Nové řadové album Puhdys by se jistě zrodilo dříve, muzikanti však přinášeli fandům jedno překvapení za druhým. V roce 2001 to bylo vánoční album „Dezembertage“, plné romantických svátečních melodií, zvonečků a sladkobolných smyčců, které však propadlo a to byla poslední kapka pro BMG, které ztratila o další spolupráci s kapelou zájem.
Puhdys to nijak netrápilo, založili si vlastní label Multirecords a v roce 2003 uvedli na trh desku převzatých verzí od kolegů z dob NDR pod názvem „Undercover“, které nejednomu fanouškovi se zafixovanými originálními předlohami od City, Silly a Karat způsobilo těžké spaní (při paradoxně dobrých prodejích). I druhý díl posbíraný ze zaprášených koutů šuplíků a archivů studií „Raritäten Volume 2“ zaujal pouze skalní fandy souboru, protože poslouchat songy Puhdys z různého období, některé nahrané jejich kolegy, či vlastními potomky a završené techno remixy chce opravdu velkou trpělivost. Poté do rychlého tvořivého procesu zasáhla lymská boreolióza Dietera Birra, kterou získal v roce 2003 od nakaženého klíštěte. Naštěstí se po několika týdnech v nemocnici vyléčil, vzdal se kouření a dokonce začal i trochu sportovat.
Nové studiové album „Alles hat seine Zeit“ se mezi posluchače dostalo až v září 2005 a už fotka na obalu naznačuje, kdo hudebně i po stránce textů plně ovládá celé album. Ano, je to Maschine, alias Dieter Birr, který si (jak by se někomu mohlo zdát) tuto přezdívku nevysloužil za neúnavně strojové manažerské a skladatelské úsilí, ale za svůj enormní stravovací apetit. Nový label = nové studio, nyní se ale nic moc neměnilo, Birr oslovil opět dlouholetého spolupracovníka André Kunzeho, mastering však vzal do svých rukou zkušený Kai Blankenberg (mj. Guano Apes, Doro, Paradise Lost, Sodom) a na výsledku se to zřetelně podepsalo. Výsledná produkce vyváženě mísí prvky metalu a temné elektroniky s odlehčenými akustickými songy ke zklidnění.
Ostré hrany ukazuje kapela hned na úvod alba v „Segelboot“. Samplované kytary v Rammstein stylu jsou opět kombinovány se zpěvným a melodickým refrénem, jasně odkazujícím na klasické nahrávky Puhdys z osmdesátek.
I následující houpavá „Alles hat seine Zeit“ s krásnou klávesovou linkou evokující zvuk houslí a ženský hlas střídá hardrockové polohy s poklidnou soft rockovou atmosférou.
„Ale svět se mění
Ať se nám to líbí nebo ne
Kde je dnes mír
zítra mohou být trosky“
Text je inspirován válkou v Jugoslávii v devadesátých letech, ale jeho platnost si s trpkým povzdechnutím uvědomujeme i v dnešních dnech rozhořelé agrese ruských barbarů na Ukrajině.
„Mein zweites Leben“ je velkou živelnou jízdou plnou optimismu, kde zvoní akustické kytary, tamburína i housle. Song má až country rockový nádech a dokonale ladí se sebeironizujícím textem, ve kterém se hlavní protagonista vyrovnává se zákeřnou nemocí :
„Zažil jsem pomíjivost a tajemství temnoty
v druhém životě
Už neudělám stejné chyby
raději se schovám
před nakaženými klíšťaty“
Tak jako Till Lindemann dokáže smísit Rammstein prvky s postupy Tägtgrenových elektro metalových Pain a tím vytvořit novou entitu Lindemann, tak i Dieter Birr sublimuje prvky Rammstein do svého klasického skladatelského vzorce, aniž by to působilo násilným dojmem. Je to znát v „Zukunft“, ale hlavně v „Klone Mich“, v níž recituje refrén podobným způsobem jako jeho mladší a slavnější kolega z Východního Německa. Původně zamýšlená mezihra ze „Segelboot“ je mistrovsky rozvinuta do velmi zvláštní „Der Traum“ s trip hopovým soundem a somnambulním projevem hostující zpěvačky Jany Gross z rodinného podniku Bell Book & Candle, v němž působí Birrův syn. Ozvláštňuje desku v pozitivním slova smyslu nečekanou stylovou odbočkou.
Navazující ploužák „Regen“ se zvonivými kytarami v podání Dietera „Quaster“ Hertrampfa s romantickým textem je další ozdobou na albu, který se v dalších letech stává velkým hitem, hlavně díky živočišnějšímu podání rockové královny Julie Neigel. Další svižnější folk rockovou „Gedanken“ producent vkusně dozdobil zvuky hammondek a jedná se o další osobní zpověď hlavního protagonisty o tom, jak díky těžké nemoci změnil náhled na život.
Agresivní „Der König“ je inspirován EBM a především techno spolkem Scooter a i když byl původně text věnován jinému „vůdci“, dnes až vizionářsky vzbuzuje určité reminiscence na současné dění v Rusku:
„Přinesu vám ropu a přinesu vám zlato
To je to, co chcete
Udělám otroky z cizích národů
A kdo se mi postaví, toho potrestám“
Na důsledky podobného jednání válečných štváčů poukazuje protiválečná „Hafenlied“, která postupně rozkvétá z ponuré balady do části se sympho metalovými prvky. Rychlejší a svižnější sestra „Gedanken“ v podobě „Was braucht man“, která jako by vypadla z osmdesátkového období kapely, rozehřívá srdíčko a nutí rozvibrovat boky svou pozitivitou a přímočarou energíí, která z písně přímo čiší. Nejedná se o náhodu, pro propagaci ji kupuje energetická a telekomunikační firma EWE. Zvolila dobře, nejedná se o prvoplánovitou agitku, ale o píseň se všeobecným poselstvím:
„Láska Teplo Fantazie
Síla Štěstí a energie
Vše, co nás posouvá
A všechno, co cítíme
co nám vyvěrá z celého srdce
je sen o skutečném štěstí“
Pokud zaostříme na výseč tvorby kapely Puhdys v novém prostředí sjednoceného Německa, tak docházíme ke zjištění, že čím více tvůrců se zapojovalo do autorského procesu, tím roztříštěněji výsledný materiál zněl. Pravým opakem je album „Alles hat seine Zeit“, které Dieter Birr skladatelsky zcela ovládl. Tak, jako se dříve nechal v některých skladbách inspirovat současnými trendy a Rammstein, tak nově akcentoval trip hop a techno/EBM ve stylu Scooter. Tyto postupy však dokonale naředil jasně rozpoznatelným rukopisem z období osmdesátých let. Darem z nebes bylo angažování Kai Blankenberga, jehož přičiněním vznikl masivní a moderní sound plně srovnatelný s tehdejší rock/metalovou extratřídou. Jednoznačně nejlepší „porevoluční“ album kapely, jež neobsahuje žádné vycpávky a kde má každý song hitový potenciál. Po třiceti šesti letech malý zázrak!
|
