O tom, že v Mr. Big byl největší metalista kytarista Paul Gilbert, není třeba pochybovat. Proto, že svou kariéru rozjel u losangeleských ocelářů Racer X, s nimiž v osmdesátých letech vydal speedmetalové album „Street Lethal“, i proto, že do hudby Mr. Big nikdy nevnášel příliš progresivních postupů, ale byl zastáncem hardrockové přímočarosti. Nikdy nezapíral, kde leží jeho inspirační zdroje - u Deep Purple, Black Sabbath, Rush či Rainbow. O svých hudebních kořenech vždy spíše mluvil a teď předkládá pádný důkaz. Desku věnovanou jednomu z největších zpěváků všech dob rockových, malému Italovi v amerických službách, Ronniemu Jamesi Diovi. K dílu nepřistoupil tak, jak je v dnešní době obvyklé, tedy jen otrocky přehrát vybrané největší hity. Sáhl k Diovým nejznámějším skladbám, ať už z repertoáru Black Sabbath, Rainbow, či z počátku jeho sólové tvorby, ale vypustil z nich to nejdůležitější. Diův hlas. A nahradil ho kytarou.
Je věc nevídaná vrhnout se do notoricky známých skladeb s tím, že budou v instrumentálních verzích. Na druhou stranu je to věc logická, protože Gilbert je kytarista od pánaboha, dokáže na šesti strunách kouzlit nevídané melodie. Dio byl neopakovatelný originál, takže každá verze, kterou by chtěl přezpívat jiný zpěvák, bude vždy o kategorii horší než originál. Na světě je devět let stará pocta „This Is Your Life“, kde se objevily hvězdy první kategorie Scorpions, Metallica, Anthrax, Motörhead, či Glenn Hughes, a tam coverový potenciál Diových skladeb byl zúročen do mrtě. Lepší tributní album v klasickém duchu už nikdo nemohl vytvořit. Proto musel Gilbert zvolit jinou formu, ve srovnání s „This Is Your Life“ by jakýkoliv pokus o nové přehrání skladeb byť se sebelepším zpěvákem, který by se úporně cpal do Diova výrazu, skončil pohromou. Gilbertovo album tak lze označit jako za dobrý nápad, který nahrávce, ač je to album coververzí, dává jisté opodstatnění.
Gilbert vybíral zejména ze sedmdesátých a počátku osmdesátých let, a tak je výběr ohraničen roky 1975 a 1984. V těch se dělo to nejdůležitější, co Diova kariéra nabízela. Pokud někdo dělá výběr Diových coververzí, jen velmi zřídkakdy zabrousí k albům „Strange Highways“, „Angry Machines“, „Magica“, „Killing The Dragon“, „Master Of The Moon“ nebo „The Devil You Know“. I Gilbert se pohybuje na ose „Rising“ – „Heaven And Hell“ – „Holy Diver“, přičemž důraz klade i na ostatní alba z té doby. Nahrávku tvoří čtyři skladby od Rainbow, čtyři od Black Sabbath a čtyři z prvních dvou desek Dio. Rovnoměrný výběr je trochu alibistický, když vidíme, že chybí legendárně nadpozemská „Stargazer“, a trochu zbytečně jsou zde umístěny například „Country Girl“ nebo „Stand Up And Shout“, ale to už je výtka z kategorie hnidopišských.
Co se podařilo nejlépe? Bezesporu věci, které mají silnou melodii i ve slokách. Je to hlavně úvodní dvojice „Neon Knights“ a „Kill The King“ a zlatý střed alba „Man On The Silver Mountain“, „Heaven And Hell“ a „Holy Diver“. Gilbertova kytara doslova zpívá Diovy linky a dělá nové verze velmi zajímavé. Navíc se Paulovi povedlo trefit do specifických nálad skladeb, takže svou nejlepší hodinku si odbyde v „Heaven And Hell“, v níž kolosální atmosféra a střídání nebesko-pekelných nálad zůstalo zachováno. Méně výrazně zní „Don`t Talk The Strangers“, která se k podobnému ztvárnění příliš nehodí, stejně jako „Starstruck“, ve které pěvecká linka v kytarovém podání má poněkud infantilnější nádech. Se závěrečnou „The Last In Line“ Gilbert svou hravou kytarou (zejména v úvodu skladby) dokáže vykouzlit úsměv na tváři, takže hlavní aspekt desky byl splněn. Gilbert se svým záměrem uspěl.
„The Dio Album“ je deska pro zažrané Diovy fanoušky, stejně jako pro kytarové maniaky, kteří obdivují Gilbertovu neopakovatelnou ekvilibristiku. Je sympatické, že se Gilbert nesnaží poctu pěveckému velikánovi pojmout v klasickém stylu, jak to dělá každý druhý, ale uplatňuje spíše vtipnější nápady. „The Dio Album“ je jedním z coverových alb, které dávají smysl, i když nikdy (kvůli formátu, jaký představují) nemohou být ozdobou diskografie. V tomto případě je deska sympatickým osvěžením.
|
