Gillean Kennedy je mladý muzikant, původem ze Skotska, jehož jméno zní stále silněji scénou extrémní hudby, protože za dva roky existence se mu podařilo projekt Lux dostat do širšího povědomí. Ač se stále pohybujeme v undergroundových kruzích, Gilleanovo pojetí post-black metalu je na čtvrtém albu „Become You Star“ dosti specifické a sází hlavně na celkovou atmosféru než na tlak vyvěrající z blackmetalových hlubin. Nastal čas tohoto umělce představit trochu blíž, neboť jeho hudba je čím dál zajímavější. Dá se mluvit o tom, že jej v třiadvaceti letech čeká ještě slušná hudební kariéra, protože pořád je v letech, kdy může mít největší umělecký rozpuk před sebou.
Pro většinu čtenářů bude tvůj projekt Lux asi neznámým. Mohl bys ses představit jako jediný člen uskupení?
Moje jméno je Gillean Kennedy a jsem skutečně jediným členem projektu Lux. Jedná se o post-black metal, který vznikl ve Skotsku, ale nyní tvoří hudbu v Bretani ve Francii.
Shodneme se na tom, že základem tvé hudby je black metal. Ten zažil rozpuk ještě předtím, než ses narodil. Co ti na této hudbě učarovalo?
Metalovou a alternativní hudbou se zabývám tak dlouho, jak si jen pamatuju. Co mě na blackmetalové hudbě obzvlášť láká, je její duchovní uvolnění a syrové, nespoutané sebevyjádření, které v mnoha jiných stylech nenajdu. Cítím zvláštní čistotu ve způsobu, jakým black metal zní a jak se hraje, a co je nejdůležitější, je v něm také velká míra autenticity, záleží na atmosféře a záměru, na ničem jiném. I když spousta black metalu, který mě bavil nebo mě inspiroval, byla vydána před desítkami let, vzrušující na současné scéně je, jak je stále svěží a inovativní. Vždyť mnoho kapel, které začaly někdy kolem roku 2000, stále vydává svá díla.
Jsi příznivcem spíše původního black metalu v duchu Venom nebo Celtic Frost, jeho skandinávské odnože, nechvalně proslulé „pure norwegian black metal“. nebo jeho ještě modernější tváře?
Skandinávský? Zcela určitě. Mám rád i Celtic Frost, ale fanouškem Venom jsem nikdy nebyl. Co se týče norské druhé vlny, tam pro mě black metal opravdu začíná. Nerad se příliš zapojuji do politiky nebo její kontroverze, ale „Filosofem“ (čtvrté album Burzum, pozn. aut.) a „Ildjarn“ (sólový debut bývalého člena Thou Shalt Suffer, pozn. aut.) jsou po hudební stránce skvělé základy. Myslím, že v současnosti je black metal nasycený a rozmanitost specifických stylů je tak velká, že je těžké vybrat oblíbené věci, protože téměř všechno je docela dobré a poslech se může vyplatit, pokud mu věnuješ dostatečný prostor. Vychází tolik nových projektů, až je to ohromující. Já v dnešní době tíhnu k projektům jedné osoby, protože oceňuji, že taková hudba nebude umělecky kompromitována. Jednotlivec má nad svou tvorbou absolutní moc. Moji osobní oblíbenci v black metalu se mění, ale teď mám opravdu rád Abyssic Hate, Trist, Azrael Rising, Wolves In The Throne Room, Xasthur, Arckanum, Angantyr, Wigrid, Trhä, Këkht Aräkh, Horn, And End…, Mavorim , Side of Despondency a další.
Proč ses rozhodl hrát black metal jinak než Mayhem nebo Bathory?
Je pro mě těžké pokusit se znovu vymyslet a hrát podobné věci, které ty kapely udělaly tak dobře. Začal jsem hrát hudbu tak, že jsem jako dítě psal riffy a nestaral jsem se, do jaké kategorie spadají. Očividně tam byl nějaký nevědomý vliv všeho, co jsem kolem sebe slyšel. Některé z mých prvních zkušeností s poslechem extrémního metalu byly od Samiho Hynninena z Opium Warlords, Stephena O`Malleyho a Cheta W. Scotta a jeho Blood Of The Black Owl. Zpětně považuji jejich tvorbu za téměř outsiderský metal, protože je tak originální a není snadné jej zařadit, přestože zapadá do extrémních metalových žánrů. S ohledem na to, co dělám pro Lux, jsem se rozhodl, že chci vmíchat všechny ostatní prvky, které se mi hudebně líbí a které se v tradičním stylu nenacházejí, jako čisté kytary, čisté vokály a neobvyklé melodie. Poslouchám hodně emo a post-hardcorové hudby, která má své místo v tom, co říkám. Pamatuji si, jak jsem seděl sám v bytě a sledoval nádherný západ slunce nad pouliční scénou a jak mě to emocionálně zaplavilo. Rozhodl jsem se, že to chci zkusit zachytit a převést do hudby, což znamenalo udělat hudbu křehčí a citlivější než klasický black metal. Tato scéna se stala přebalem prvního dema Lux. V té době moje jediné povědomí o post-black metalu pocházelo z projektu s názvem Side Of Despondency a jejich prvního alba "Heretoir", které jsem si koupil v roce 2012. To mě hodně ovlivnilo. Díky tomu jsem si uvědomil, že hraní black metalu v tomto stylu nakonec umožnilo hudbě mít větší význam. Po demu jsem objevil další skvosty jako Sadness a jiné.
Je vidět, že hodně pracuješ s temnou atmosférou a klávesovými plochami…
Temná atmosféra pramení z toho, jak introspektivní a melancholická je moje vlastní mysl a jak mocné mohou být pocity nebo emoce určitých událostí. Snažím se do některých skladeb přehodit opačnou náladu, abych to projasnil, ale pořád to nese punc smutku. Některé skladby vznikají ze silného emocionálního pnutí, což jsou největší inspirace pro jejich vytvoření. Co se týče kláves, používám je od prvního dema. V té době jsem hodně poslouchal Buriala (ambientní a dubstepový umělec z Velké Británie, pozn. aut.) a líbil se mi jeden ze zvuků zvonu na albu „Untrue“. Ten zvuk jsem zkusil dát dohromady s kytarou a bicími a myslím, že to dopadlo dobře. Vždycky jsem měl rád synťák na deskách „Lustre“, „Dunkelheit“ a „Basarabian Hills“, ale chtěl jsem ho použít jinak.
Když se podíváme na tvůj hudební životopis, figurují v něm Funeral Tomb, Oblivion a Lux. První projekt nemá zatím žádné album. Plánuješ něco pod tímto názvem někdy vytvořit?
Funeral Tomb byl docela zajímavý, myslím, že ještě někde na Discogs je jedno demo. Pracoval jsem na ambientní mezihře pro Oblivion a nechal jsem notebook běžet celý den. Když jsem se k němu vrátil, vypadla z toho skladba, která zněla neuvěřitelně pomalu a zkresleně, až to bylo démonické. Rozhodl jsem se to zesílit a nahrát, přidal jsem nějaké drony a hexy a tak vznikl Funeral Tomb. Jednalo se jednorázovou záležitost, protože jsem nebyl schopen znovu vytvořit stejný efekt. Někdy by mohl vzniknout další projekt pro Funeral Tomb, ale mohl by jít jiným směrem.
S Oblivion jsi dlouhohrající desku natočil, ale aktivity skončila v roce 2019. Je to uzavřená záležitost?
Oblivion byl první oficiální projekt, s kterým jsem začal a který byl oficiálně vydán. Předtím jsem hudbu dělal s mikrofonem na notebooku, asi od svých deseti let a pak jako teenager jsem začal s black metalem. Oblivion znamenalo sbírání zkušeností s tvorbou čistého black metalu, nahráváním a mixováním všeho sám, což vyvrcholilo v desku „Dark Place“. Pořád se mi to album moc líbí, ale pokud budu dělat více blackmetalovou hudbu, bude pravděpodobně pod jiným názvem s jiným konceptem. Když poslouchám „Dark Place“, je s tím spojena velká dávka nostalgie a vzpomínky na to, kde jsem v té době byl ve svém životě. Pak jsem udělal ještě demo „Bloom“, které už představuje přechod k Lux.
V čem je největší rozdíl mezi Lux a Oblivion?
Lux je výraznější a barevnější. Stále existuje zřejmá estetika, kterou chci, aby Lux měl, ale nakonec je tematicky naprosto neomezená. Lux má naprostou transparentnost v tom, co chci hudebně vyjádřit, bez starostí o nějaké labely nebo žánry. Předtím jsem měl pocit, že se omezuji na pokračování v psaní jen syrového black metalu. Pro Lux je mým hlavním cílem vidět, kolik syrových, nefiltrovaných a osobních emocí do toho mohu vložit. Vždycky jsem rád dělal hudbu, která mě zneklidňuje a dojímá. Z tohoto důvodu už nepoužívám klasické blackmetalové syntezátory jako tomu bylo u Oblivion. V současnosti nacházím v hudbě tolik věcí, které nejsou blackmetalové, že jsem nadšený, že mohou být součástí Lux.
Tvé poslední album „Become You Star“ je z tvých alb nejvíce atmosférické a nejméně blackmetalové. Je to trend, který chceš prohlubovat?
Je skvělé, že ho vnímáš jako nejatmosféričtější. Každé album Lux je koncepčně samostatným dílem a stojí na základě prostředí a nálady, která do něj v té době vstoupila. V tomto ohledu může budoucí hudba znít zase trochu jinak. Nebylo to vědomé rozhodnutí klást menší důraz na black metal. „Become You Star“ jsem dělal na konci prosince s tím, že jsem chtěl zapojit spoustu různých prvků, které ale možná trochu vytlačily black metal. Black metal bude pro Lux důležitý i v budoucnu, ale v jaké bude formě, není jisté do chvíle, dokud album úplně nedokončím.
Tvoje alba jsou tvou prací nebo s tebou na nich pracuje více lidí?
Pouze moje práce. V minulosti jsem spolupracoval s Faith, úžasnou umělkyní z New Yorku, která přispěla vokály k jednomu singlu a také jsme spolu natočili split album „Flying Away“.
Jakým stylem pracuješ? Tvoříš skladby spontánně nebo si nejprve nahráváš jednotlivé nápady a pak je spojuješ do celých skladeb?
Psaní a nahrávání je něco, co se děje a já o tom nepřemýšlím, jinak se ztrácí určité kouzlo. Hodně z toho, co se děje při tvorbě alba, je improvizace, ale i tak na základě několika nápadů, které si třeba měsíc předtím nahraju do telefonu. Nestíhám nahrávat celý rok kvůli jiným závazkům, takže když mám čas a přístup k vybavení, je celý proces rychlý. Propojím určité myšlenky dohromady a přidám nové věci, abych přivedl skladbu k životu. Hodně času věnuji komponování i nahrávání, dokud album není takové, jaké chci, aby bylo. Mnoho nápadů vzniká spontánně v období nahrávání, kdy jsem tak emocionálně nabitý tím, co dělám. To vytváří euforii. V tomto smyslu každé album představuje jedinečný zážitek zachycený v krátkém časovém úseku. Nerad nechávám materiál ležet příliš dlouho, zvuk tím ztrácí na naléhavosti, kterou chci zachytit. Během procesu nahrávání skoro vůbec nespím a jsem tak pohlcený tím, co dělám, že je těžké přestat. Jediná věc, s kterou se trochu zdržuju, jsou vokály, protože tam si dávám čas na napsání textů.
Jak se tvá alba dostávají do distribuce? Zastupuje tě nějaká firma?
Všechno si vydávám sám na bandcampu. V minulosti jsem oslovil malá vydavatelství Spirits Of The Air, Maa nebo Silentium In Foresta, která vydávají fyzické nosiče, ať už CD nebo kazety. Líbí se mi hodnota, kterou má fyzická kopie, ale vypadá to, že streamování a digitální vydání se zdá být správným způsobem distribuce.
Když bychom se podívali na všech sedm skladeb z poslední desky „Become You Star“, která z nich je pro tebe nejdůležitější a nejvíce představuje podstatu Lux?
„Trace“ pravděpodobně nahustila hodně z toho, o čem Lux je, do velmi krátké stopáže. Moje nejoblíbenější je „Lift“. Je hlavně o intenzivním pocitu, o vteřině, kdy překonáš svou vlastní mysl a zažiješ stav blaženosti. Název pochází z toho, jak se celá skladba stupňuje. To bylo vždy součástí toho, o čem Lux je.
Pracuješ velmi rychle. Už máš rozpracované další album Lux nebo nějaký nový projekt?
Na letošní rok je v plánu minimálně další album Lux. Momentálně pracuji na dalším projektu s názvem In Tears. To je depresivnější a nostalgičtější než aktuálně zní Lux. Má zcela odlišný tvůrčí proces. Mám plány na další potenciální nové projekty, ale vše záleží na tom, jestli mě budou ještě zajímat ve chvíli, kdy budu mít čas na natáčení. Momentálně jsou mými hlavními zájmy Lux a In Tears.
A co koncerty? Je možné, že někdy své skladby zahraješ naživo?
Rád bych si naživo zahrál nějaké skladby Lux, ta myšlenka se mi líbí. Bohužel neznám osobně nikoho, kdo by sdílel úplně stejné specifické hudební chutě, a i kdybych dal skupinu dohromady, bylo by těžké, aby to neznělo jako Lux tribute band nebo něco podobného. Byla by to sice zábava, ale bylo by v tom příliš mnoho kompromisů, k čemuž svádí hraní s jinými lidmi. Píšu spoustu věcí, které ale po nahrání zapomínám. Snad se to jednoho dne stane, až potkám ty správné lidi, ale zatím to není priorita.
Mohl bys vysvětlit význam názvu Lux? Ptám se proto, že v češtině je to výraz pro vysavač.
To jsem nevěděl (smích). Lux je samozřejmě latinsky světlo, což je jeden z hlavních důvodů výběru tohoto jména. Je to také jednotka pro měření toho, kolik světla osvětluje povrch. V tomto smyslu je světlo vnitřním klidem a Lux je odrazem toho, kolik světla cítím každý den ve svém životě. Skoro jako když se snažím vidět světlo na konci tunelu. Snažím se k tomu přidat tajemno a kouzlo, protože si myslím, že hudba je formou magie v tom, jak v každém z nás může vyvolat pocit. S každým albem jsou vlastně spojeny různé úrovně světla, a proto je některé temnější než jiné. A taky se mi líbí, jak to slovo zní.
Jsi velmi mladý muzikant. Jakou máš v hudbě vysněnou metu, cíl, jakého chceš dosáhnout?
Tohle je těžká otázka. Hlavně proto, že mám pocit, že už plním svůj cíl, kterým je umět vyjadřovat věci a psát hudbu, která pro mě něco znamená. Předpokládám, že ambicí a vysněným cílem je nadále nahrávat a dokumentovat svůj život hudbou. Hudba je jediná smysluplná věc, která mě drží v životě a když ji lidé poslouchají, je to docela zvláštní…
|
