UNTIMELY DEMISE - Maverick
Příval nových thrashmetalových alb je, zdá se, nekonečný. Do studií proudí davy hudebníků, kteří nás chtějí seznámit se svojí hudební vizí. Může jít o úplné zelenáče, ale také zkušené borce, jež mají na kytarových pažbách vyryto několik čárek, reprezentujících jednotlivá řadová alba. Kanadská smečka Untimely Demise jich tam má v současnosti rovných pět, přičemž její nejnovější zápis nese (letos docela vytížený) titul „Maverick“. Napsat o kapele, že hraje thrash metal, to by bylo jako shrnout obsah dendrologické zahrady slůvkem „dřeviny“. Kvartet Severoameričanů tvoří mimořádně rozmanitou žánrovou koláž, ve které je thrash pouze jedním z hudebních obrazců. Ve všech skladbách se prolínají melodické plochy s agresivními pasážemi, od US poweru, přes thrash až po black. Chvíli slyšíme heavíkové vyhrávky, abychom o několik vteřin později prolezli progresivní houštinou a nakonec se ocitli na bitevním poli s kulometně hvízdajícími blastbeaty. Pestrou instrumentaci přitom dopují úplně stejně variabilní vokály. Jestli se o všechny pěvecké polohy stará frontman Matt, jak tvrdí dostupné materiály, pak jsme kápli na neuvěřitelně flexibilního borce (jenž k tomu všemu zvládá i kytaru). Mattovi nedělá problém melodický zpěv ani temné vokální rozhraní, přičemž obě kategorie ještě rozkládá do menších vokálních podskupin. Výsledkem je hudební tvar natolik měnivý, až se stává v podstatě neuchopitelným. To lze brát jako nevýhodu (pro ty, kterým jsou bližší jasně ukotvené autorské směry), ale i výhodu (pro ty, kterým naopak nevyhovuje stylová průhlednost většiny spolků). Správně se rozhodnout znamená podrobit album „Maverick“ několika důkladným poslechům.
7,5/10
YouTube ukázka - Maverick
ASYLUM - Tyrranicide
Debut australské smečky Asylum je na jednu stranu přesně ten typ oldschoolové řezničiny, nad kterou nikdy neohrnu čumák, z druhého pohledu ale protinožci ke své tvorbě přistupují natolik přímočaře, až se celá jejich snaha stává značně kontraproduktivní. Pánové většinu času volí taktiku urputného klepání koberců, která nemá daleko k vymývání mozků. Rychlost je pro Australany jasná volba, jenže její jednotvárná aplikace - v tandemu se stejně neměnným zpěvem a nedynamickým zvukem - má za následek pouze to, že se devítka skladeb na celkem dlouhém čtyřicetiminutovém albu podobá jako vejce vejci. Kdyby mezi jednotlivými stopami nefigurovaly krátké pauzy, bylo by velmi těžké odlišit jednu od druhé. Daleko vhodnější název pro dlouhohrající prvotinu Australanů by proto byl „Najdi deset rozdílů“. Je však třeba uvést, že všechny uvedené výtky platí pro album jako celek. Při epizodních posleších je pravidlem, že rychlé tempo ve spojitosti s řezavými riffy a šeptaným vokálem spolehlivě zabírá a vše dokonce chvílemi evokuje řeckou sebranku Suicidal Angels. To by se ale trojice hudebníků musela alespoň občas vymanit ze zoufale kolovrátkového tvaru svého thrashe. V komplexu album „Tyrannicide“ neobstojí, po jeho potenciálních atrakcích musíme pátrat jen a pouze v jednotlivostech.
5/10
YouTube ukázka - Tyrranicide
KORROSIVE - Toxic Apokalypse
Fošna „Toxik Apokalypse“, kterou jako své druhé studiové dílo vydala kanadská formace Korrosive, je další z perel na letošním stylovém náhrdelníku. Nevybíravý, drsný a maniakální thrash mísený s deathem (zhruba v poměru 80:20), dobrý zvuk a zpěvák, co víc si může člověk přát. Že zde budeme mít rande s vysokou kvalitou, potvrdí vstupní song „Into Nekropolis“, který baví neodolatelně prosólovaným startem, úsečně odsekanými pasážemi, důkladně odfrázovaným zpěvem, častou změnou temp i celkově zčernalým výrazem, jenž můžeme klidně zařadit do kolonky „blackened“. Skladba překvapí – na poměry žánru – vyšší minutáží, se kterou Kanaďané vyrukují ještě několikrát, a pokaždé jim to v pohodě projde. Pánové umí svoji hladovou thrashovou hru nasytit dostatečnou chytlavostí, stejně jako vícežánrovým pelem (krom deathu uslyšíme i speed, groove, metalcore a dokonce i náznaky progu). Javorové listy dokážou zabavit i na krátké ploše - ani ne dvouminutovka „Radioaktive Scourge“ je zcela zabijáckou jednohubkou. V technickém představení pětice hudebníků není těžké odkrýt stěžejní inspiraci, kterou je raný Slayer. Vlastní přísun talentu a vášně nicméně dává této fošně právo na plnohodnotný, zcela osobitý, a doufejme, že i úspěšný život.
7,5/10
YouTube ukázka - Radioaktive Scourge
|
