Legendární UFO, kteří jsou už skoro dvacet let domovskou kapelou kytaristy Vinnieho Moorea, vinou zdravotních problémů zpěváka Phila Mogga stojí. To, co Moore v jejich řadách zažil, je pro něho dnes směrodatné. Možná v souvislosti s odstavením UFO do krátkodobého odpočinku podnítilo Mooreovu touhu mít kolem sebe plnohodnotnou kapelu a proto bezmála na prahu šedesátky otvírá zatím zcela neprobádanou část sólové kariéry. Dosud tvořil pouze instrumentální díla, s nimiž si získal obdiv především odborné veřejnosti a kytarových maniaků. Na chvilku nahlédl i do oficiálních hitparád, ale to bylo v době, která šestistrunným hrdinům výjimečně přála. Vinnie Moore se vypracoval svou hrou mezi skutečnou (hard)rockovou elitu, mezi střelce jako Joe Satriani, John Petrucci či Steve Vai. Tam si mohl pohodlně lebedit ještě řadu dalších let, ovšem rozhodl se pro nečekaný krok.
Má obrovskou chuť mít za zády plnohodnotnou kapelu i se zpěvákem. A první krok k tomu je novinkové album „Double Exposure“. To je svým způsobem v jeho tvorbě revoluční, protože kromě instrumentálních kousků obsahuje i (ty samé) zpívané skladby, čímž Vinnie nahlíží do území na sólové dráze zcela neprobádaných, zkouší svůj typický rukopis přizpůsobit i potřebám zpěváka. Jde mu to místy až náramně, protože odhaluje skutečnost, že i jeho sólová tvorba je dostatečně hitová, alespoň v rámci hardrockového stylu, v němž jsou cítit silné bluesové kořeny a sem tam se do něho prodere i závan heavy metalu. Moore mimoděk nastoluje otázku, jak by zněla jeho nejslavnější alba, ať už „Mind`s Eye“, „Time Odyssey“ či „Meltdown“, kdyby byla zpívaná. Zkuste se nad tím zamyslet, představit si to a uvidíte, jak moc dokáže obrazutvornost v tomto případě zafungovat.
„Double Exposure“ jako kdyby otevírala dveře do třinácté komnaty, protože se snad přistihnete při tom, že mnohem radši posloucháte zpívanou první část alba, než druhou polovinu, kde ty samé skladby Moore přehrává (i když trochu nesmyslně pod jinými jmény) v instrumentálním podání. Kontrast je zajímavý, a ukazuje, jak moc by slušela přítomnost zpěváka starším počinům, které vedle šestice zpívaných skladeb trochu blednou. Minimálně novější alba, na kterých už Mooreův styl byl dostatečně znám a neměl čím překvapit po stránce progresu či kreativity. Když si poslechnete úchvatnou „Still Waters Run Deep“, které vokál propůjčil někdejší frontman Riot Mike DiMeo, okamžitě vás symbióza zpěvu a kytary vtáhne do děje a provede vás čarokrásnými melodiemi vzrostlými z hard rocku sedmdesátých let s mírnými progresivními tendencemi. V tu chvíli víte, že posloucháte nejen vrchol desky, ale i jeden z nejvýznamnějších momentů Mooreovy sólové tvorby.
Podobnou sílu mají ještě dvě věci, ač nejsou ze stejného těsta jako „Still Waters Run Deep“. Jednou z nich je baladická „River Flow“, ve které se na jednu stranu ozývají kytaristovy bluesové kořeny, na stranu druhou má skladba (zejména ve zpívané verzi) podobnou náladu, s jakou operovali Foreigner na hrubě nedoceněném albu „Mr. Moonlight“. Dalším z vrcholů desky je úvodní „Vertical Horizon“, v níž jako kdyby Moore skládal poctu Eddiemu Van Halenovi, ústřední riff připomene Van Halenovu legendární práci ve skladbě „And The Cradle Will Rock…“, ovšem neodpustí si ani legrácku v podobě drobné vsuvky, jež až příliš evokuje nápěv z „Love In An Elevator“ od Aerosmith. Vinnie si to může dovolit, protože ani zbylá trojice (zpívaných) skladeb, které dominuje hravější „Hummingbird“ nespadá k průměru a pro posluchače bude představovat skvělou porci lahůdkového hard rocku. Bohužel s instrumentální verzemi deska ztrácí mnohé ze své zajímavosti, přestože se o nich rozhodně nedá mluvit jako o průšvihu, ale kontrast je přece jen znatelný.
Více než cokoliv jiného představuje „Double Exposure“ příslib do budoucna. Ukazuje zajímavou a perspektivní tvář talentovaného umělce, která má předpoklad k tomu, že ji bude v příštích letech rozvíjet. Nahrávka funguje jako most mezi minulostí a budoucností, proto lze příští desku vyhlížet s očekáváním, že nová, skutečně velice zajímavá tvář, se na ní rozzáří do co největší možné krásy. Základ byl položen…
|
