Nad tvorbou Steel Panther není třeba spekulovat. Je přímá, jednoduchá, energická, i když ne zrovna moc inteligentní. Na začátku všeho byla chuť zahrát si pořádný glam metal, ale zároveň si z celé scény osmdesátých let udělat srandu. Zafungovalo to, ať už po názvem Metal Skool (to u toho byl současný bubeník Korn Ray Luzier) či v začátcích Steel Panther, z nichž album „Feel The Steel“ a snad i „Balls Out“ lze považovat za ucházející nahrávky. Jenže stará pravda mluví o tom, že opakovaný vtip přestává býti vtipem a přesně to platí o Steel Panther. Stejně jako tuzemští Alkehol se drží hospodské poetiky a chlastací témata natáhli už na řadu desek, tak i Steel Panther svoje párty plné kurev, drog, laku na vlasy a různých sexuálních deviací opakují skoro až do omrzení, s tím, že jste při minulých deskách leckdy spíše nechápavě kroutili hlavou, do jaké trapnosti mohou jinak velmi zdatní muzikanti zajít. Ani hudba, kterou jejich desky za posledních deset let přinesly, nebyla nic moc zajímavého a v glam metalovém ranku je bylo možné řadit k horšímu průměru.
Srovnejte nejlepší alba Steel Panther s vrcholky žánru v podobě děl Mötley Crüe, Poison, Ratt, Cinderelly, Warrant a dalších (záměrně nejsou zmíněny největší kapely Guns N`Roses a Bon Jovi) a je jasné, že tahle formace vždycky hrála druhou nebo třetí ligu. Má sice hbitého frontmana Michaela Starra (Ralpha Saenze, sezónního zpěváka L.A. Guns z devadesátých let) a výtečného kytaristu Satchela (Russe Parishe z Halfordových Fight), sem tam se jí povedl napsat menší žánrový hit, ale to je tak všechno. Její alba jsou děravá jako ústa staré ženy (jak pravil Inču-čuna) a mezi hrstkou dobrých skladeb se vždy nachází množství balastu, které staví na největších glam metalových klišé a frackovsky předváděcí náladě osmdesátých let, až kapele uniká pravá podstata dobré písničky. A pak je tu show, komediantství, pro Američana možná vrchol zábavy, pro našince trapná podívaná ve stylu bůhvíjakého dílu „Prci, prci, prcičky“. Přejme za to Steel Panther úspěch, jen proboha ať nikdo nechce uznání, že tohle je opravdu dobrá kapela.
Na tom nezmění nic ani skutečnost, že novinka „On The Prowl“ je o něco lepší než všechna jejich díla za posledních deset let. Ani na ní však není nic, za co by se měla tahle parta považovat za vrchol současného glam metalu, ač je oproti osmdesátým letům slabý jako čajíček. Největší rozdíl mezi „On The Prowl“ a minulými deskami je v tom, že novinka nepůsobí až tak trapně jako „All I Can You Eat“, a oproti „Lower The Bar“ a „Heavy Metal Rules“ má více lepších, snad i nápaditějších skladeb. Tedy aspoň takových, při nichž se člověk za kapelu nestydí. Vše se točí znovu kolem sexu a přitažlivosti je ve Steel Panther jen o něco málo více než v Morčatech na útěku, na druhou stranu je nutné přiznat, že „Friends With Benefits“, „1987“, „Magical Vagina“ nebo „Pornstar“ nejsou, alespoň co se hudební i melodické nápaditosti týče, úplně špatné věci.
Za zdařilé lze považovat obě balady „On Your Instagram“ a „Ain`t Dead Yet“, přičemž hlavně druhá odhaluje nejryzejší podstatu Steel Panther v akustickém hávu a výsledkem je příjemná rocková skladba nejčistšího amerického střihu. Starrův hlas v ní zní lépe, neboť je oproštěn od zbytečné komediálnosti a teatrálnosti, protože takového efektu, jako jeho nedostižný vzor David Lee Roth, nemůže nikdy dosáhnout, i kdyby se stavěl na hlavu. Je tu řada skladeb, které se dají znovu brát jen jako průměrné. „Never Too Late (To Get Some Pussy Tonight)“, „Put My Money Where You Mouth Is“ nebo „Is My Dick Enough“ (s hostujícím Dweezilem Zappou, proboha…) chce kapela stavět jako velké stadionové hity a ukazovat je jako vrchol vlastního hédonismu, ale nikomu nemůže uniknout, že jsou to umělecky prázdné věci, falešné jako paruky na hlavách členů.
„On The Prowl“ nezklame, ani nenadchne, i když to tak špatná deska není. Co se týče Steel Panther, představuje novinka to lepší, čeho je tato parta schopna. Ovšem co se týče rockové scény, či jen samotného stylu, tam „On The Prowl“ zůstává v těžké šedi průměru. Nezachrání to ani pestré hadry, bujné paruky, obstarožní štětky a dávno vychlastaná láhev od Jacka Danielse.
|
