V sedmém roce svého života se španělští Heleven vydávají zkoumat nové horizonty. Nasvědčuje tomu nejen název jejich třetího alba, které právě vydávají, ale i fakt, že od předchozího nahrávky "Into The Oceans", která se nesla v duchu přístupné symbiózy melodií a progových postupů, přestali trochu lpět na dosavadní tváři kapely.
Úvodní šleha „Stronger“ vás hodí do temné atmosféry moderního metalu, všemu vládnou drtivé math metalové riffy a melodický zpěv Higinia Ruize. Místy prosvítají prvky gothic metalu, ale klidně by se dala skladba zastřešit označením prog metal. Song má velmi výrazný a hitový refrén, ale jinak je poměrně netypická svou stavbou a při prvních posleších dovede být překvapivá. I „Toro“ má pořádně vrčivé a drsné kytary. Znovu tvoří kontrast k hutnému metalovému spodku pěvecké výšky a melodie. Zpočátku tomu chybí snad jen growl, na který však ve druhé polovině skladby také dojde.
„The Unknown“ má přes šest minut a riffy opět drtí kosti. Tentokrát je píseň o něco více zaměřená na atmosféru a vzletné vokály. Brutální (téměř meshuggahovské) výpady jsou povzneseny do výšin kytarovým sólem. Heleven udržují kontinuitu nahrávky a tak ani titulní song nevybočuje. Jeho závěr však silně evokuje tvorbu Gojiry a její práci s harmoniemi. Změnu přináší až „When The Earth Leaves The Sun“, klidná, zádumčivá a svým způsobem uklidňující. Kapela v ní opět ukazuje svůj dobrý čich na zajímavé melodie. Skladba je příjemně gradována a představuje to nejzajímavější z celého alba.
I přestože se dá o Heleven hovořit jako o progové skupině, drží se až na výjimky jednoho postupu. Do posluchače vpustí nejprve pořádný kytarový náklep (riffy umí vážně dobré), aby tvrdost poté vyvážila melodickým zpěvem a téměř hymnickými refrény. Ze začátku alba se může dostavit nadšení, které postupně opadá, i když je každá skladba zvlášť zajímavá, jako celek působí paradoxně monotónně. A poněkud schizofrenně můžeme hodnotit i další aspekty. Heleven mají chytlavé refrény a skvělé melodie, ale zrovna tak dovedou vše přehnat až k otravnosti. Higinjo má skvělý hlas a dovede jak growl, tak především silný čistý zpěv, jenže ne vždy zní příjemně. Při velmi důkladném poslechu lze narazit na další problém - podivný chrastivý zvuk bicích (činely), a místy i kytar, jako byste si pustili k hudbě i nenaladěnou televizi a vnímali její zrnění. Jinak se album snaží o moderní zvuk, především kytary disponují sytým zvukem, který dělá dojem, že posloucháte celou hradbu riffů.
Z názvu lze soudit, že „New Horizons Pt.1“ je prvním dílem albové série. Její úvod je verzí moderního metalu s příklonem k progu. Je libo djent? Groove metal? Heleven mají schopnost psát chytlavé melodie a důrazné riffy. Mají zajímavé nápady, ale nejlepší songy vystřílí ve své první třetině. Poté se začínají trochu opakovat a střídají skvělé momenty s horšími. Výsledkem je tak nadprůměrná deska, která má ambice a šance oslovit posluchače progresivně laděného metalu, ačkoliv do budoucna je rozhodně co zlepšovat.
|
