Jestli je v deathmetalovém světě nějaká jistota, pak ji bezesporu představují floridští Obituary. Pětatřicet let drží prapor stylu řádně vysoko, což dokazují i novinkovým albem „Dyinf Of Everything“, které je řadou fanoušků pasováno na nejlepší titul od svaté trojice „Cause Of Death“, „The End Complete“ a „World Demise“. Hned na začátku roku nasazuje kapela laťku proklatě vysoko a konkurence bude mít pro letošek co dělat, aby se k „Dying Of Everyhting“ aspoň přiblížila. Kytarista a zásadní autor repertoáru Trevor Peres si toho je vědom a v rozhovoru z něj sálá zdravé sebevědomí a nadhled. Přestože je Peres letitým kytaristou deathmetalové legendy, neztrácí humor, což je z následujících řádků rovněž patrné. Prostě chlápek, který ví, o čem mluví…
Je jen málo kapel, které by symbolizovaly deathmetalový žánr jako vy. Cítíte se být skutečnou legendou death metalu?
Asi jo, teda aspoň lidi to o nás říkají. Ale ani nevím, jak se má cítit legenda. Vím, že hudebně ovlivňujeme spoustu lidí, protože to, co děláme, děláme už dlouho, ale jestli to splňuje definici legendy…? Že to lidi říkají, se mi libí, to rozhodně ano. Jinak jsme normální chlápci, co mají rádi pivo a zajdou si na ryby.
Nová deska se jmenuje „Dying Of Everything“. Co konkrétně má název symbolizovat?
Nevím, přišlo nám to jako dobrý název pro jednu skladbu, nemá to mít vysloveně nějaký skvělý nápad nebo koncept. Je to o světě, kde každý umře, o tom, že lidi umírají každý den. Není tam nějaký specifický koncept, nesnažíme se ani o to, aby to bylo zbytečně moc promyšlené a hluboké v textech. Nejlíp by ti na to odpověděl John (Tardy, zpěvák, pozn. aut.), ale myslím, že by ti řekl to samé co já. Je to stylový název pro deathmetalové album.
Nové album zní jako nejklasičtější old school death metal. Točili jste desku se záměrem, že bude určena primárně starým fanouškům?
To úplně ne, ale prostě zníme tak, jak by Obituary měli znít. Tvoříme ve stylu: „Hej, tohle je dobrý riff, zapamatuj si to!“. A na tom pak stavíme, snažíme se z toho vytvořit co nejvíc heavy písničku, a jak to vyjde, tak to vyjde.
Jaká skladba posluchačů chodí na vaše koncerty. Jsou to hlavně pamětníci klasických alb „Cause Of Death“ a „The End Complete“ nebo se objevuje i mladá generace?
Trochu od obojího. Máme oldschoolové fanoušky, co milují naše koncerty v klasickém stylu. To je jádro naší fanouškovské základny, spousta z nich vodí i svoje děti, nebo dokonce vnoučata, takže přichází i nová generace fanoušků, teenageři, co nosí klasické metalové vesty a všechno, co k tomu patří.
Jakou podle tebe má novinka „Dying Of Everything“ pozici v diskografii Obituary? Řada recenzí mluví o tom, že se jedná o vaši nejlepší desku v tomto tisíciletí. Souhlasíš s tím?
Taky si myslím. Poslední tři nahrávky jsme se pořád zlepšovali a s každým dalším albem jsme se posunuli na další úroveň. Myslím, že i prodejně jsme na číslech našich prvních alb. Nová deska je hodně povedená. Každá skladba na ní je unikát, má svůj příběh i melodie, které jsou zábavné a chytlavé.
Pracovali jste opět ve vašem vlastním studiu a album jste si produkovali sami. Vyhovuje vám taková práce bez externích vlivů?
Rozhodně. Na mixování jsme měli kamaráda Joea, ale nahrávání, editace, tónování, rozmisťování mikrofonů, to všechno už nějakou dobu děláme sami a zlepšujeme se v tom. Když máš vlastní studio, nic tě netlačí. I když jen zkoušíme, máme zapnuté nahrávání, kdyby někdo z nás dostal nějaký nápad, abychom to zachytili.
Jak moc vydání „Dying Of Everyhing“ zdržela covidová pandemie?
Asi tak o rok, protože album jsme nahráli v létě 2021. Jak se předchozí turné posunula o rok, tak jsme na stejnou dobu zastavili i album.
Takže vám covid poskytl prostor pro tvorbu?
Napřed jsme to všechno vnímali hodně negativně, asi jako každý. Ve finále jsme v tom našli i pozitivní aspekt. Dali jsme si od všeho pauzu, odpočinuli si, já hodně rybařil, což je moje oblíbená činnost. A pivo, co toho jsem za tu dobu vypil (smích). Ale nic nás netlačilo, nebyli jsme ve stresu pod tlakem, takže nakonec to můžeme vnímat pozitivně.
V deathmetalovém žánru se těžko tvoří klasické hity, přesto jich Obituary mají na kontě několik. Která z nových skladeb se podle tebe stane stálicí koncertních setlistů. Je to singlovka „The Wrong Time“ nebo máš jiného favorita?
Jasně, „The Wrong Time“ to je určitě. Teď jsme dokončili americké turné s Amon Amarth, a když jsme ji hráli poprvé naživo, lidé na ní reagovali skvěle. Brzy jí znali, zpívali s námi. Navíc je hodně chytlavá, lidem se melodie dobře zpívají.
Od vydání minulého alba uběhlo šest let a vy jste byli hosty na rozlučkovém turné Slayer. Jak na tebe toto turné působilo? Jako nostalgický podnik nebo se jelo naplno jako zamlada?
Bylo to monumentální, protože jsme všichni velcí fandové Slayer, už od doby, co jsme byli teenageři. Hrát s nimi bylo jak splněný sen, jak pro nás jako lidi, tak i pro kapelu. A být s nimi na posledním turné bylo nezapomenutelné. O tom podniku se pořád bude mluvit, my tam byli a získali si spoustu nových fanoušků. Tom Araya nám řekl, že jsme pořádně tvrdí a výborní. Co víc bychom si mohli přát!
S Jonem a Donaldem Tardyovými jsi zakládajícím členem kapely. Vzpomeneš si na časy, kdy jste formovali celou scénu pod názvem Executioner? Jaké byly vaše prvotní vzory?
Samozřejmě, že si to pamatuju. Byli jsme puberťáci, chodli jsme do školy a já jeden den říkám spolužákům, že musíme založit nějakou kapelu. Takhle prostě a jednoduše začali Executioner. Našimi vzory byly lokální kapely Nasty Savage a Savatage, byli jsme jejich fandové. Takže se dá říct, že i dnes stále hrajeme díky nim.
Vaše první album „Slowly We Rot“ jasně definovalo floridský death metal. Tušili jste, že píšete dějiny extrémní metalové hudby?
Vůbec jsme netušili, že dokážeme prorazit. Když to album vyšlo, tak jsem ještě ani nesměl legálně pít pivo (smích). Byli jsme teenageři, kteří nevědí, co dělají. My sami jsme asi byli naši největší fanoušci a ani nás nenapadlo, že můžeme prorazit, natož definovat žánr. Byli jsme největší drsňáci a podívej, kam to došlo.
První alba jste nahrávali ve studiu Morrissound na Floridě. Bylo tohle místo tak důležité pro tehdejší deathmetalovou scénu?
Začali jsme hrát kvůli Savatage a Nasty Savage. Oni nebyli úplně deathmetaloví, ale pro nás to byli hrdinové. A nahrávali v Morissoundu, tak my jsme chtěli taky. To bylo před tím, než tam vůbec hráli nějací deathmetalisté. Do té doby tam točilo jen několik lokálních kapel. Pak se to stalo hrozně důležitým místem a chtěli tam nahrávat snad všichni z celého světa.
Ve stejné době jako vy natáčely v Morrissoundu i glam metalové kapely Saigon Kick a Warrant. Bylo to v době, kdy byl celý žánr smeten vlnou grunge. Jak jsi vnímal tuto dobu, zasáhla vás také vlna grunge a alternativní hudby nebo Obituary stáli mimo toho všeho?
Já byl fanoušek nějakých těch kapel, ale že by nás přímo ovlivnily, to ne... Když jsme nahrávali „Cause Of Death“, hodně jsme na parkovišti poslouchali „Bleach“ od Nirvany. Já osobně miluju Soundgarden a hlas Chrise Cornella. A taky mám rád Alice In Chains.
S albem „Back From The Dead“ jste procházeli přechodným obdobím. V časopise Metal Hammer jste tvrdili, že jste fanoušky rapu a hip-hopu. Bylo to myšleno vážně?
Bylo, i na střední jsem poslouchal N.W.A. a Public Enemy, protože byli jako heavy metal, jen v jejich scéně. Takový rapový Slayer. N.W.A. byli kurevsky extrémní a Public Enemy taky. Pak přišli Beastie Boys a Ghetto Boys, a já to miloval. Nevím, jak moc nás to ovlivnilo, ale rappeři byli z toho samého extrémního těsta jako my, jen to vyjadřovali jinak.
Bezprostředně po „Back From The Dead“ jste se rozpadli. Proč k tomu došlo?
Scéna se začala měnit a my jsme z toho byli unavení. Měli jsme normální práci, oženili jsme se, trochu znormálněli. Po pěti letech jsme si řekli srát na to!. Tenkrát jsme dostali nabídku hrát na festivalu v Tampě za nějaký peníze. Jelikož už jsme nějakou dobu předtím přemýšleli o comebacku, tak jsme se do toho pustili. Hned na to jsme začali psát „Frozen In Time.“.
Dnes je sestava Obituary stabilizována, působí s vámi Terry Butler a Ken Andrews. Jak ses díval na to, že v roce 2010 dal basista Frank Watkins přednost norským Gorgoroth před vámi?
On měl black metal vždycky radši, všichni jsme poslouchali Venom a tyhle věci. Ale tohle bylo čistě v jeho režii. Lidi se holt mění a mění svoje pohnutky. Ale nemyslím si, že by ho to s námi nebavilo.
O vašem bývalém kytaristovi Allenu Westovi už řadu let přicházejí zprávy o jeho problémech se zákonem. Jsi s ním v nějakém kontaktu? Věnuje se alespoň okrajově hudbě nebo svůj nevšední talent definitivně zabil…?
Upřímně, pár let jsem už o něm vůbec neslyšel. Občas jsem ho viděl, těsně před tím, než šel zase do vězení. Žil pár hodin severně odtud a předtím měl nějakou kapelu. Naposledy jsem o něm slyšel před covidem. Ale doufám, že se má dobře a že se mu daří.
|
