„Vykovaný do ocele v temných lesích švédského venkova, Screamer vztyčují vysoko svůj prapor! Pevně zasazeni do hlubokých tradic heavy metalu, Screamer neztrácejí ze zřetele to, co je opravdu důležité – dobré melodie, dobré pití a dobré časy!“ V charakteristice vypůjčené ze životopisu švédských heavíků Screamer je obsaženo všechno podstatné, k čemu se ve čtrnáctém roce existence a na pátém albu „Kingmaker“ švédská pětice dopracovala.
Švédský původ kapela nezapře, pojem Hammerfall bude jedním z těch, který by při detailnějším popisu skladeb přišel na paškál opakovaně. Při žonglování s pojmem venkov se nabízí jako synonymum pojmy nekomplikovanost, bezprostřednost i určitá přitažlivá naivita. Hluboké tradice heavy metalu vás nasměřují do náruče Judas Priest, stejně jako k poznatku, že Screamer ani v nejmenším neřeší fakt, že hudební svět je v neustálém vývoji, takže „Kingmaker“ používá stejná ozubená kola jako soubory v osmdesátých a devadesátých letech (nutno podtrhnout, že v péči Screamer jsou důkladně promazaná). A co je zásadní – na prvn9 položku, kterou kapela považuje za důležitou, se dá stoprocentně spolehnout, a když si zajistíte alespoň slzu druhé z nich, třetí vás rozhodně nemine.
Lovit ze studny energických, svižných skladeb, psaných podle osvědčené matrice na chytlavou jistotu, zahraných se zjevným zápalem a chutí (naštěstí, to je základní devíza, která z „Kingmaker“ dělá přitažlivou žánrovou pochoutku), reprezentativní vzorky je celkem zbytečné, Screamer nenapsali žádné přelomové hity, ale zároveň na desku nedali žádnou vatu, takže vsadit lze na kteroukoliv položku. Snad pro určitou výjimečnost zásluhou volnějšího tempa nelze přehlédnou „Ashes And Fire“, díky nejvýraznějšímu užití hammondek, které do hudby Screamer vkládají příjemnou hard rockovou příchuť a zároveň vlivem až power metalové lehkosti může aspirovat na tahouna desky i koncertů melodická lahůdka „Chasing The Rainbow“, ale fakt, že kapela coby videoklipové taháky vybrala titulní skladbu a položku „The Traveler“, nejlépe vypovídá o tom, jak soudržnou nahrávkou „Kingmaker“ je.
Zdůraznit je třeba i fakt, že Screamer nejsou žádní agresivní buchaři a heavy metal v jejich podání má hodně přístupnou a pohodovou atmosféru – jako by klukům při psaní desky někde v pozadí hrály desky, orientované na melodické A.O.R., a tahle příchuť se do celkového vyznění otiskla. Věřím tomu, že kdyby Screamer s „Kingmaker“ přišli v příhodnější době, mohlo být jejich jméno skloňováno ve stejné kategorii jako Hammerfall. Screamer nejlepší dobu o nějaké desetileté prošvihli, takže výsledkem je „jen“ žánrově vydařené album.
|
