I thought things would take off
But they cooled down
Your voice on the phone
I hear traffic behind
Tímto textem začíná dvanácté album švédských mistrů smutných melodií Katatonia. Deska se jmenuje „Sky Void Of Stars“ a disponuje krásně potemnělým obalem z nepěkné budoucnosti.
Minulé album „City Burials“ bylo návratové, neboť se před ním kapela na čas rozpadla. Comeback to byl podařený, ale s odstupem času se dá říci, že deska poměrně zapadla. Katatonia na ní předvedla několik výborných písní, ale místy jako by chyběla energie a do nejlepších počinů skupiny měla daleko.
Novinka „Sky Void Of Stars“ nepřináší žádnou výraznou změnu a kdo Katatonii zná, nebude ničím překvapen. To možná zní jako nuda, ale je to naopak – kapele se podařilo natočit albu, která má osobité kouzlo a více energie než předchůdce. Deska je na více poslechů a je potřeba si na ni udělat čas. Hudba není nijak extra složitá, ale své kouzlo vydává postupně. Co je důležité, Katatonia přináší i hitovky.
Jestli vás nahrávka něčím ihned zaháčkuje, budou to pecky „Birds“ či „Atrium“. První jmenovaná je rychlejší a dominuje jí skvělá kytarová melodie, jejíž zvuk je pro Katatonii signifikantní. Song hezky odsýpá a stylem by se hodil třeba na „Dead End Kings“, i zde by byl hitem. „Atrium“ je poněkud rozvážnější, ale i zde je velmi výrazná kytarová linka, která udává hlavní melodii. Song má temnější atmosféru a stylem by se mohl zařadit do období „Night Is The New Day“.
Že kapele sluší tvrdší vyznění, naznačuje úvodní „Austerity“ se skvělými trhanými riffy, ačkoliv kapela už měla mnohem výraznější otvíráky desek. Poklad se nachází uprostřed alba. „Author“ začíná poměrně nevinně, ale kapela si do skladby nachystala nejtvrdší riffy celé nahrávky. Z nich se vynoří megasilný refrén, který svou epickou atmosférou připomene období „Viva Emptiness“. Překvapí parádní kytarové sólo a v textu i název desky. Jako na každém novějším albu, i na "Sky Void Of Stars" najdete skladbu, která je jemná s nádechem elektroniky.- „Opaline" obsahuje melancholii, jakou umí jen Katatonia. Doom metalovo-popovou baladou je „Impermanence“, ve které hostuje Joel Ekelöf z progresivních Soen. Jeho hlas je podobně melancholický jako Jonasův, ale zabarvením se blíží Mikaelovi Akerfeldtovi z Opeth. Potěšením je progresivní tečka v podobě šestiminutové „No Beacon To Illuminate Our Fall“, v níž se střídají různé nálady, atmosféra graduje a přichází i hudební zvraty. Poslechnete si velmi jemné pasáže, aby vás vzápětí přepadlo to nejagresivnější z celé nahrávky.
Je škoda, že produkce nahrávky je místy až příliš „hodná“. Zejména ve zvuku kytar chybí mnohdy důraz, i když si o to situace vyloženě říká. „Sky Void Of Stars“ je albem, ve kterém si Katatonia hýčká sama sebe, kapela se svým výrazem často vrací ke starším albům. Není to špatně, jen na novince nemůžete čekat nic překvapivého nebo nového. Katatonia je ve svém pojetí melancholie konzistentní a zcela osobitá, přičemž poskládala album tak, aby se posluchač ani chvilku nenudil. Už zdaleka není tak tvrdá jako dříve, ale když je třeba, umí do toho hrábnout. „Sky Void Of Stars“ zastihlo Katatonii ve výborné skladatelské formě. Vysoké hodnocení dávám s neskrývanou radostí.
|
