Italští melodičtí doomaři Shores Of Null se po třech letech vracejí s novou deskou. Ta minulá byla velmi specifická, protože se jednalo o jedinou skladbu („Beyond the Shores“), která měla skoro čtyřicet minut. Novinka „The Loss Of Beauty“ jde jinou cestou a obsahuje jedenáct (či třináct, v závislosti na edici) skladeb a zhruba padesát minut muziky.
Úvodní „Transitory“ je krátká kytarová skladba, ale v podstatě slouží jen jako rozehřívací intro. Teprve s „Destination Woe“ album pořádně začne. Riffy mají až black metalovou příchuť, ale jinak Shores Of Null jedou povedený gothic metal. Samozřejmostí je střídání čistého zpěvu a growlu. „The Last Flower“ ubere z tempa a blackové riffy vymění za klasický doom metal, lehce špinavý zvuk kytar zůstává i nadále. V „Nothing Left To Burn“ skupina přidá na naléhavosti, bicí doslova burcují a zdá se, že hudba získává na obrátkách, což vrcholí v největším kvapíku „Old Scars“. Rovněž jde o nejhitovější kousek nahrávky. Shores Of Null do toho trochu šlápnou a větší fofr jim sluší.
Ještě rychlejší je „My Darkest Years“, v níž kapela připomene výraz norských Borknagar. Vzletné čisté vokály jsou velice působivé a growl je rovněž velmi solidní. Jenže to je tak nějak vše. Shores Of Null mají po celou desku v podstatě jeden a ten samý výraz. Nebýt dvou rychlejších songů, bylo by tempo po skoro celou dobu stejné. Proto padesát minut trvající album působí velmi dlouze, chybí mu i trochu víc energie. Zajímavé je srovnání s minulým jednoskladbovým albem, které nepůsobilo nudně ani na chvilku, neustále se v něm něco dělo a nabídlo i chytlavější melodie.
„The Loss Of Beauty“ je lehce nadprůměrné gothic/doom metalové album. Nebojí se lehce špinavého zvuku, přitom je produkci možné pochválit. Shores Of Null hrají kvalitně a umí složit parádní skladby, jen jich na albu není tolik, kolik by si deska zasloužila. Místy nahrávka působí jednotvárně, když však kapela zrychlí, hned je to jiná pohádka. „The Loss Of Beauty“ je dobré album a kdo rád gotiku v kombinaci s doomem, bude patrně spokojen, ale v porovnání s minulým albem se nejde ubránit lehkému zklamání.
|
