Půl století. Padesát let… Když to člověk takhle čte, vypadá to jako neuvěřitelně dlouhá doba. Jenže když si poslechnete skladby od americké kapely Creedence Clearwater Revival, rozhodně nezní nějak zvlášť opotřebovaně a přitom je to právě padesát let, co tahle parta řekla své poslední slovo. Její frontman John Fogerty je však stále hudebně činný, vydává alba a jezdí turné a jeho někdejší spoluhráči basista Stu Cook a bubeník Doug Clifford oživují někdejší slávu v rámci projektu Creedence Clearwater Revisited. Fogertyho sólová dráha a koncerty Creedence Clearwater Revisited nemůžou nikdy zastínit vliv, ani dosáhnout věhlasu jako jejich společná tvorba z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, ale důležité je, že staré skladby mají pořád svou sílu. I když se na ně můžeme dívat jako na nemoderní záležitost, dokáží strčit do kapsy nejednoho z mladších umělců. Vydejme se na výlet na západní pobřeží Spojených států na konec padesátých let, kdy spolu začínali hrát spolužáci ze střední školy – právě zmínění John Fogerty, Stu Cook a Doug Clifford.
Všichni tři jsou ročník 1945 a v roce 1958, kdy založili první kapelu, jim bylo teprve třináct let. Chyběly jim zkušenosti i hráčské dovednosti, ovšem o to více vykazovali nadšení nad právě probíhající rock n`rollovou horečkou a přehrávali rock n`rollové a bluesové šlágry té doby. Toho si všimnul starší a mnohem zkušenější bratr Johna Fogertyho Tom, jenž po delším přemlouvání trojici adolescentů vzal ze svou a svou ostřílenou kytarovou hrou doplnil její snažení. Říkali si Blue Velvets, ovšem brzy se překřtili na Vision And The Golliwogs a v tu chvíli se začala formovat budoucí tvář Creedence Clearwater Revival. Důležitý byl okamžik, kdy se Tom Fogerty rozhodl přepustit post zpěváka svému bratrovi. „Uměl jsem zpívat, ale John zněl mnohem líp,“ zmínil Tom Fogerty, jenž se zatajeným dechem sledoval talent mladšího bratra, ať už ve zpěvu, hře na kytaru, tak v komponování skladeb. A přestože o Johna i bubeníka Douga Clifforda projevili v roce 1966 zájem vojenští páni, uniforma se jim vyhnula a následující rok měl být tím, kdy hvězda kapely odstartovala ke hvězdám.
Přestože kapela bratří Fogertyových měla pletky s vydavatelstvím Fantasy Records delší dobu, ledy se hnuly ve chvíli, kdy se do věci vložil producent a jazzman Saul Zaents, který v kapele ucítil potenciál. Nabídl jí spolupráci na debutové desce, ovšem trval na změně názvu, protože The Golliwogs se mu (a nakonec ani členům kapely) nezdál dost dobrý a vypovídající, včetně možných rasistických konotací. Bylo rozhodnuto o přejmenování na poněkud záhadné Creedence Clearwater Revival, což je směsice tří absolutně rozdílných věcí. Slovo Creedence je inspirované jménem kamaráda Toma Fogertyho Credence Newballa, Clearwater reklamou společnosti Olympia Brewing Company na pivo a Revival má symbolizovat opětovné zhmotnění síly hudby padesátých let. „Potřebovali jsme úderné jméno, víc výbušné než bylo třeba Jefferson Airplane,“ zmínil po čase Stu Cook. Ještě pod pojmenováním The Golliwogs vydala kapela na konci roku 1967 singl „Porterville“, ovšem to byl poslední výkřik pod starým jménem.
Přestože Creedence Clearwater Revival pochází z Kalifornie, kde v druhé polovině šedesátých let vše ovládala vlna hippies, nemá jejich hudba s tímto hnutím mnoho společného. Původní tvorba kapely sázela na velice silnou souhru kytar Johna a Tomy Fogertyových, kteří nade vše uctívali staré bluesové postupy s výtečnými kytarovými sóly, inspirovanými starými mistry stylu. Mírný závan kalifornského folku či vlivy jižanského rocku byly v jejich tvorbě patrné, ale nejdůležitější bylo tvrdé blues. To je znát i z debutového alba, které sází především na dvě hvězdné coververze, ovšem i tak odhaluje talent a nadšení pro věci vlastní, které kapela na debutu vykazovala. Nejvýraznější jsou předělávky „I Put A Spell On You“ a „Suzie Q“, které z alba udělaly velký hit sezóny, kapela dokázala oběma skladbám dát mnohem soudobější tvář a kus vlastní osobitosti. „I Put A Spell On You“, původně rhythm n`bluesový standard Screamin` Jaye Hawkinse z roku 1956, je pojat jako titánský blues rock, prošpikovaný kytarovými sóly po vzoru Jimiho Hendrixe, čímž kompozice dostala nový kabát, který ji dal mnohem větší životaschopnost, než měl originál. Něco podobného Creedence Clearwater Revival dokázali i se „Suzie Q“ (původní dvouminutové rockabilly pochází od Dalea Hawkinse z roku 1957), když ji natáhli na deset minut a z větší části stopáže udělali výbušné jam session, které upozorňuje na tehdejší muzikantskou vyspělost kapely.
Mezi těmito dvěma monolity se třetí coververze „Ninety-Nine And A Half (Won`t Do)“ od Wilsona Picketta schovává jak chudý příbuzný, přestože kdyby stála sama za sebe, rozhodně nebude působit tak nevýrazným dojmem. Podobně mdle vyzní i autorská věc Johna Fogertyho, „The Working Man“, ukrytá mezi „I Put A Spell On You“ a „Suzie Q“, i když i v ní lze najít zárodek budoucí skladatelské vytříbenosti a hitovosti. Tu nejvíce ukazují závěrečné skladby „Gloomy“ a „Walk On The Water“. Především druhá disponuje výtečnou pěveckou linkou a tajemnou atmosférou a platí za utajený tip tohoto debutového alba. Hit, který se hitem nikdy nestal... Tím nebyla ani stará známá „Porterville“, kterou lze s čistým svědomím nazvat nejslabší položkou alba, skladbou, která ukazuje kapelu v čase, kdy ji trápí novorozenecké nemoci.
Debutová deska ale do hitparád vylétla a mohla za to zkrácená verze „Suzie Q“, jež udělala z Creedence Clearwater Revival přes noc hvězdu. Kapela se v ní sice chlubila cizím peřím, ale útěchou jí mohl být fakt, že po zástupech přibývající fanoušci si neoblíbili jen „Suzie Q“ a „I Put A Spell On You“, ale i autorské věci, protože kapela sbírala ocenění za milion prodaných kusů desky. To byla věc nevídaná a z Creedence Clearwater Revival udělala senzaci letní sezóny 1968. John Fogerty jako definitivní frontman rostl každým dnem, získával sebedůvěru a piloval kompoziční talent. Jako kdyby věděl, jak velké dny Creedence Clearwater Revvial čekají.
|
