Minulé řadové album vydala před třemi lety, poslední nahrávka pochází z loňského roku. Jednalo se o EP, kde znovu nahrála některé své starší věci. Řeč je o kapele Golgotha, která je čelním představitelem španělského gothic/doom metalu. Nyní přišel čas na novou řadovku, jež se pyšní názvem „Mors Diligentis“. Golgotha pokračuje ve svém stylu i nadále, ale změnila se. Ze skupiny odešel zpěvák Amon a jeho náhrada je překvapivá. Jedná se o dva hlasy a oba patří ženám. O kontrast growlu a čistého zpěvu však posluchač nepřijde, zatímco María se postarala o čistý zpěv, Miriam pořádně zagrowlovala.
To, jaký má nové pěvecké duo vliv na výraz Golgothy, řekne úvodní skladba. „My Burden“ hudebně navazuje na dosavadní tvorbu kapely a nijak z ní nevyčnívá. Doom metal ve středním tempu s důrazem na melodie. María má příjemný hlas a v něm nabízí dostatek melancholie, potřebné pro doom metal. Miriam growluje a možná si budete chvilku na její hlas zvykat. Growl místy působí hodně na sílu, nucený a jako by ho zpěvačka sotva zvládala. Postupně si to sedne a z hrubého hlasu budete mít možná totožný dojem jako u bývalého zpěváka Amona. Growl je docela podobný, bohužel i podobně průměrný.
„Our Trust Betrayed“ potvrzuje dojem z předchozího songu. U kapely se krom hlasů nezměnilo nic, zejména sloka zní jako z dřívějších alb a rozdíl dělá pouze María. V každém případě je to v rámci žánru hitovka. Deska si to šine doomovým tempem vpřed, ale „Waiting For My Death“ šlápne do pedálu. Svižný rytmus kapele sluší, zde se k tomu přidává i brutálnější growl a také více prvků gotiky. Tvrdší, rychlejší, gotičtější hudba a hned zní Golgotha o třídu lépe. Pomalé kousky („Unconditional Love“) se vlečou a nezní příliš zajímavě. Především tolik potřebné emoce pro doom metal nejsou předány tak dobře. Jakmile přijde zrychlení a především střídání rytmů v „Alone In The Dark“ je to hodně povedené. V této skladbě se neustále něco děje a dochází k zvratům. Čekají tu i blast beaty nebo varhaní pasáže.
„Mors Diligentis“ je solidní počin, který dosavadní fanoušky může uklidnit, že personální změny skupinu po stránce kreativní neovlivnily. Nové zpěvačky odvedly dobrou práci (i Miriam si zaslouží pochvalu) a ženský hlas přináší trochu svěžesti do Golgothy. Po stránce kompoziční se skupina drží toho, co předvedla dříve. To není nutně špatně, bohužel na albu jsou skladby výborné, ale také průměrné. Jako by kapela pookřála s rychlejšími skladbami, které mají šmrnc a v pomalých naopak ztráceli dech. Výsledkem je solidní gothic/doomové album, které u fanoušků žánru bez problémů obstojí. Na oslavné ovace to bohužel není.
|
