FATAL PUNISHMENT - Age of Madness
Debut litoměřické party Fatal Punishment patřil mezi očekávané thrashmetalové emise, a to nejenom mezi tuzemskými posluchači. První ukázky dávaly jasně najevo, že česká kapela míří vysoko, lépe řečeno daleko, minimálně přes území celé Evropy. Svědčila o tom parádně okulibá coverová malůvka, stejně jako výborný a mohutný sound. Neméně sebevědomě působila také muzika, která indikovala propojení klasického thrashe s hardcorem i špetkou moderny. Realita v podobě alba „Age of Madness“ se však ukázala malinko složitější. Čtyřicetiminutový playlist skutečně pokrývá několik žánrů, tato stylová koláž ale ve výsledku působí zmatečným dojmem. Není pochyb o tom, že čtveřice domácích borců srší nápady a talentem, který umožňuje hladké ztvárnění i technicky složitých instrumentálních figur. Jenže se to nepovedlo v rámci přirozené stylové fúze, jež působí trochu jako kočkopes, do jednoho songu je narváno přehršle motivů („Cruel Vision“), aby se jindy muzika zafixovala v úplně jiném žánru (speed´n´rollová „Morbid Fairytale“ nebo heavíková „Spreading Illusion“), případně se trochu okatě opisovalo od jiných spolků (riffová plocha v songu „Facemelter“ silně evokující tvorbu Kreator). Není to ovšem až tak zásadní, a navíc je pravděpodobné, že si v této nabídce každý najde svůj kousek hudebního štěstí. Litoměřickým nejlépe vyhovuje nekomplikovaná hra, vyvolávající ducha tradiční osmdesátkové školy, což mnohdy přináší skutečně vydatný zážitek, jakkoli časově omezený. Jenže v tom všem vězí další háček, který se týká pěvecké složky. Vokály jsou měňavé jako sama hudba, a žel i podobně neukotvené. Na albu se vyskytují momenty, kdy jdou oba proudy proti sobě, místo aby se doplňovaly a organicky spolupracovaly. Člověk si např. začne užívat chytlavě rozehranou thrashovou partii, nástup melodických (klidně až nu-metalově zabarvených) zpěvů ale posune celou skladbu jinam, a to velmi necitlivým způsobem. Úhyby k moderně či excentrickým vokálům zde zkrátka nemusely být. Výsledkem je album, jež v některých aspektech ustojí sílu evropské konkurence, v jiných ale zůstává uvězněno v rozpolceně stahujících proudech.
6/10
YouTube ukázka - Cruel Vision
DEMONSLAUGHT 666 - Nekroslaughter Battlefield
Málo platné, dobrý blackened-thrash se nedá ničím nahradit. Jenže kde brát a nekrást? Až nepříjemně často se kapely znehodnotí špatným zvukem nebo zpěvem. Málokdy se objeví kvalitní spolek, ještě méně často je pak jeho domovinou Čína, jako v případě formace Demonslaught 666. Na druhou stranu se nelze divit, že podobný žánr vznikne v takto (minimálně politicky) bezbožné zemi. Aby bylo hned jasné, s jakým stylem Číňané koketují, pojmenovali svoji smečku všeříkajícím názvem, ve kterém je zároveň patrný odstup, se kterým čtveřice šikmookých hudebníků k tvorbě přistupuje (viz také přezdívky nebo názvy skladeb). Autorský záměr Asiatů není ničím výjimečný, to ale v daném ranku nikdo nemůže očekávat. Stačí schopné oživení osmdesátkové energie a na úspěch je automaticky zaděláno. V případě nahrávky „Nekroslaughter Battlefield“ se to daří zejména díky neodolatelným blackened-speedovým plochám (pravda, s malinko zbrklou bubenickou prací) a také zpěvu týpka s přezdívkou Paravoid, jenž mezi svými vokálními polohami – včetně půvabného blackového jedáku – přepíná s chutí Daniho Filtha. K tomu divá sóla podtržená thrash´n´rollovým nábojem (ve svých nejlepších momentech evokujícím Kolumbijce Witchtrap nebo velmi žhavou letošní akvizici Krushhammer) a o slušném žánrovém přírůstku není pochyb, ačkoli to je z velké části díky krátké ípíčkové stopáži (délku plnohodnotného alba by se podařilo ustát jenom stěží). Ale protože jde o čínskou kapelu, je nutné připsat závěrečné upozornění: Poslouchejte rychle, než to zakážou!
6,5/10
YouTube ukázka - celé EP
DOOMSDAY - Depictions of Chaos
V metalové branži je máloco tak ohrané jako název kapely Doomsday. Když si toto jméno vybere nějaký nový spolek, existují jenom dvě možnosti pro zdůvodnění takového kroku. Buď hudebníci nemají pojem o světě mimo svoji bublinu a je jim úplně jedno, že jsou odkázáni na svévoli internetových robotů, kteří budou na první místa vyhazovat úplně jiné skupiny. Druhou možností je přesvědčení muzikantů, že už brzy přijde soudný den a proto je nesmysl pojmenovat svoji partu jinak. Těžko říct, v případě americké sebranky je jisté zejména to, že její muziku tvořili borci s talentem a vkusem. Po sérii démáčů a singlů se šestičlenná (!) kapela dopracovala k vydání EP „Depictions of Chaos“. Jeho obsah osciluje na hranici thrashe a hardcoru, zhruba v poměru 70 ku 30. První instrumentální závar, který je přilípnut na vybrnkávané intro úvodní titulky, působí jako hardcorová variace na song „Angel of Death“ od Slayer. Pak už si jdou zaoceánští hudebníci svojí cestou, ze které vystupuje dvojice vokálů (jeden agresivní a druhý ještě agresivnější), a také nádherně rozpochodovaná kytarová pasáž. Stejně atraktivní plochy očekávejme v navazujícím válu „Attaining Heaven by Force“, který krom toho zaujme hravým skladatelským přístupem. Jak na malém prostoru předvést hodně muziky, tak by se dala popsat položka „Soul Deprivation“ s chytlavě nafrázovanými zpěvy i drobným závanem groovu. Mezi další typické atributy kapely patří časté změny temp, které spolehlivě udržují pozornost, stejně jako vydatně prosólované úseky, v nichž exceluje trojice kytaristů. K tomu krátká stopáž nahrávky a výborný zvuk, které musí k soustředěnému poslechu přimět i posledního pochybovače.
7,5/10
YouTube ukázka - Attaining Heaven by Force
|
