Je jen málo kapel, na kterých se dá demonstrovat definice sludge metalu, tak jako na sanfranciských Acid King. Už jen název mluví za vše. Nejenže si tak říkal mladý drogový dealer Ricky Kasso, který byl po nějakém nepovedeném feťáckém kšeftu zavražděn, ale ze slovního spojení smrdí kyselina, čpí halucinogeny, a to vše je povýšené až na nejvyšší královskou úroveň. Přitom hudba kapely vůbec vznešená není. Plazí se ve smradlavých bažinách, kde je cítit síra i hniloba, kam nikdy nedopadl sluneční paprsek a všeobjímající temnota nepustí na mysl jedinou radostnou myšlenku. Když s něčím takovým začali na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Black Sabbath, říkalo se tomu hudba Satanova a kapela byla poháněna drogami, které myslích muzikantů přiživovaly démony, spící v zadní části mozkové hemisféry. Výsledkem bylo vytvoření nového stylu, jaký si za svůj vzali Acid King. Ti jsou extrémnější než byli Black Sabbath, jdou více do detailu, ořezali veškeré hitové ambice a podladili kytary tak, aby z nich byla cítit ještě větší temnota a odkapával z nich ještě větší hnus.
To, že původním zpěvákem byl Dale Crover, dlouholetý bubeník sludgemetalových Melvins a snad i člen nejpůvodnější sestavy Nirvany, mělo na kapelu prvotní a velmi důležitý vliv. Nejen to, že byl manželem dnešní zpěvačky a kytaristky Lori S., ale hlavně proto, že Acid King zavedl do světa Melvins, do světa nejodpornějšího grunge a doom metalu, odkud se kapela už nikdy nechtěla vrátit zpět, i přesto, že ji Crover záhy opustil. Otěže převzala jeho tehdejší manželka Lori, která už oslavila třicet let od chvíle, kdy se postavila do čela kapely. Činná v ní moc není, ale fakt, že na konci března Acid King vydali novinkové album „Beyond Vision“, je neodiskutovatelný. Za třicet let je to teprve pátá deska, což nesvědčí o bůhvíjak vysoké pracovní morálce, ale přesto je to pro žánrové fanoušky i tentokrát docela svátek, protože „Beyond Vision“ je album stylové čistoty a majestátnosti sludge metalu.
Že by deska byla určena pro širší publikum, na to rovnou zapomeňte. Je koncipována tak, aby vyhovovala úzkoprofilové vrstvě posluchačstva, ale o to bude skalními fanoušky ceněna více. Díky většímu počtu instrumentálek (zpívané skladby jsou jen tři – „Mind`s Eye“, „90 Seconds“ a titulní „Beyond Vision“) se Acid King vracejí k prapůvodním kořenům, až do špinavé zkušebny na předměstí, kde poprvé nastavili zmučený zvuk podladěných kytar a vypustili první hnilobné tóny z patnáctiwattových marshallů. Dnes mají instrumentálně mnohem více našlápnuto, ale přístup a zaprášený, rozostřený zvuk se nezměnili. I instrumentálky (zejména úvodní „One Light Second Away“) mají příchuť dávných časů, i když hra na zprasený, garážový zvuk, jemuž dominují zbytečně přebuzené kytary, je jen na oko, pro zachování efektu a původního feelingu.
Tohle vše albu dodává patřičnou atmosféru, která je hodně silná a směrodatná. Pokud bychom si ji odmysleli (jde to vůbec?), zbydou jen docela obyčejné skladby, které neoplývají brilantními instrumentálními výkony, ani nemají hitové ambice a nápady, které by se chtěly usídlit v uších natrvalo. Ale síla celku je velká. Album působí jako monolit, který je třeba zpracovávat najednou. Není možné jej dělit na jednotlivé skladby, protože ty vás do děje nevtáhnou. Sílu oproti minulosti zvětšuje ještě angažmá druhého kytaristy Jasona Landriana, jehož nástroj zahustil celkový sound a jeho přítomnost dává Lori větší prostor pro kytarová sóla, která místy (jako příklad znovu poslouží úvodní „One Light Second Away“) dovádějí kapelu nejen do hájemství klasického hard rocku, ale svým pojetím se přibližují až spacerockovému výrazu.
Páté zjevení Acid King je opět stylové. Novinka „Beyond Vision“ nabízí přesně to, co se od ní očekávalo. Nechybí na ní nic z tradičního portfolia, není na ní jediná nota, která by byla navíc. Američané přesně demonstrují svůj styl, vzešlý ze sabbathovských kořenů, poučený grungeovou revolucí i garážovým rockem a dnes už i pokrytý plesnivinou. Jenže tohle byly vždy nejsilnější zbraně Acid King a sanfranciská čtveřice s nimi stále umí zacházet velmi dobře.
|
