Jestliže někdy The Real McKenzies chtěli maskovat, odkud si berou své vlivy a že se narodili ve špatné zemi, protože místo tradic javorového listu se vzhlédli v lidovkách ze skotských vrchovin, mohlo to jít stěží, ale přece jen mohli nějakého výsledku docílit. Teď je vše odtajněno s plnou parádou. Novinka „Songs Of The Highlands, Songs Of The Sea“ vlastně žádná novinka není a je jen dalším cover albem. Ovšem takovým, které dává smysl a jako kruh spojuje současnou tvář The Real McKenzies s jejich původními kořeny, s tím, co zejména frontman Paul McKenzie obdivoval jako mladý pankáč a čemu kdysi dal nezaměnitelnou tvář. Ač většina písní byla napsána ještě v době, než se narodil, jejich osudy a texty se propojily s Paulovým životem, pro něhož je album (ač hlavním iniciátorem byl údajně kytarista Mario Nieva) retrospektivním dílem, ohlédnutím se za celou hudební kariérou, která v rámci The Real McKenzies dovršila třicátý rok.
The Real McKenzies se vypracovali na špičku žánru, kterému se říká celtic punk. Jeho subkultura je docela malá a naprosto specifická. The Real Mckenzies vyrostli, stejně jako jejich souputníci Dropkick Murphys, Flogging Molly či The Rumjacks na odkazu legendy hospodského punku z Velké Británie The Pogues, ale i na lidových skladbách, které zněly staletími Skotskem či Irskem. Tomuto mixu vtiskli vlastní tvář a proto není divu, že dnes jsou vedle The Pogues a několika dalších kapel citováni jako ikona žánru. A není divu, že ve svém postavení dostali nutkání přehrát staré lidovky, které zněly na horách i na mořích. Nápad je to dobrý, protože je nikdo nemůže podezírat z přiživování se na cizí slávě. Takhle koncipovaná coverová alba smysl mají, rozhodně větší, než jaký předvádí řada jiných kapel, které se po stopadesáté neostýchají sáhnout do repertoáru Black Sabbath. Deep Purple, Judas Priest, The Beatles a dalších. Tohle naštěstí od The Real McKenzies nehrozí.
Na „Songs Of The Highlands, Songs Of The Sea“ je nejdůležitější atmosféra - rozjuchaná, veselá, plná poetiky přístavních krčem devatenáctého století. Taková tvář je The Real McKenzies vlastní léta a díky využití léty prověřených a zlidovělých skladeb se objevuje ještě silnější než kdy dříve. V té dvanáctce skladeb je důležitá punková dravost, která žene album vpřed v typickém kvapíkovém rytmu, stejně výrazné jsou i samotné melodie. Některé z nich jsou notoricky známé, zejména lidovka z devatenáctého století „Drunken Sailor“, a tím album získává na hitovosti, The Real McKenzies dokázali z věcí starých jak Metuzalém udělat žánrové šlágry, což je velké plus alba. Není to nic nečekaného, album působí tak, že jím kanadská kapela dává fanouškům dárek ke třicátinám.
The Real McKenzies vybírali písně velmi promyšleně, ať si vezmete jakoukoliv ze dvanáctky skladeb, vždy narazíte na silné melodie, které si zapamatujete velice snadno. Nemusí se jednat jen o provařenou „Drunken Sailor“ (u nás jí hrál Vláďa Šafránek pod názvem „Kdo ví“), ale i o vysokorychlostní punkovky „A Red, Red Rose“, „The Green Hills Of Tyrol“, „My Heart`s In The Highlands“, či „Dead Man`s Chest“. Ty jsou v menšině, protože Kanaďané sázejí i na pomalejší tempa, v nichž ke ke slyšení akustická kytara, proto v „Sloop John B“ mohou evokovat tvorbu britských Dogs D`Amour či The Quireboys a ve „Swansea Town“ připomenou rozjuchanější chvilky Blackmore`s Night. Že je to od The Real McKenzies nečekané? Ani ne, když si uvědomíme, že punk byla vždy jen jedna z mnoha jejich tváří.
I když je „Songs Of The Highlands, Songs Of The Sea“ prezentována jako řadová deska, je to spíše bonbónek v diskografii sympatických Kanaďanů. Trochu zaskočí zjištění, že předělané lidovky se poslouchají o fous lépe než autorské skladby, alespoň z posledních let, ale kapela toho už napsala a natočila tolik, že jí podobný krok nelze vyčítat. Ostatně celtic punk je výrazově hodně omezený žánr, navíc s neochotou expandovat do jiných směrů. I z toho pohledu dává „Songs Of The Highlands, Songs Of The Sea“ smysl.
|
