Když Nickelback oznámili, že jejich nová deska bude hodně tvrdá, musel se člověk pousmát. Kdyby takové prohlášení přišlo po „Silver Side Up“, nebyl by důvod tomu nevěřit. Tehdy měla kapela obrovský nápřah, vstřebávala klasický hard rock, alternativní metal a zbytky grunge, které opatřila patřičným hitovým potenciálem a byla z ní hvězda první velikosti. To dnes platí jen částečně. Stále jsou hvězdou (snad ze setrvačnosti), ale to, co představovali před dvaceti lety, dávno zmizelo. Zlom přišel v roce 2005, kdy vydali singly „Photograph“ a „Rockstar“, které jim kvůli své vlezlosti zajistily přízeň masového publika, ale v rockové obci se stali asi nejvysmívanější kapelou. Bylo to částečně nespravedlivé, protože ještě měli nápady a dovedli zahrát výbornou rockovou věc, na druhou stranu, když měli zapotřebí svou slávu budovat pomocí neškodných popových popěvků, ústrky si zasloužili.
Dnes jsou Nickelback ve stejné pozici jako Bon Jovi. Jsou za zenitem, rockeři nad nimi definitivně zlomili hůl a na vlastní kůži zacítili vrtkavost mainstreamového publika. V podstatě vše, s čím přišli po megaúspěšném albu "All The Right Reasons", působilo jako nastavovaná kaše a kvalita nezadržitelně klesala dolů. Dna se kapela dotkla na mizerné desce „No Fixed Address“, na níž vyloženě mlátila prázdnou slámu. I když minulá „Feed The Machine“ působila trochu serióznějším dojmem, opět to nebylo nic, co by se dalo označit za poctivou rockovou desku. Proč by taková měla být novinka „Get Rollin`“? Kvůli prohlášení Chada Kroegera o její tvrdosti nebo řečem o tom, jak si s ní kapela vyhrála? Jak se dalo čekat, výsledek odpovídá tomu, co Nickelback předvádí už řadu let. Novinka znovu dokumentuje, jak může dopadnout slušná rocková kapela, která se nechá unést zdánlivou výjimečností a myslí si, že si může dovolit všechno. Staří fanoušci to Nickelback spočítali už před nějakou dobou a zdá se, že další zúčtování je zbytečné.
Koho mohlo překvapit, že jako singl nasadila kapela tvrdou „San Quentin“? Možná někoho, kdo Nickelback nezná a neví, že podobné skladby má kapela na každém albu. Ovšem v menšině a to je případ i „Get Rollin`“. „San Quentin“ není nijak geniální kompozice a přestože ji kapela před vydáním vynášela do nebes, ukazuje autorskou vyprázdněnost souboru, ač zaobalenou do slušného hávu. Desku rozjede ve vcelku nadějném stylu, naváže na ní docela dobrá „Skinny Little Missy“, jež by mohla dávat šanci k tomu, že by se Nickelback mohli (alespoň trochu) vrátit do časů „Silver Side Up“. To se nekoná, po „Skinny Little Missy“ kapela sklouzne do obvyklého poprockového balastu, v němž se topí drahnou řadu let. Je jasné, že slova o tvrdé desce tedy byla jen trikem, jak k poslechu přilákat staré příznivce. Těm, kteří se tím nechali uchlácholit, se dostane znovu krutého zklamání.
Kromě nejlepší „Vegas Bomb“, v níž Nickelback sáhnou na vrchol svých sil, jsou zbylé skladby zase jedno velké nic. Nevadilo by, že jsou zabaleny v popovější kabátku, kdyby obsahovaly alespoň minimum neotřelých nápadů. Asi je jednodušší chrlit další a další variace na „Photograph“, zde pojmenované „Those Days“, „Does Heaven Even Know You`re Missing?“ či „Steel Still Rusts“. Takových věcí je většina, jako kdyby se kapela snažila vstoupit do stejné řeky a pokusit je vymámit podobně hitový singl. Jenže co vzejde ze stokrát převařené vody? Možná na to kapela šla lépe ve variaci na jižanský rock v „High Time“, která svou formou může překvapit, ale i v ní se objevuje to, co v řadě ostatních skladeb - Nickelback nejsou schopni přijít s dobrou rockovou věcí, aniž by nevykrádali sami sebe nebo široké okolí. I „High Time“, z níž by měla sálat staromilská atmosféra, je zvukem, stylem i produkcí poplatná současným moderním trendům, což jí škodí.
Je to marné, je to marné, je to marné… „Get Rollin`“ ničím nevybočuje z nickelbackovské mizérie posledních let. Naděje na to, že kapela ještě někdy zvedne hlavu, je o něco menší, možná už zcela nepatrná. Kanaďané postupně ztrácí všechno, co je kdysi dělalo zajímavou kapelou a symbolizují to neomšelejší a nejklišovitější, co je v současném rocku ke slyšení.
|
