REABILITATOR - Mentally Defected
Je těžké psát o jakékoli ukrajinské kapele a ani slůvkem nezohlednit současný stav věcí. Nicméně se o to pokusíme a zůstaneme u konstatování, že pokud budou Ukrajinci schopni vydávat taková alba jako je titul „Mentally Defected“ od formace Reabilitator, mají vyhráno. Minimálně tedy na thrashové frontě, na které tato parta válčí od roku 2010. Dnes už začátky pamatuje pouze jediný člen, a to zpěvák a bicmen s přezdívkou Lololo. Zasvěcení vědí, že jde o velmi aktivního borce, jenž má na hrbu několik dalších spolků (mj. u nás hodnocené Metal Disease), ve kterých vystupuje pod libozvučnějším nickem Prasolov. Je každopádně evidentní, že když se tento metalový autor někde mihne, kvalita nebude číhat daleko. Zcela to platí pro zápis, který Ukrajinci jako třetí studiovou akvizici vydali v první listopadové dekádě. Trio hudebníků zainteresovaných na tvorbě desky nemá spočinutí. Playlistové menu o devíti chodech je projekcí rychlosti, agrese a nepolevující energie. Thrash v podání Ukrajinců působí jako smrtící živel, který bere samospádem vše ve svém rezonančním dosahu. Ve skladbách se neustále promílá nátlaková hra s nervózním tempovým pulzem, brutálními kytarovými figurami, psychotickými hlasovými výlevy samotného kapelníka i lehkými náběry z jiných žánrových džberů (hardcore, groove). Album nabízí pestrou paletu chytlavých thrashmetalových riffů, ze kterých se do zájmu pozornosti dere technická preciznost maníka s přezdívkou SF. Nekompromisní a vysoce kvalitní stylová řež, takové je nové album kapely Reabilitator. Slava Ukrajini!
7,5/10
YouTube ukázka - Holy Lies
TENTÁCULO - Miserable Parasite
O této brazilské partě bychom mohli říct leccos, jenom ne to, že patří mezi tuctové spolky. Na EP „Miserable Parasite“ se totiž nachází jedno významné specifikum, u kterého je už předem jasné, že rozdělí posluchače na dva tábory. Nejde o nic jiného, nežli o zpěv Andrei Ullera. Ten se nedá napasovat do žádného z tradičních thrashových rejstříků, mnohem blíže má ke crossoveru a punku, dokonce se dá připodobnit k excentrickému projevu Johnny Rottena ze Sex Pistols. Znamená to naprosto svéhlavě a zdánlivě ledabyle pokládanou intonaci, která jako by šla proti instrumentální složce. V případě thrashového podkladu se kontrapunktní rozdíl ještě zveličuje, a pokud někdo nedokáže Ullerův výraz akceptovat, nelze se tomu moc divit. Na druhou stranu jde o natolik netradiční, lehce ujetý, možná až psychedelicky konstruovaný vokální aspekt, že může jít o vítané zpestření pro hledače všelijakých podivností, které se oddělují od běžného žánrového standardu. Hudebně jde navíc o velmi schopné těleso, jež umí nabídnout atraktivní thrashový obsah, včetně vydatných pasáží s nečekanými tempovými zvraty, mezi nimiž vyčnívá přepnutí do poklidné melodické polohy, ve které doznívá titulní stopa. Ve zbytku skladeb se proplétají rozmanité, mnohdy až lehce krkolomně naštosované plochy, evokující divokou jízdu některých osmdesátkových spolků (např. německé Vendetty). Tahle kapela si pozornost zaslouží, třebaže hrozí riziko, že poslech skončí hned u prvních zpěvákových frází.
6,5/10
YouTube ukázka - celé EP
FATEFUL FINALITY - Emperor of the Weak
Fúzování thrashe s groovem nebo hardcorem je činnost, která bude vždy ošemetná. Když se víc přikloníte k jednomu z příslušných žánrů, fanoušci těch dalších budou mít tendenci album vypnout. Nalézání stylové vyváženosti někdy připomíná chůzi po laně, kdy může být každý další krok fatální. Německá sebranka Fateful Finality v tomto ohledu platí za zručné akrobaty. Při poslechu novinky „Emperor of the Weak“, která je v pořadí pátým studiovým zápisem kapely, můžeme konstatovat, že se podařilo nalézt balanc, jenž by měl být atraktivní pro fanoušky každého z vyjmenovaných žánrů. Muzika Němců je agresivní, urputná (zhruba ve stylu australských smeček In Malice´s Wake nebo Mason), ale také značně kreativní, na vysoké technické úrovni, podpořená výborným digitálním zvukem. Do thrashově řízných ploch přirozeně vstupují moderní vlivy, včetně častých melodických vyhrávek a střídání vokálního profilu, o nějž se stará dvojice zpěváků a zároveň kytaristů Patrick Prochiner a Simon Schwarzer. Žádný z prezentovaných stylů vyloženě nevyčuhuje a hlavně nezaclání tomu druhému v emancipovaném projevu. Tím je zaručena bohatost slyšeného materiálu, který dokáže spolehlivě zabavit na – dejme tomu – půlhodinové ploše, závěrečná patnáctiminutovka už činí z nahrávky mírně houževnaté sousto k jednorázovému zhltnutí. Němci servírují crossover na úrovni a naši pozornost si tak jako tak zaslouží.
7/10
YouTube ukázka - Emperor of the Weak
|
