22. ledna hostilo pražské Forum Karlín metalovou akci, která slibovala velký zážitek a svátek tvrdé hudby. Evropou cestují v roli co-headlinerů Trivium a Heaven Shall Burn. Na podporu si přizvali Obituary a Malevolence. Sestava jak víno. Kvůli covidovým restrikcím byl koncert o rok odložen a na původní listině byly trochu jiné kapely, ale výsledná čtveřice do Karlína přilákala velice slušný počet diváků - nebylo vyprodáno, balkóny zůstaly zavřené, ale i tak odhadem dvě tisícovky lidí přišly.
Jako první zahráli angličtí divočáci Malevolence. Prezentují se řízným metalcorem, který publikum ihned rozpohyboval. Netrvalo to snad ani minutu a už byl na světě první circle pit. Malevolence nejsou žádní zajíci, přesto za třináct let mají venku jen tři desky. Z každé něco zahráli, nejvíce z novinky „Malicious Intent“, a i když to byl pořádný nářez, uprostřed setu kapela zahrála nejhezčí baladu večera (v podstatě taky jedinou) „Higher Place“. Myslím, že ji ocenil i největší drsňák v kotli. Byl to velice energický set a Malevolence splnili roli zahřívače publika na jedničku.
Druhé jméno budí nesmírný respekt. Death metalová legenda Obituary nebývá často v roli předkapely. Dostala k dispozici čtyřiceti minut, který využila zkušeně a ukázala, co je to brutální death metalový nářez. Obituary jsou chlapi v letech, ale hraje jim to snad lépe než za mlada. Obituary mají venku novou fošnu „Dying Of Everything“, ze které využili dva kousky, které zněly přímo báječně. Titulní věc byla vrcholem celého koncertu. Skvělý zvuk, parádní výkon Johna Tardyho a pozvolna gradující set.
Dva headlineři. Před prvním z nich zahalila pódium černá opona. Když se na začátek koncertu Trivium snesla dolů, odhalila nádhernou velkou scénu. Byla laděna do čínské či japonské stylizace. V pozadí byla obrovská plachta plná draků a loga kapely, bubeník hrál uprostřed kulis, které upomínaly na tradiční tvar japonských střech. Na obou krajích pódia číhaly dvě velké dračí sochy se svítícíma očima. Kapela si velký prostor užívala a muzikanti často měnili svá stanoviště, logicky nejaktivnější byl frontman Matt Heafy.
Zvuk měli Trivium nejlepší z celého večera. Ostré riffy zněly téměř jako z desky, byla skvěle slyšet technicky náročná hra bubeníka a rovněž zpěv zněl dobře a čitelně. Heafy byl jako frontman skvělý. Nejenže vytasil trochu češtiny (pár slov, ale potěšily), ale nešetřil úsměvy a dobrou náladou. A samozřejmě nezapomněl regulovat svou tělesnou teplotu vyplazeným jazykem. Trivium čerpali téměř z celé kariéry, nechyběly skladby, které se nořily do světa death metalu, thrash metalu i metalcoru, zazněla i hypermelodická hitovka „Strife“. Fanoušci řádili na vše a atmosféra byla ohromující. Trivium zaváleli i s novými songy „Amongst the Shadows & the Stones“ z minulého alba „What The Dead Men Say“ a s novinkou „Like a Sword Over Damocles“ z „In the Court of the Dragon“. S tím souvisí však jediná výtka. Je zvláštní jet turné k nové desce a zahrát z ní jedinou skladbu. Jinak vystoupení ale bylo parádní.
Heaven Shall Burn měli poněkud chudší, lépe řečeno obyčejnější scénu a oproti jiným svým vysdtoupením se obešli bez pyrotechniky. To ale nevadí, největší „pyro“ je kapela samotná. Od první skladby „My Heart And The Ocean“do publika kropila brutální energii, mosh pit střídal jiný a nechyběla oblíbená Wall of death či hromadné veslování. Lidi si koncert užívali. Úvod byl však ve znamení poměrně přehuleného zvuku a zpěv zůstával utopený. Tento neduh se postupně dařilo odstraňovat, nicméně zvuku Trivium se Heaven Shall Burn nepřiblížili. S „Übermacht“ se lepšil zvuk i atmosféra koncertu. Marcus Bischoff je fantastický frontman, který působí velmi sympaticky. Zvládl obíhat celé pódium, zpívat, komunikovat s publikem, vše s velkou grácií. Ani ostatní členové kapely nebyli statičtí. Ke konci setu si na moment mohl některý z fanoušků zařvat do nastaveného mikrofonu spolu s Markusem. Heaven Shall Burn se věnovali takřka celé své diskografii, z posledního alba „Of Thruth And Sacrficice“ zaznělo asi pět kousků. Samozřejmostí byly koncertní stálice - cover Edge Of Sanity „Black Tears“ či megahit „Endzeit“, starší fanoušky musela potěšit "Numbing The Pain“ z desky „Antigone“. I přes nedokonalý zvuk předvedli Heaven Shall Burn velice silný set, který ukázal, že jejich metalcore či melodic death metal má schopnost strhnout velké prostory.
Hala byla zaplněná, i když ne vyprodaná, takže úplná tlačenice nebyla, ale frontám na pivko se asi nedalo vyhnout. Merch měly kapely cenově ještě docela při zemi, ačkoliv překvapilo, že headliner (HSB) měli trika výrazně levnější než ostatní. Až na pár opilých individuí (chm, zaplatit nemalé peníze za lístek a být mimo po první kapele je docela výkon) panovala skvělá a přátelská atmosféra.
Všechny čtyři kapely zaslouží velký potlesk, protože podaly skvělé výkony. Kdo má rád nadupaný extrémní metal, musel si pomlaskávat. Je teprve leden a tak není dobré dělat nějaká velká prohlášení, nicméně troufnu si říci, že na tuhle akci budu vzpomínat jako na jednu z nejpovedenějších za tento rok.
|
