Přední představitelé metalcoru August Burns Red slaví dvacet let na scéně desátou deskou „Death Below“. Kdo je s pěticí z Pennsylvánie seznámen, ten už předem tušil, jak bude pravděpodobně další zářez v diskografii znít. A nejlepší na novince je, že přináší řadu překvapení a zní jinak než byste čekali…
„Death Below“ z části variuje motivy a témata z minulých alb, mění jejich očekávání a přichází s netradičními řešeními. Je to vítaná změna po trochu nevýrazné desce „Guardians“. Kapela zní svěže a pouští se do nepříliš probádaných vod snad na všech možných úrovních. Přitom si zachovává tvář a know how, takže není nouze o kulervoucí breakdowny („Backfire“), či typické klidné mezihry s vytaženou basou („The Cleansing“). Zároveň tu máme i dvě skoro osmiminutové skladby, dvě intermezza a nádech koncepčního alba, písně se většinou na sebe napojují či různě na sebe odkazují.
Můžeme se jen dohadovat, co způsobilo tak markantní redefinici stylu kapely. Jsou to dvacetiny na scéně? Nebo covidová pauza? Nebo nové vydavatelství? Těžko říct, možná je to kombinace všech uvedených faktorů a možná nějakých dalších. V každém případě je dobře, že k takovému kroku došlo a kapela si uvědomila, že další album nemůže znít stejně. „Death Below“ je na instrumentálně vysokém levelu a pravděpodobně jde o nejpropracovanější desku kapely. Písně často změní rapidně náladu, hodně často se střídají motivy, tóniny a celková atmosféra je skrze instrumentální stránku až příjemně zlověstná a temná. Kapela se vydala šířeji a hlouběji prozkoumávat zákoutí svého subžánru a obohacuje svůj technický metalcore o deathcore facelift.
Zatímco sofistikovanější a rafinovanější riffy („Revival“, „Dark Divide“) zapříčiňují svěží poslech, barevnost alba podtrhávají hosté. Ať už se jedná o Jesseho z Killswitch Engage (regulérní melodický refrén v „Ancestry“), geniální kytarové sólo Jasona Richardsona (Chelsea Grin) v „Tightrope“ nebo vokální příspěvky J. T. Caveyho či Spencera Chamberlaina, dotvářející atmosféru, každý song tím nabyde nové vrstvy. Posluchač může velice rychle identifikovat styčné plochy jednotlivých skladeb, byť se i přes lavinu nových vjemů a neustále se měnící rytmus a tempo najdou repetitivní místa. Zejména první část alba na ně trpí více než je zdrávo, od singlu „Backfire“ však kapela zařazuje vyšší stupeň a naplno vykládá trumfy na stůl.
Absolutní pochvalu zasluhuje nejen instrumentální složka, ale také vokální. Jake Luhrs zní hrubě, drsně a jeho hluboké growly atakují deathcorové vody. Na druhou stranu se nebojí experimentovat a čas od času si střihnout i čistý vokál („Deadbolt“ či „Ancestry“ naživo). Všechny výše uvedené atributy – progresivní instrumentální stránka, široké využití hostů, snaha experimentovat a zároveň zůstat v jádru věrný svému stylu – se nádherně odrazí v závěrečné osmiminutové „Reckoning“, která po poslechu celého alba působí mnohem lépe než jako samostatný singl. Ba co víc, jedná se o jeden z nejkomplexnějších songů kapely a pravděpodobně i nejlepší závěr desky. Desky, která se svou invencí, odvahou a výraznou snahou o sebereflexi postarala o velice příjemné chvíle.
|
