Mezinárodní spolek Phantom Elite nejde úplně nejjednodušší cestou. Pokud se vám nepronikalo nejsnáz do předchozích dvou alb, na nichž trojice v čele s Marinou La Torraca koketovala s power a symfo metalem, byť v hodně alternativní podobě, moderněji pojaté album „Blue Blood“ bude patrně ještě větší oříšek. Phantom Elite dali o kus větší prostor syntezátorovým hrátkám a studeně znějící elektronice, za kterou na velké části alba schovali kytary, takže spoléhat na riffovou přitažlivost se až tak úplně nedá. Stejně tak kapela trochu rozšířila stylovou paletu, díky čemuž je „Blue Blood“ náladově ještě roztříštěnější (asi jako když chcete smysluplně pospojovat pop, progres i metalcore) než předchozí nahrávky.
I proto se prohloubil význam Mariny La Torraca. Osobitá zpěvačka se sladce jedovatým hlasem je zcela zásadním jednotícím prvkem a její zpěv je v rámci jinak odtažitě chladného (ne přímo industriálního, ale tenhle kurs Phantom Elite lehoučce nabrali) výrazu nejvřelejším, nejjemnějším, nejpřístupnějším a nejobratnějším elementem. Je to důležité, protože najít jednotící nit mezi moderně útočnou „Skin Of My Teeth“, nervózní „Inner Beast“, pseudorapovou a dusavou „The Sick World“, klidnější „Birdcage“ s téměř šansonovou náladou, či pichlavě chaotickou „Fragments“ by jinak bylo velmi obtížné. Phantom Elite ani v minulosti nehráli na nějakou chytlavost či hitovost, a v tomto směru zašli na „Blue Blood“ ještě dál, jen těžko se některý z melodických motivů usadí natrvalo do závitů (nejžhavějším tipem by byla „Laid With Vines“, či „Daydark“, a není náhodou, že obě pochází z uspořádanější druhé poloviny desky), ale to zjevně není cílem kapely. Tady se spíš hraje na neortodoxnost a nové horizonty.
Pokud máte rádi Marinin hlas, dostanete vydatnou porci jejího umění, ale zpěvačka má ve svém portfoliu přístupnější a povedenější nahrávky. Pokud vám voněla předchozí alba Phantom Elite, asi najdete spoustu styčných bodů, nicméně kapela zašla při hledání své identity na aranžérsky bohaté, pocitově hořkosladké a studeně vřelé nahrávce zase o kus dál. Zajímavé, ale na předchozím albu „Titanium“ bylo jednoduše lépe.
|
