Když v předposlední skladbě novinkového alba „Sweet Poison“ křepčí The New Roses se sloganem „Wake Up…!“, je podobná výzva už vlastně zbytečná. Pokud by vás německá čtveřice nedokázala probudit k životu už dávno před tím, byla by chyba jednoznačně jenom na vaší straně. Pátou desku s výborně znějícím názvem, plně odpovídajícím obsahu díla, pojali The New Roses jako neskutečně uvolněnou, energií nabitou, rockově písničkářskou, spontánní a ohromně zábavnou jízdu. Ne, že by se oproti předchozím deskám v projevu kapely něco zásadního změnilo (byť odchod kytaristy Normana Bitese v období covidových restrikcí a jeho nahrazení navrátilcem Dizzym Danielsem mohlo přinést přebarvení některých odstínů hudby The New Roses…), v podobném duchu se parta kolem frontmana Timmyho Rougha pohybuje prakticky od svého zrodu. Jen se na desce jednoduše odráží, že The New Roses zrají a muzikou se zjevně dobře baví.
Adrenalinový budíček se rozezvoní už v úvodní šťavnaté „My Kinda Crazy“, která základní náladu představí v plné dokonalosti – chytlavý riff, zpěvná melodie, neutuchající energie, halekací davový slogan, sympaticky nadrzlý vokál, živočišné kytarové sólo a autentická atmosféra americké hard rockové scény osmdesátých let. A pak už The New Roses tahají z rukávu jeden podařeně znějící kousek za druhým a ani nevadí, že položky v rychlejším tempu mají velmi podobný tvar i příchuť jako úvodní skladba, takže je snazší ukazovat na houpavě emotivní „All I Ever Needed“, jemnou „True Heart“ s akustickou kytarou, či klasickou rock`n`rollovku „Sweet Gloria“, které brání tomu, aby se „Sweet Poison“ drželo jedné základní linie. Nicméně v hlavě snadněji uvízne a déle vydrží rozesmátá „Playing With Fire“, skandovačka „The Lion In You“ s rajcovním klimprem, či jak v kolébce Bon Jovi narozená chytlavka „1st Time For Everything“. Růžičkové nemají potřebu vymýšlet nic nového, drží se toho, co již bylo dávno vymyšleno a x-krát přehráno, ale dávají do toho tak sebevědomou jiskru a osobitost, že tomuto přístupu nejde vytknout ani popel.
Otázce, která padla už před třemi lety, se nedá vyhnout ani tentokrát. Mohou někdy The New Roses nahradit Aerosmith, Bon Jovi, Scorpions, Cinderellu? Aktuálním albem se The New Roses nejvíc dotýkají hájemství party velkého Jona. Soudě podle posledních počinů jsou Bon Jovi za svým zenitem a nic nenasvědčuje tomu, že by se někdy měli vrátit na svůj vrchol, takže vsadit v současné době na The New Roses je nejen strašně jednoduché, ale i rozumné. A byť se doba zásadně změnila, takže takového statusu jako Bon Jovi Roughovci dosáhnout nemohou, některé položky z alba „Sweet Poison“ (a není jich málo) bych se nebál porovnávat s hitovkami z doby, kdy byli Bon Jovi podstatně silnější v kramflecích než nyní. „Sweet Poison“ prostě chutná znamenitě!
|
