgers prosazoval rockovější směr, který by akceptoval drsně rhythm n`bluesové kořeny, jejichž zastáncem byl Kossoff i bubeník Simon Kirke, Fraser chtěl kapelu stáčet více do funky a popovějších vod. Když v září 1971 vyšlo živé album „Free Live!“, ukazující, jak skvělá koncertní kapela tahle čtveřice byla, byl to poslední hřebíček do rakve. Co čert nechtěl, „Free Live!“ znovu povzbudilo zájem o kapelu, zejména v domovské Británii a jen co doschl inkoust na nekrologu, už se začaly v zákulisí spřádat plány na to, aby to s rozpadem nebylo tak žhavé.
|
