MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




SKINFLINT - Hate Spell

Že je metalová hudba globální záležitostí, je věc dlouho známá. Přestože největší a nejúspěšnější zůstává anglo-americká scéna, následována skandinávskou a německou, už od osmdesátých let bují metalová kultura na všech kontinentech a v zemích, do kterých byste nikdy neřekli, že tam tento styl může mít nějaké fanoušky, natož kapely. Byl to poprask, když v druhé polovině osmdesátých let vylezla z prostředí brazilských pralesů Sepultura, na kterou se nejprve koukalo jako na čtyřku exotů.. Tihle, že hrají metal…? Hráli a jaký. Parta bratrů Cavalerových vykopla dveře pro kapely z „netradičních regionů“ a s jejím úspěchem se svět začal zaměřovat i na různé scény v exotických destinacích. První na ráně byla Latinská Amerika (Austrálie byla objevena o léta dříve díky AC/DC), pak Asie a nakonec přichází řada i na Oceánii a Afriku. Ano, i v Africe se hraje tvrdá hudba a není to záležitost jen hrstky kapel.

Sjeďme prstem po mapě na jih, skoro co nejvíce to jde. Ve spodní části afrického kontinentu objevíme docela rozlehlou zemi, která se jmenuje Botswana. Co ní vlastně víme…? Možná to, že jí protéká známá řeka Okavango a na sedmdesáti procentech rozlohy se rozprostírá obří poušť Kalahari s civilizací takřka nedotčenými křováckými kmeny. Ty se do showbyznysu dostaly už v roce 1980, kdy byl v Botswaně natočen film „Bohové musejí být šílení“. Tím ale povědomí průměrného Čecha o této zemi končí. Metalový fanoušek však ví, že v Botswaně funguje velice silná undergroundová scéna. Ta byla před čtyřmi lety představena v rámci kompilace „Brutal Africa – The Heavy Metal Cowboys Of Botswana“, na které slovo dostaly zejména tvrdší, deathmetalové spolky, přičemž nejznámější kapela Skinflint už pomalu překročila regionální význam a dostává se do povědomí fanoušků po celém světě.

Co je na ní tak zajímavého, si můžeme ukázat na novinkovém albu „Hate Spell“. Skinflint tvrdí, že hrají čistý heavy metal, ovšem to je v jejich případě zavádějící, obzvlášť když si pod tímto pojmem představíte Iron Maiden, Judas Priest, Diamond Head či Saxon. Skinflint jsou jiní, stejně jako kdysi Sepultura jsou ovlivněni kulturou země ze které vychází. Duch jižní Afriky, její mystika a legendami obestřené tajemno kraje z jejich hudby vyloženě dýchá a v tom je největší síla kapely. Nespočívá v neotesaných kytarových riffech, v obhroublém projevu frontmana Giuseppeho Sbrany, ani ve skladbách, které v sobě v zásadě nemají žádné hitové ambice. Spočívá v neopakovatelné atmosféře, která pro našince bude jistě zajímavá a temně přitažlivá. V Botswaně nebo celkově v Africe Skinflint rozumějí, protože mluví jejich řečí, ve zbytku světa ale může kapela zaujmout něčím, co z hudby jiných kapel lze cítit jen stěží.

„Hate Spell“ má v sobě silný, zneklidňující prvek. Už jen minutu a čtvrt dlouhé „Intro“ dokáže navodit neopakovatelnou atmosféru, v níž se mísí typická metalové klišé s těžkým nádechem rozpálené, nekonečné plochy Kalahari. A skladby v tom duchu pokračují. Nejsou technicky nejnáročnější, nejsou ani nejdokonalejší, ale i v tom je jejich síla, Skinflint používají autenticitu jako zbraň a ne jen jako zakrytí faktu, že jako instrumentalisté za současnými anglo-americkými standardy ještě pokulhávají. Ale to vem čert, protože „Bloody Quills“, „Sasabonsam“, „Mankind Creation“, „Juju King“ (zde ukazují, že jejich inspirace leží hlavně u Slayer) a „Witch Hunting“ mají největší kouzlo ve staromilském kabátě, ve spontánnosti, která už metalovou scénu ve většině světa opustila. I když heavy metal s prvky thrashe a mírným nádechem deathu, který Skinflint prezentují, není vůbec nic nového a jeho formulky zde hojně využívané jsou známé už minimálně pětatřicet let, v podání Botswaňanů zní trochu jinak a docela přitažlivě.

Trojice z Gaborone nikdy nevyrazila dobývat svět a neděje se tak ani s novinkou „Hate Spell“, protože ta se příliš nevzdaluje od toho, co Skinflint tvořili na deskách předchozích. Sbrana a jeho dva parťáci spíše čekají na to, že světem budou objeveni oni, protože jejich specifické hudbě je nutné přijít na chuť. Když si dáte dohromady všechny souvislosti (zejména spojené s vůní na čerty vzdálené exotiky), proniknete do ní, dokáže se vám odvděčit. Je nedotknutá komercí a potřebami konzumního posluchačstva, takže představuje velmi slušnou a velice upřímnou esenci dřevního metalového stylu.

Jan Skala             


www.skinflintmetal.com

YouTube ukázka - Sasabonsam

Seznam skladeb:
1. Intro
2. Bloody Quills
3. Sasabonsam
4. Hate Spell
5. Blood Dripping From Torso to Toes
6. Shape Shifter
7. Mankind Creation
8. Eloko
9. Witch Haunting
10. Spirit Board
11. Conquest
12. Juju King

Sestava:
Giuseppe Sbrana - zpěv, kytara
Kebonye Nkoloso - baskytara
Cosmos Modisaemang - bicí

Rok vydání: 2023
Čas: 1:07:56
Label: Into Records
Země: Botswana
Žánr: heavy metal

Diskografie:
2009 - Massive Destruction
2010 - Iklwa
2012 - Dipoko
2014 - Nyemba
2016 - Chief Of The Ghosts
2018 - Skinflint
2023 - Hate Spell

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 19.03.2023
Přečteno: 1144x




počet příspěvků: 1

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Samozřejmě chápuže bodové...20. 03. 2023 9:01 David


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.08956 sekund.