Před deseti lety se italksá kapela Sirgaus na druhém albu „Sofia´s Forgotten Diary“, nabíízející průměrný symfonický rock/metal, rozloučila s angličtinou a až na výjimky se od té doby drží svojí mateřštiny. Stejně tomu je i na aktuálním šestém albu „L´Anguana e la Gemma del Mare Ancestrale“, na němž se Sirgaus stále drží svého zažitého stylu, metal se v jejich hudbě objevuje méně než v minulosti.
Album se snaží být teatrální, vyprávějící koncepční příběhK. Koncept rockové opery je však dramaturgicky divný. Titulní skladba působí jako hybrid mezi klasickou písničkou a intrem, protože do rockové hudby zní pouze mluvený hlas. Což nepůsobí nijak pěkně, ani to nenavodí nějakou atmosféru. Následující položka „Zoro“ patří mezi to nejlepší na desce. Metalově burácí a nabídne i vcelku povedené orchestrace nebo solidní kytarové sólo. Ač kapele dominuje zpěvačka Sonnia, v této skladbě zní mužský hlas. „Indomita Arte“ je další poměrně ráznou skladbou, která působí docela přitažlivě a střídá se v ní několik zpěváků a zpěvaček. Jenže se v ní začíná ukazovat, že Sirgaus nejsou příliš dobří skladatelé. Song má přes šest minut, ale působí velmi dlouze. Může za to i prakticky téměř stále stejný rytmus, který je navíc poněkud ospalý.
Kapela se místy vytasí se zajímavým orchestrálním motivem, jindy zkouší zabrnkat na baladickou notu. Sirgaus jsou hodně melodičtí, ale velmi brzy zjistíte, že melodie kolem vás jen tak proplouvají a chybí jim to podstatné – něco zapamatovatelného. Posluchač rozmazlený produkcí áčkových metalových kapel si ihned všimne slabšího zvuku. To je znatelné především v kytarách nebo v ne vždy příjemném zvuku bicích. Nedostatek peněz na živý orchestr je pochopitelný, ale Sirgaus se jej nepovedlo ani kdovíjak dobře naprogramovat, neboť zní pořád stejně. Zvuk je velmi chudý a někdy to vypadá, že hrají pouze tři trumpety a stále to samé dokola. Po produkční stránce je album velmi pozadu a díky neobratnému autorskému rukopisu je nahrávka nejpozději od poloviny značně únavná a monotónní - výsledkem jsou nezajímavé bicí, průměrná kytara a do toho otravné orchestrace. Ani zpěváci desku nijak zvlášť nepozvedli. Sonnia zpívat umí, ale není to žádný hvězdný hlas, který by dokázal uchvátit. Napadá mě srovnání s kapelou Souls Of Diotima, která možná není nejoriginálnější na světě, ale má naprosto úchvatnou zpěvačku Claudii, jež dokáže alba povznést o level výš. Sirgaus tohle chybí.
Díky dvěma bonusům zabere „L´Anguana e la Gemma del Mare Ancestrale“ takřka osmdesát minut. To je masa hudby, se kterou si neporadí mnohdy ani daleko zkušenější a slavnější bandy. Nadšenecká aura Sirgaus nestačí. Deska i přes solidní nástup nedokáže udržet posluchače v pozornosti až do konce. Chybí nějaký hit nebo skutečně pamětihodný moment. Jedná se o průměrné symfonické rock/metalové album, které nemá dobrý zvuk a je příliš zdlouhavé. Desku lze doporučit jen opravdu nadšeným fanouškům žánru.
|
