Když vám v temném a dokonale vtahujícím úvodu alba „We All Are Shadows“ italských Sleeping Romance řada hlasů až hypnoticky vtíravým způsobem vtlouká do hlavy titulní slogan, tedy že všichni jsme stíny, a zpěvačka Lina Victoria k tomu uvádí hromadu neveselých důvodů, jde z toho mráz po zádech. Jako by s odchodem Federicy Lanny (která ve svých Volturian s albem „Red Dragon“ po nevýrazném debutu „Crimson“ sympaticky zvedla hlavu) měli Sleeping Romance tendence rezignovat na pojem „romance“. Vzhledem k tomu, že na svém místě zůstává hlavní postava kapely, kytarista Federico Truzzi, odpovědný za hudební stránku věci, není potřeba se úplného odklonu od předchozí linie obávat. Nicméně odvážnější, jedovatější přístup (nechci říkat přímo industriální či alternativní, nicméně zhruba tímto směrem se Sleeping Romance otáčí), který kapele velice sluší, je jedním z hlavních důvodů, proč lze novinku „We All Are Shadows“ bez mrknutí oka označit za vydařené dílo.
Přitom nová zpěvačka není Federice typově až tak vzdálená, dokonce lze v jejím hlase najít o něco větší křehkost (na druhou stranu je v agresivnějších polohách znát, že ze sebe Lina strašně snadno dokáže udělat vyzývavou dračici), než měla její předchůdkyně, nicméně ďábel je ukrytý především v kontrastu jemného výrazu s pichlavějšími hudebními postupy, v dynamice a časté proměnlivosti skladeb, která vytváří hodně napínavé prostředí. Sleeping Romance velmi úspěšně spojují měkkost zpěvaččina vysokého hlasu, romantické smyčce, atmosférické klávesy, občasný chropot, důrazné kytary a vzdušné melodie do jednoho funkčního celku. Neboť jim nedělá problém tyhle ingredience využít i v rámci jedné skladby, barevné album „We All Are Shadows“ je zárukou toho, že se stále něco bude dít (jako dokonalý příklad lze vzít v určitých fragmentech nejakčnější skladbu „My Own Foe“), že se Sleeping Romance neutopí v stereotypu a podbízivé přístupnosti, přitom ale máte jistotu, že díky refrénové zpěvnosti hrají některé ze skladeb na snadnou zapamatovatelnost.
Sleeping Romance netlačí přehnaně na pilu, stačí to však na to, aby se v pohodě vymanili z davu zástupců symfonického metalu, byť pupeční šnůra s žánrem je nezpochybnitelná. V závěrečné „Bridge Of Minds“, v níž hlavní roli hraje klid, jemnost a smyčce tohle tvrzení trochu negují, ale po intenzivní „Haven“ a hořkosladké titulní písni přijde pohlazení po rozdrásané duši vhod. Sleeping Romance využili důležitou změnu v sestavě k tomu, aby se stali možná o něco nepřístupnější, ale zato osobitější kapelou. Klobouk dolů za odvahu, nezbývá než palce, aby se naplnilo okřídlené rčení, že odvážnému štěstí přeje. Za „We All Are Shadows“ by si to Sleeping Romance zasloužili.
|
