MOTORBAND - 007
Nedá mi to, abych se alespoň stručně nevyjádřil....

ROTTING CHRIST - Pro Xristou
Jsem rád, že se ti novinak líbí. Jako já ji taky...

ROTTING CHRIST - Pro Xristou
Pro Xristou za mě 8,5.

ROTTING CHRIST - Pro Xristou
PRro Xristou se mi líbí, přijde mi zajímavější...

MOTORBAND - 007
Ahoj všem diskutujícím, ať si z mého názoru vezme...

MOTORBAND - 007
Negativní recenze se rovná dobrá reklama proč si...

UNLEASH THE ARCHERS - Phantoma
Súhlas s predrečníkom. Minulé CD bola pecka a...

MOTORBAND - 007
Nedávno jsem četl recenzi alba 007 v Headliner.cz...

MOTORBAND - 007
Moc rád pozoruji lidi a tuhle jsem slyšel "hádku"...

VADER - The Beast
Toto bolo prve album, ktore som od Vader pocul....












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




SODOM - ´Til Death Do Us Unite

Když se vlak řítí vstříc neštěstí, je třeba zatáhnout za záchrannou brzdu. Někdy se to podaří, jindy následuje strašlivá tragédie. Tom Angelripper jako strojvedoucí kapely Sodom dlouho nechával mašinu bez kontroly. Uvnitř vagónu se možná pařilo a zábava jela na plný pecky, takže si nikdo nevšiml, že zastávky, na kterých čekali trpěliví fandové z osmdesátých let, byly systematicky a okázale ignorovány a souprava se řítila vstříc smrtelnému nárazu. Až na poslední chvíli se u německého frontmana dostavilo něco jako světlý moment, který sebevražedné tendence zprudka přibrzdil a hudební mašinu pomalu, ale jistě vrátil na správnou kolej.

Ještě předtím se německý čahoun potřeboval odreagovat ve svém pivním projektu Onkel Tom. Po neustálých problémech se sestavou, řešení finanční stránky s firmou nebo celkovým znechucením nad grungeovou nadvládou, si bylo potřeba dát od domovské smečky voraz. Na chvíli dokonce došlo k neoficiálnímu rozpuštění kapely, nicméně odskok k odlehčeným stylům zafungoval (umělecky i komerčně) a Tom mohl začít spřádat síly k tvorbě nového alba sodomitů, které se mělo stát přechodovým bodem mezi dvěma HC punkovými předchůdci a budoucími, již víceméně čistě thrashmetalovými počiny.

Nejprve bylo ovšem nutné nalézt nové spoluhráče. Kytarista Strahli se definitivně poddal drogové závislosti (tedy až poté, co byl propuštěn z vězení, kam zasedl z podobných důvodů), kvůli osobním neshodám odešel i bicmen Guido Richter, který později udělal zkušenost s Assassin a opětovně s Holy Moses. Německý principál našel náhradu ve dvojici umělců Bernd Kost alias Bernemann (kytara) a Konrad Schottkowski s přezdívkou Bobby (bicí). A byla to šťastná volba. Oba nově nalezení hudebníci setrvali po Tomově boku déle než v rámci tvorby jednoho či dvou alb, Bobby seděl na bicím štokrleti čtrnáct let, Bernemann to dokonce vydržel až do roku 2018.

Album zdobí fotografie, na které si je rovna těhotná žena s pivařem. Podivný motiv, který návrat k thrashi příliš neindikoval. Na dalších fotkách uvnitř bookletu jsou zase hudebníci pokryti bahnem nebo jim z pusy trčí syrové flákoty masa (což si užil zejména Bobby, který byl v té době vegetarián). Úvod alba nicméně promluví jasnou žánrovou řečí. Krátké kytarové náběry, syté přechodové riffy, bestiální tempo a vokální linky se sebevědomě frázujícím Angelripperem, to jsou hlavní lákadla skladby „Frozen Screams“, která je z pohledu nebetyčné kvality jakousi futuristickou zdravicí na adresu následující fošny "Code Red". Na silné úvody nahrávek jsme u této kapely zvyklí, avšak k ocenění slyšeného musí být k dispozici dobrý zvuk. Německý lídr se po neúspěšných experimentech vrátil k osvědčenému Harrisi Johnsovi, který uvedenou zakázku – tedy návrat do starých kolejí – splnil v pohodě a se ctí. Po předešlých dvou deskách tohle album zní jako balzám na uši, i když to bylo vykoupeno studiovým drilem, kterým nejvíce trpěla dvojice nových hudebníků. Těm nejdřív nedocházelo, do jak velké kapely naskočili a zpočátku byli zaskočení úplně vším, především koncertováním před mnoha tisícovými davy.

První překvapení alba přijde v podobě songu „Fuck the Police“. Ten má neodolatelný šmrnc, který by si v pohodě vystačil bez samoúčelně vyznívající hlášky „do prdele s policií“. Tuhle hru na Body Count si mohli sodomité nechat od cesty, na druhou stranu účel byl splněn a kontroverznost skladby k sobě přitáhla pořádnou masu posluchačů. Navazující „Gisela“ poprvé načne kontakt s thrash´n´rollem a punkem, slabinou je odfláknutý refrén, který jakoby vypadl z Angelripperova vedlejšího projektu Onkel Tom. Skladba s nepěkně dlouhým názvem „That´s What an Unknown Killer Diarized“ přepne tempo do středně valivých poloh. Album ovane hutnější atmosféra, kterou umocní tísnivé Bernemannovo sólo i působivě umanutá deklamace titulu refrénu.

Následuje přestup k divokému speed´n´rollu („Hanging Judge“) nebo hospodskému punku, který bez nadsázky připomíná produkci českých Alkehol („Polytoximaniac“), což je naprosto v pořádku. Horší je to v případě výplňkových tracků „No Way Out“, „Sow the Seeds Of Discord“ a „Schwerter zu Pflugscharen“ (s vyloženě odpudivými zpěvy) nebo coveru od dvojice Simon And Gurfunkel „Hazy Shade of Winter“, který je možné zařadit do kategorie zbytečných předělávek, ještě zbytečněji vsazených dovnitř playlistu. Z jeho zbytku je nutné vypíchnout ještě tři zajímavé stopy.

„Suicidal Justice“ je strhující metalovou jízdou, která jede od začátku do konce bez indoktrinace nezábavného refrénu (zvláštní vypíchnutí zaslouží Tomova agilně klokotající basa). Titulní song kombinuje nadžánrové prvky, tentokrát hardcore s deathem, rytmika se valivě přelévá a skladba díky tomu nepostrádá špinavě zatuchlý feeling, přestože zde Angelripper opět nepodává úplně přesvědčivý výkon. Na druhé straně náladového spektra stojí závěrečný kousek „Hey, Hey, Hey Rock´n Roll Star“, což je sice rutinérská, ale pořád značně chytlavá punková srandička.

Druhá polovina devadesátých let představila Sodom jako těleso, které si bylo vědomo svých chyb. Album znělo jako pokání a omluva fanouškům, přičemž je nutné ocenit skutečnost, že se tak stalo už v roce 1997, tedy v době, kdy některé spřátelené kapely naopak nahrávaly svá nejexperimentálnější alba (Kreator, Megadeth, Testament). Mašina s názvem Sodom tedy nenabourala do zdi, naopak byla včas zachráněna a připravena vjeto do moderní etapy své bohaté historie.

Petr Štěpnička             


sodomized.info

YouTube ukázka - Fuck the Police

Seznam skladeb:
1. Frozen Screams
2. Fuck the Police
3. Gisela
4. That´s What an Unknown Killer Diarized
5. Hanging Judge
6. No Way Out
7. Polytoximaniac
8. ´Til Death Do Us Unite
9. Hazy Shade of Winter
10. Suicidal Justice
11. Wander in the Valley
12. Sow the Seeds of Discord
13. Master of Disguise
14. Schwerter zu Pflugscharen
15. Hey, Hey, Hey Rock´n Roll Star

Sestava:
Tom Angelripper – zpěv, baskytara
Bernemann – kytara
Bobby – bicí

Rok vydání: 1997
Čas: 49:26
Produkce: Harris Johns
Label: GUN Records
Země: Německo
Žánr: thrash metal/HC punk

Diskografie:
1986 - Obsessed By Cruelty
1987 - Persecution Mania
1989 - Agent Orange
1990 - Better Off Dead
1992 - Tapping The Vein
1994 - Get What You Deserve
1995 - Masquerade In Blood
1997 - ´Til Death Do Us Unite
1999 - Code Red
2001 - M-16
2006 - Sodom
2007 - The Final Sign Of Evil
2010 - In War And Pieces
2013 - Epitome of Torture
2016 - Decision Day
2020 - Genesis XIX

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 23.02.2023
Přečteno: 2228x




počet příspěvků: 5

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Mě vždycky...23. 02. 2023 23:08 rumcajs
V dané době jsem...23. 02. 2023 18:14 htaedas
Toto albummá v diskografii...23. 02. 2023 17:25 David
Určitě lepší...23. 02. 2023 17:09 orre
Angažování...23. 02. 2023 12:11 htaedas


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.14131 sekund.