Black metal je fascinující hudební žánr, osobitý jak po hudební, tak po lyrické stránce. Je i překvapivě pestrý a v jeho nitru naleznete spousty zajímavých hudebníků a osobností. Do zmapování žánru se pustil britský spisovatel Dayal Patterson skutečně velkolepým způsobem. U Metalgate records postupně vyšly knihy „Black metal: Evoluce kultu“, „Black metal: Předehra ke kultu“ a nyní i třetí část „Black metal: Kult nikdy nezemře – díl první“. Jak název naznačuje, třetí část „Kult nikdy nezemře“ se bude skládat z více dílů.
Všechny knihy jsou věnované žánru, tomu, o čem je, čím se vyznačuje a zabývají se i jeho historií. Nejnovější kniha se zaměřuje na norskou scénu, polskou scénu a depresivní black metal. O norské scéně toho autor hodně řekl již dříve a tak si vybral tentokrát kapely, o kterých ještě tolik nepsal. První kapitola bude pro mnohé fanoušky nejlákavější, protože pojednává o norské hvězdě Satyricon. Autor probere jejich začátky a vývoj až k dnešním dnům. Prostor dostanou i členové kapely a jejich názory na hudbu. Psaný text je doprovázen mnoha fotografiemi členů kapely, demo nahrávek, desek či plakátů ke koncertům.
Kniha tentokrát dává prostor i kapelám, které v rámci black metalu byly zvláštní, jiné, či zdaleka ne tak ortodoxní. Například Manes či zejména Solefald, kteří se vyvinuli až za hranice avantgardy. Jejich texty jsou vzdálené tomu, co bychom od black metalu čekali – nezabývají se satanismem, ale směřují i k sociálním tématům či někdy k severské historii. Své místo tu má i Wardruna, ačkoliv metalovou hudbu nehraje vůbec, ale její členové ze žánru vzešli. Zajímavé jsou pohledy jednotlivých muzikantů na tradiční otázky kolem stylu, například na satanismus nebo komunitu v Norsku.
Druhá část knihy patří polským kapelám Xantotol, Arkona či Mgla. Řeč je i o velice kontroverzním tématu národního socialismu v black metalu, které se zmíněných skupin úplně netýká, ale s tímto nařčením se setkaly. Poslední část patří depresivnímu black metalu, specifickému subžánru, který stojí trochu stranou, přesto se stal v undegroundu poměrně populárním i u lidí, kteří metal ani neposlouchají. Mohou za to především texty a celková aura zmaru a deprese. I tento styl má své kontroverze, největším je bezesporu téma sebevražd. V knize naleznete povídání s kapelami Bethlehem, Silencer či Forgotten Tomb.
Dayal Patterson umí dobře vyprávět a zaměřit se na podstatné informace. To dokázal nejen v předchozích knihách, věnovaných black metalu, ale i v knize „Non Serviam: Oficiální historie Rotting Christ“. Fanoušek black metalu může trochu více nahlédnout pod pokličku vývoje zásadních kapel žánru, případně si rozšířit obzory. Je dobré, že Patterson se nebojí otevírat i nepříjemná témata a tak se nejedná jen o chvalozpěv na subžánr tvrdé hudby. „Black metal: Kult nikdy nezemře – díl první“ samozřejmě neřekne všechno. Na komplexní obraz toho, co chtěl vše autor sdělit, byste museli mít všechny dosud vydané knihy z cyklu a ještě počkat na další díly, které jsou v plánu. Nicméně pokud jste fanoušky black metalu a zajímá vás tento styl více do hloubky, pak knihu mohu jedině doporučit.
|
