Američtí Babylon A.D. byli jedna z kapel, které mohla čekat na konci osmdesátých let velká budoucnost, ale exploze alternativní hudby jejich osud změnila a poslala je na spletitou cestu dalšími desetiletími. Kapela chvíli fungovala, jindy se jevila jako definitivně mrtvá. Teď je tu její další comeback prostřednictvím živáku „Live Lightning“, jenž má být startovním výstřelem k nové studiové desce. Kdy deska vyjde, je zatím ve hvězdách a přesné datum nezná ani zpěvák Derek Davis, s kterým jsme si povídali na aktuální témata i o věcech dávno minulých. Derek se na minulost dívá s nadhledem, nehořekuje nad rozlitým vínem a už ani nebydlí na Sunset Stripu. Stejně to místo už není co bývalo, říká, a ví přesně o čem mluví.
Promo materiály říkají, že Babylon A.D. jsou zpět. Comebackem se rozumí live album „Live Lightning“ nebo chystáte pátou studiovou desku?
Oboje! V roce 2017 jsme vydali album „Revelation Highway“, ale pak přišel covid, takže jsme se plynule přesunuli do studia, kde jsme začali dělat na novém materiálu. Ale na rok a půl covid všechno podělal. Pár kluků to chytlo, ale nevzdali jsme to. Teď máme živák, který jsme točili na třech různých místech. Chtěli jsme ho vydat hlavně proto, aby lidi viděli, že jsme zpátky na scéně, fungujeme a děláme něco nového. Myslím, že lidi dobře připraví na nové album.
„Live Lightning“ jste zaměřili hlavně na váš debut. Proč se z druhé desky „Nothing Sacred“ objevuje jen jedna skladba „Bad Blood“ a ne třeba skvělá balada „So Savage The Heart“ nebo „Psychedelic Sex Reaction“? Není pro tebe druhá deska tak důležitá?
Když jsme nahráli tři koncerty, měli jsme šestnáct skladeb a jedna z nich byla „So Savage The Heart“. Ale nebyla nahraná tak dobře, takže jsme museli vybírat lepší a to z „Nothing Sacred“ byla „Bad Blood“. Z první desky běžně hrajeme šest až sedm věcí, protože jí lidi znají nejvíc. Pak dáváme tři nebo čtyři z „Nothing Sacred“ a něco málo z „Revelation Highway“. Často taky hrajeme covery od Aerosmith. K živáku jsme ale neměli dost kvalitních verzí skladeb z „Nothing Sacred“.
A jak jste skladby vybírali?
Dva koncerty byly použitelné, z nich vzešlo dvanáct věcí. Něco málo jsme použili i z třetího koncertu. Jsme rádi, že jsme měli možnost vybírat z víc koncertů, kdyby se to dělalo z jednoho, je riziko, že třeba bicí nebudou znít moc dobře, bude postprodukce a tak.
V promo materiálech se píše, že členy kapely jsou Ron Freschi, John Matthews i Danny De La Rose. Skutečně Babylon A.D. má tři kytaristy, když nepočítám tebe jako občasného kytaristu?
Já někde občas jen hraju na akustiku. Každopádně, proč máme tři kytaristy - když se John, jakožto originální člen, vrátil zpátky, tak jsme měli dva koncerty nahrané, takže hrál jen na jednom. Danny už s námi nehraje, jede sám na sebe, s čímž mu pomáhám. Oficiálními členy jsou John s Ronem, ale na živáku můžeš slyšet Dannyho v hodně věcech.
Babylon A.D. mají docela složitou historii. Proč jste se na samém začátku kariéry přesunuli ze San Francisca do Hollywoodu?
V San Franciscu jsme pokořili všechno, co šlo, hráli jsme tam úplně všude, mockrát na řadě stejných míst. Začali jsme pracovat s managementem z L.A., začalo se uvažovat o jiných nahrávacích společnostech a po nějaké době nám manažer řekl, že se ve Friscu nemáme kam rozvíjet, tak jsme se přestěhovali do L.A.. Do Hollywoodu, přímo na Sunset Strip. Tam jsme začali hrát, dostali jsme smlouvu a zbytek je už historie.
Debutová deska měla úspěch, hrálo vás MTV, ale přece jen jste se nezařadili mezi nejúspěšnější kapely losangeleské scény, mezi Mötley Crüe, Poison nebo Guns N`Roses. Bylo to tím, že už byl skoro rok 1990 a scéna se měnila?
To byl ten důvod. Když jsme začali hrát, tak třeba Tesla dostala smlouvu dřív než my, ale naše začátky byly docela podobné. Zkoušeli jsme vedle Guns N`Roses, kteří prorazili asi o rok a půl dřív než my. Když jsme prorazili my, bylo podobných kapel kolem spousta a společnosti hledaly kohokoliv s dobrými skladbami, kdo by mohl být další Bon Jovi, Guns N`Roses, Tesla. My jsme přišli jen o chvilku pozdě a to se nám nevyplatilo.
Ke skladbě „The Kid Goes Wild“ jste natočili klip, ve kterém na váš koncert přijde Robocop. Jak jste vnímali to, že za dva roky stejný scénář doslova okopírovali Guns N`Roses, kteří Robocopa vyměnili za Terminatora a měli s tím obrovský úspěch?
Toho jsem si taky všimnul. Ale to nebyl jen tenhle problém. Byly prostě takové scénáře, které kolovaly a podle mě dva hodně podobné, nebo dokonce stejné nabídli nám i Guns N`Roses.
Druhá deska „Nothing Sacred“ vyšla až tři roky po debutu. Nebyla to přece jen dlouhá doba?
Byla, my jsme to taky cítili. Stála za tím naše nahrávací společnost, která nás držela na turné asi rok a půl a to nemáš moc času na psaní nových skladeb. Hodně se chlastalo, prostě blázinec. Musíš přestat jezdit, abys mohl něco pořádného napsat. Navíc jsme chtěli jako producenta Toma Wermana, který dělal s Tedem Nugentem, Mötley Crüe nebo Cheap Trick a na něj jsme čekali dalších půl roku.
Proč jste se pak tak rychle rozpadli?
Spíš bych řekl, že jsme se stáhli do pozadí. Kvůli grungi. Přišli jsme o všelijaké smlouvy, tak jsme se vykašlali na L.A. a vrátili se domů. Navíc se z nás snažil účetní vytáhnout peníze, i když jsme mu dlužili úplné hovno, ale on si myslel, že máme miliony. Celý hudební byznys se hodně změnil. Takže jsme seděli doma a čekali, jestli poté, co odezní grunge, bude možné zase hrát. Za pár let se nám nashromáždilo pořádné množství materiálu, na kterém jsme začali stavět, ale všechno už bylo jiné. Měli jsme manželky, děti a to je velký rozdíl oproti neustálému chlastání na turné.
O šest let později jste vydali desku „American Blitzkrieg“. Byl rok 2000 vhodnou dobou na reunion Babylon A.D.?
Tuhle desku jsme nepsali pro fanoušky, psali jsme ji pro sebe. Vykašlali jsme se na líbivé věci, které se snažili psát všichni. Na mnoha místech jsme použili detuning, což se mnoha lidem nelíbilo, ale já s tím problém nemám. Bylo to jako když Mötley Crüe začali hrát tvrdší hudbu a lidi je přestali poslouchat, protože byli zvyklí na „Girls Girls Girls“.
Babylon A.D. se pak zase rozpadli a ty jsi začal hrát sólově. Co tě vedlo k tomu tvořit trochu jinou hudbu?
Já píšu skladby různých žánrů a měl jsem nějaké věci, které se k Babylon A.D. nehodily. Mám rád blues ve stylu Muddyho Waters a tak jsem tímto stylem začal hrát na kytaru a udělal jsem první sólové album. Občas to někteří lidé nechápou, ale jako umělec prostě prozkoumáváš další hudební cesty, takové, jaké tě zajímají. Lidem pak přijde divné, když muzikant změní svou tvář.
Po druhém rozpadu si založil kapelu American Blues Box s bubeníkem Jameyem Pacechem. Je on tím muzikantem z Babylon A.D,. s nímž se ti tvoří hudba velmi lehce?
To byl spíš vedlejší projekt. S Babylon A.D. jsme občas hráli, ale nic moc se netvořilo, takže jsem začal dělat různé projekty. Třeba Moonshine, kde hraje i Buzzy James. Je to jako kdybys zkřížil Lynyrd Skynyrd s Outlaws a Aerosmith. Lidi, kteří mají rádi jižanský rock, tohle milují. Málo se ale o těchto projektech ví, některé jsou už ukončené.
V roce 2017 jsi vydal výbornou sólovku „Revolutionary Soul“ a s Babylon A.D. album „Revelation Highway“. Proč obě desky vyšly v jednom roce?
To je další věc, která se moc nepovedla a trochu mi pošramotila sólovou kariéru. Jen co jsem to vydal, tak během dvou týdnů dostali Babylon A.D. kontrakt od Frontiers Music, takže jsem si nemohl pořádně dělat žádné sólové promo, musel jsem se koncentrovat pouze na Babylon A.D.
Jsi jeden z muzikantů, kteří aktivně zažili zlatou éru Sunset Stripu. Jak to na tomto slavném místě vypadá dnes? Funguje tam ještě nějaká scéna nebo je to místo definitivně mrtvé?
Je to tam jako když jdeš do Disneylandu. Už to prostě není ono. V osmdesátých letech to byla jedna velká dlouhá party. Tehdy se na Sunset Stripu nedalo ani projet autem, všechny kluby plné, všude tisíce lidí. Jenže pak to všechno zabilo rozhodnutí, že nikdo nesmí lepit plakáty ani rozdávat letáky, jinak dostane pokutu pět set dolarů. Začalo se to vylidňovat, lidi na ta místa chodili, aby propagovali své kapely a najednou bylo všechno pryč. Během měsíce. Byl jsem tam nějakou dobu zpátky a všechno je hrozně vybledlé, právě jako Disneyland. Žádné kurvy, feťáci, díry v silnici. Všechno je moc uhlazené a tím to ztratilo svoje kouzlo.
|
