Švédští Bai Bang měli vždycky své kouzlo, ale nikdy jim nebylo dopřáno, aby se stali hvězdami, a to ani v rámci evropského glam metalu, k němuž se hrdě hlásí už od osmdesátých let. Tehdy celý svět upíral zraky na Europe, trocha pozornosti zbyla na Treat a TNT, a Bai Bang se krčili až někde za nimi, i když se nedá říct, že by tvořili o tolik horší muziku než zmíněné veličiny. Přežili devadesátá léta, což se o Europe ani Treat říct nedá, a i když přestávky mezi jednotlivými alby byly delší, nikdy s jejich vydáváním nepřestali, jen v ústraní čekali na další šanci. Když už v návrat glam metalu nikdo nedoufal, přišli před zhruba patnácti lety mladíci Crashdïet, Crazy Lixx nebo Reckless Love, a na obnovené stylové vlně se svezli i tatíci z Bai Bang. Zněli líp než předchozí dvě desítky let, deska „Livin` My Dream“ z roku 2011 je znovu nastartovala a zaručila jim místo na scéně. Ta byla jiná než v osmdesátých letech, už negenerovala globální hvězdy, ale v rámci žánrových festivalů, kam znovu chodili tisíce lidí, se Bai Bang po dlouholeté službě stali legendou.
Poslední desetiletku jsou v pozici, o níž usilovali od osmdesátých let. Hrají zejména pro žánrové fanoušky, kteří na ně nechtějí nechat dopustit, s obrovským nadhledem, v němž se podepisují letité zkušenosti. Jejich alba se stala jistotou. Přesně víte, co od nich můžete čekat, muzikanti jsou ve věku, kdy nebudou podstupovat žádné větší experimenty, svůj styl mají léty zažitý a stejně charakteristický jako autorský rukopis. Co se týče kvality, tak novější alba nevykazují žádné větší výkyvy, i když obecně se bralo poslední „Rock Of Life“ jako o fous vydařenější než díla předchozí. Novinka „Sha na na na“, ač obdařená poněkud hloupým názvem, tak měla výbornou výchozí pozici a nepočítalo se s tím, že by Bai Bang další příležitost promarnili. Spíše se čekalo, kolik vydařených skladeb se jim povede napsat tentokrát, když si na to nechali šestiletý prostor.
Frontman Diddi Kastenholt je nezmar a vede kapelu navzdory různým personálním změnám, které nejsou podstatné, protože Bai Bang stojí a padají s ním. On má typický rukopis, na který se můžete spolehnout, který se táhne alby Bai Bang od počátku. A jelikož „Sha na na na“ je album, jež si vyhledají zejména fanoušci kapely, rozhodně se nebude mluvit o zklamání. Diddi a jeho parta znovu přicházejí se slušnou várkou stylových hitů, leckdy až tak silných, že jim odpustíte úvod alba, v němž titulní skladba nasadí prakticky totožný motiv úvodu, jaký před pětatřiceti lety napsali Bon Jovi pro hit „Born To Be My Baby“. Ale až taková vada na kráse alba to není, zdařilých míst je mnohem více. Album se rozsvítí do krásy až po několikerém poslechu, ale o to větší slibuje trvalejší hodnoty, protože jsou místa, která budete objevovat i po desátém či patnáctém poslechu.
Forma, jakou se Bai Bang prezentují na první polovině alba, je skoro až neuvěřitelně silná. Září nápady, hitovými okamžiky, ohromnými kytarovými sóly a velkými refrény stadionových parametrů. „My Favorite Enemy“, „I Don`t Really Know“, „I Know All The Hits“, „I Wanna Rock N`Roll“, i titulní „Sha na na na“ jsou výjimečně vydařené hity, plně demonstrující někdejší glam metalovou sílu. Nehrají si na modernu, jdou k pravé podstatě stylu, k tomu, co bylo jeho symbolem - hitovost, energie a omamná pachuť sexe, drog a rock n`rollu. Kapela poprvé klopýtne s „Motivated“, která má poněkud unylejší refrén, ovšem v lehce snesitelných parametrech. „All Alone“ a zejména poklona Def Leppard „It`s Enough“ Bai Bang vrací k tomu nejlepšímu, co deska nabízí. O to nepochopitelnější je otřesná „Rock Me“, v níž se kapela dotýká naprostého dna. A hlavu do konce alba už nezvedne. „Having A Show“ není úplně špatná balada, ale nálada, která jí dominuje, je až příliš nostalgická na to, aby skladba mohla být považována za další hit. Silné není ani finále „That`s All I Need (wha wao wa)“, využívající stejné atmosféry jako skladba předchozí, ale když na ní Bai Bang roubují skandovaný refrén, není to nic, pro co byste kapelu měli uznávat. Závěr kazí celkový dojem z alba, které se mohlo díky skladbám z prvních dvou třetin stát nejlepším dílem Švédů. Takhle je to jen velmi dobrá deska. Je to ale málo?
„Sha na na na“ pokračuje v tradicích silných desek Bai Bang. Ti ukazují, že ve třetí a čtvrté dekádě existence jsou silnější než v začátcích, kdy byl styl, který představují, na vrcholu. Co se týče skandinávské glam metalové vlny, na níž Bai Bang naskočili před nějakými patnácti lety, v tomto ranku jsou (kupodivu) dnes jednou z nejlepších kapel. Jestli se o nějaké severské partě, hrající typický glam, dá mluvit jako té, co zraje jako víno, jsou to rozhodně Bai Bang.
|
