Kapel v čele se zpěvačkou, které by hrály heavy/power metal bez přívlastku "symfonický", na scéně zas tolik není, takže když se objeví nějaká nová, vzbudí to pozornost nejednoho posluchače žánru. Němečtí Lankester Merrin, pojmenovaní podle postavy z hororu The Exorcist, debutovali před dvěma lety nahrávkou "Upon The Forgotten". Ta upoutala především chytlavou klipovkou "Rapture". Nyní přicházejí s druhým albem nazvaným "Dark Mother Rises".
Lankester Merrin hrají moderní heavy metal, ovšem vycházející z tradičních postupů, takže jejich hudbě nechybí chytlavé kytarové vyhrávky ani pestré vokální linky. Nahrávku ženou dopředu adrenalinem napumpované bicí tlučmistra Shawna Layera a nad vším ční pronikavý vokál pěnice Cat Rogers, která sice svým hlasovým rozsahem nespadá do první ligy metalových zpěvaček, ale její projev do hudby Lankester Merrin skvěle sedí.
Nahrávce znatelně chybí výrazný hit, který by zafungoval hned na první dobrou, jako tomu bylo na minulé desce v případě skladby "Rapture", ale přesto nabízí několik povedených kousků. K těm patří úvodní trojice "We Ride The Storm", "Bone Thomahawk" a "Medusa", která dokonale vystihuje povahu hudby Lankester Merrin. Škoda, že poté kapele spadne řetěz a nahrávka upadne do skladatelského průměru. Druhý dech chytne až s předposlední "Sweet Lizzie" a závěrečnou "Evil lives here". Nahrávka od začátku do konce uhání v příjemně svižném tempu. Chvilkové zvolnění přijde jen v "Perfect Illusion". Ta má zřejmě suplovat baladu, která na desce chybí.
"Dark Mother Rises" je vcelku povedená heavy metalová deska, která se příjemně poslouchá. Doporučil bych ji všem, kteří mají rádi kombinaci melodického heavy/power metalu a ženského hlasu. Škoda jen prostřední části alba, která je v porovnání se zbytkem desky citelně slabší.
|
