První deska The Rolling Stones v Americe sice nejprve propadla, ale pomohla jí náhoda. V roce 1964, kdy nahrávka vyšla, se po celém světě začalo mluvit o takzvané britské invazi, o kapelách, které hrály styl, který definovali The Beatles a podobně znějící party začínaly být žádaným zbožím. The Rolling Stones patřili mezi ně. V domovské Velké Británii to fanoušci pochopili velmi brzy a pasovali kapelu mezi nejžhavější nové akvizice, mezi následovníky The Beatles, kteří pomáhali definovat zvuk poloviny šedesátých let, kdy se pomalu upouštělo od rock n`rollu předchozí dekády a důraz se kladl na skladbu samotnou. Velmi výrazným proudem byl rhythm n`blues, jenž byl spojením bluesové klasiky, rock n`rollového tempa a hitových melodií. Tímto směrem začínali The Rolling Stones pošilhávat ve chvíli, kdy jim došlo, že nechtějí být pouze sezónní zázrak s jednou hitovou deskou na kontě.

Kolečka slávy se začínala roztáčet stylem, na který si ještě před rokem kapela nedovážila pomýšlet a muzikantům přišel logický požadavek na natočení další desky. Jenže v kapele se praly dva světy. Jak Mick Jagger, tak Keith Richards měli stále větší ambice zapojit se do skladatelského procesu, ovšem zejména manažer Andrew Oldman prosazovat umístění hitových coververzí a na jeho stranu se stavěl jak Brian Jones, tak rytmická sekce Wyman – Watts. Nutno přiznat, že dva nejpilnější autoři Jagger s Richardsem, ještě nebyli kompozičně tak vyzrálí, aby mohli konkurovat dobře zvoleným coververzím nebo hitům konkurenčních The Beatles, ovšem přece jen známky toho, že se jejich rukopis začíná tříbit, se objevovaly. Pro druhou desku Jagger s Richardsem připravili tři vlastní skladby, jež se v konkurenci neztrácely. Kapela začínala být sebevědomější, věděla, že má v ruce alespoň nějaké trumfy a že s nimi začíná umět hrát. To se ukazovalo i na koncertních pódiích, Jagger, Richards a Jones začínali platit za divokou trojici, jakési ztělesnění budoucího rebelantství.

Přestože je album „The Rolling Stones No. 2“ považováno za dílo z podobného těsta jako debut, je na něm znát jistý posun vpřed. Kapela kromě londýnského Regent Studia využila prostory hollywoodských studií RCA, což se podepsalo na mnohem kvalitnějším zvuku, i produkce alba byla dotaženější, preciznější a orientovaná na větší hitovost. S větším rozmyslem byly vybírány skladby, už se nepostupovalo podle toho, jaké konkrétní věci mají členové kapely nejraději, ale sledovaly se i jiné aspekty, zejména jaké kompozice by mohly uspět v hitparádách. Upustilo se od starých rock n`rollů a sáhlo se směrem k houpavějšímu rhythm n`blues, které si začínalo na britských ostrovech získávat až nadstandardně vysokou popularitu. Přispěla k tomu i tato deska, která nemůže patřit mezi průkopnická díla, ale pomohla novátorské věci zpopularizovat. V tom je její největší přínos rockové historii.

Nejvíce pozornosti si získala úvodní „Everybody Needs Somebody To Love“, šlágr Solomona Burkea z léta roku 1964, který byl převeden do čistě rockové podoby, které rozuměly nekončící zástupy teenagerů, kteří si právě našli nové hrdiny. Velmi se propírala „You Can`t Catch Me“ od Chucka Berryho, symbolicky představující jakési rozloučení s původní rock n`rollovou dráhou, protože ve svém stylu stojí na desce prakticky osamocená. Funguje jako zpestření a protiklad vůči odlišné „Time Is On My Side“, jež představuje popovější a čistě hitparádovou polohu The Rolling Stones, včetně trochu úsměvných (z dnešního pohledu) Richardsových kytarových vyhrávek. Z podobného světa vytáhli The Rolling Stones také „Under The Boardwalk“, křehčí soulovou věc původně od kapely The Drifters, v níž velkou práci na výsledném efektu odvádějí zejména vícehlasy a sborové vokály Keitha Richardse a Briana Jonese, podporující Jaggera v netypické poloze. Světlým místem na desce je i závěrečná „Suzie Q“, původně od rockabilly písničkáře Dalea Hawkinse, kterou za pár let zpopularizovali Creedence Clearwater Revival, ale v podání The Rolling Stones získala spíše pubertálně roztomilý výraz.

A pak jsou tu autorské věci, zárodek budoucí vrcholové kooperace Jaggera a Richardse a předzvěst velkých hitů. Největší pozornost na sebe strhává „Off The Hook“, typicky rocková věc, korunovaná drzým Jaggerovým projevem, jaký byl pro něho charakteristický zejména na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let. V „Off The Hook“ lze spatřovat základ toho, co kapelu v dalších letech proslavilo a co zapříčinilo další obrodu neomaleného rock n`rollu v sedmdesátých a osmdesátých letech. „What A Shame“ a „Grown Up Wrong“ trochu stojí v pozadí za „Off The Hook“, ale mají v sobě mírně znepokojující prvek, jenž udělal z The Rolling Stones v dalších letech velkou a slavnou kapelu. „Jednalo se o průlom v přemýšlení, jak psát pro Stones. Najednou jsme věděli, jak na to,“ popsal zlomový okamžik Keith Richards…

Jestliže první výlet The Rolling Stones dopadl špatně a kapela byla nucena smířit se s faktem, že ji nečeká raketový nástup, o jakém snila, po vydání „The Rolling Stones No. 2“ (v Americe deska vyšla pod název „The Rolling Stones, Now!“) bylo vše jinak. Nejprve se kapela vypravila na Dálný východ, kde ji čekalo vřelé přijetí a vstoupila i do Ameriky, kde poznala i odvrácenou tvář úspěchu. Na jednu stranu je fanoušci vítali jako novodobé rockové mesiáše, skoro podobně jako The Beatles, na stranu druhou se koncertní šňůra neobešla bez výtržností, potyček fanoušků s policií a špatné organizace koncertů. Vrchol nastal 6. května 1965 v Clearwateru na Floridě, kde kapela stihla odehrát jen čtyři skladby a musela opustit sál, protože stovky rozlícených fanoušků se popraly s muži zákona. Pro The Rolling Stones začínala pravá rocková revoluce, i když to nejzásadnější kapela měla teprve říct. Období prvních dvou (vesměs coverových) desek můžeme chápat jako start ke hvězdám, jako moment, kdy byla kapela ve správný čas na správném místě, ale ještě nebyla tak silná, aby dosáhla vrcholu.

www.rollingstones.com

YouTube ukázka - Everybody Needs Somebody To Love

Seznam skladeb:
1. Everybody Needs Somebody To Love
2. Down Home Girl
3. You Can`t Catch Me
4. Time Is On My Side
5. What A Shame
6. Grown Up Wrong
7. Down The Road Apiece
8. Under The Boardwalk
9. I Can`t Be Satisfied
10. Pain In My Heart
11. Off The Hook
12. Susie Q

Sestava:
Mick Jagger - zpěv, harmonika
Keith Richards - kytara
Brian Jones - kytara
Bill Wyman - baskytara
Charlie Watts - bicí

Rok vydání: 1965
Čas: 36:58
Label: Decca
Země: Velká Británie
Žánr: classic rock

Diskografie:
1964 - The Rolling Stones
1965 - The Rolling Stones No. 2
1965 - Out Of Our Heads
1966 - Aftermath
1967 - Between The Buttons
1967 - Their Satanic Majesties Request
1968 - Beggars Banquet
1969 - Let It Bleed
1971 - Sticky Fingers
1972 - Exile On Main St.
1973 - Goats Head Soup
1974 - It`s Only Rock N`Roll
1976 - Black And Blue
1978 - Some Girls
1980 - Emotional Rescue
1981 - Tattoo You
1983 - Undercover
1986 - Dirty Work
1989 - Steel Wheels
1994 - Voodoo Loungue
1997 - Bridges To Babylon
2005 - A Bigger Bang
2016 - Blue & Lonesome

Související články

Foto: archiv kapely