Vyprávění o Puhdys jsme přerušili v pro kapelu úspěšném roce 1999, v němž kapela na albu „Wilder Frieden“ podstatně omladila svůj sound novým a techničtěji mnohem více erudovaným baskytaristou. První dvě desetiletky oslavili muzikanti vydáním živého dvojalba a díky technickému pokroku si mohli dovolil inovovat – na vyprodaný, výroční 3000. koncert v Berlíně si pozvali televizní štáb a zaznamenali pro fanoušky koncert na módní DVD, opatřené prostorovým zvukem. 22 000 fandů v lesním amfiteátru vytvořilo divokou atmosféru, která burcovala kapelu k maximálnímu nasazení. Došlo i na několik fórků a blahopřání různých osobností z kulturního i politického světa.
Kapela do sbírky hymen pro různé sportovní kluby přidala jednu pro berlínské čutálisty FC Union a vytvořila i znělku pro nově otevřený závodní okruh Lausitzring pod názvem „Speed Kings“. Velké pracovní nasazení bylo kapele kolem Dietera Birra vlastní a tak na další album „Zufrieden?“ lákal singl „Stars“ ve kterém je kombinován rozevlátý stadionový metal se sbory v refrénu s rapovým Birrovým projevem, ve slokách podpořeným dusavou rytmikou. Text si dělá srandu z německých rockerů a naráží i na petici o povinných kvótách německé muziky, které by měly být hrány v místních rádiích a kterou Puhdys také podepsali:
Nepotřebujeme žádné hvězdy z Ameriky,
všechno už tu máme,
Ale pokud budete potřebovat někoho v Americe,
pošleme vám hvězdy "velkého bratra"
ze státu dělníků a rolníků
City, Puhdys a Karat
pozůstatky starověké socialistické muziky
Nové album provokuje na obalu vyobrazenou modelkou ve spodním prádle, tento námět si formou hlasování mohli fandové kapely vybrat z několika variant. Krom dvou skladeb má opět vše ve své režii duo Birr/Meyer,. Na úvod zařazená „Totale Immunität“ se symfonickým intrem skvěle kombinuje typické melodické postupy Puhdys s nasamplovanými riffy elektrické kytary v duchu produkce Rammstein. Kontrast melodie, německého textu drceného mezi zuby se symfo aranžemi a tvrdostí je jedinečný, škoda, že v podobném duchu není celé album. Puhdys jsou však známí širokým žánrovým přesahem s několikagenerační posluchačskou základnou, a tak se s podobnou atmosférou setkáme jen v „Zu wenig Zeit“ a „Es ist schön ein Mensch zu sein“.
Klasického metalového soundu s nezbytnými ozdůbkami Meyerových syntenzátorů si užijeme v divoké jízdě „Geister“, která jako by v kroužících riffech odkazovala na kolegy z Running Wild.
Starší fanoušci na pořádném albu Puhdys očekávají klasické folk rockové songy s nádechem melancholie – tuto sortu zastupují „Damals in Berlin“ a „Aus die Ferne“. Dala by se zařadit i „Wüstensand“ s krásně zvonivou akustickou kytarou, která jako by vypadla z nějakého hippies festivalu z počátku sedmdesátek a nemuseli by se za ní stydět Beach Boys či Eagles. Zbývající pop rockové kousky "Was Du sagst“ a „Hinterhergeweint“ poněkud splývají, oživení přináší jen svižná „Himmel voller Geigen“.
Zbývají dva příspěvky ostatních kolegů - svižně rocková „Unsichtbare“ Klause Scharfschwerdta a Petera Rasyma, ve které si Puhdys dělají legraci z emotivního projevu redaktorky místního rádia, kterou si tajně natočil. Dieter Hertrampf si chtěl na desce také zazpívat a tak na album protlačil „Ich hab ein Gefühl“, nudně popovou skladbu nájemného skladatele Erica Jeitnera, s kterou (pro rockového fandu) nepochopitelně slaví úspěchy u nejstarší části publika.
Ani na tomto albu neztratili Puhdys chuť experimentovat a vstřebávají do některých skladeb tehdejší aktuální módní trendy, ovšem vždy si zachovávají vlastní ksicht. V prodejních žebříčcích si oproti předchozímu počinu ještě o pár míst polepšili.
|
